Secese vznikla koncem 19. století jako protest proti těžkopádným historizujícím tradicím klasického umění. Evropa přivítala nový styl s nadšením a secese se tak stala životním stylem Evropy přelomu dvacátého století. Secese zasáhla do všech oblastí lidské činnosti – malířství, hudby, poezie, architektury, šperkařství, nábytkářství a módy, přesně podle principů Gesamtkunstwerk, podle kterého měly všechna umělecká díla být v harmonické jednotě. Za nejvýznamnější středisko secese byla považována Vídeň, Paříž i Praha.

Francouzský název secese – art nouveau – byl odvozen podle malé, i když významné, pařížské galerie Maison de l'Art Nouveau, ve které její majitel a prodejce umění Němec Siegfried Bing ukazoval a prodával na tehdejší dobu velmi inovativní umění secese. Bingovým původním záměrem nebylo vytvoření nového uměleckého stylu, podle svých slov chtěl jen nabídnout výstavní prostor mladým talentovaným umělcům.

Na vrcholu slávy se secese nacházela v roce 1900, kdy byla v Paříži uspořádána Exposition Universelle, která ukázala uplatnění secesních principů v takřka všech oblastech lidské činnosti i umění. Obrovským úspěchem byla také v roce 1902 uspořádaná výstava Esposizione Internazionale d'Arte Decorativa Moderna v Turíně, na které byli zastoupeni umělci a designéři z téměř všech evropských zemí.

Secese našla odezvu v mnoha zemích Evropy, kde se vyvinuly její specifické odnože i názvy: v Německu a Rakousku byla secese nazývána Jugendstil se zvláštní větví Wiener Secession ve Vídni, v Dánsku byla nazývána skønvirke, Młoda Polska v Polsku, modernisme ve Španělsku a Stile Liberty, Stile Inglese nebo Floreale v Itálii, anglickou obdobou secese bylo hnutí Arts and Crafts. Secese se dočkala i mnoha pohrdavých přezdívek: Paling stijl (úhoří styl), Schnörkelstil (závitkový styl), Bandwurmstil (tasemnicový styl), gereizter Regenwurm (styl vylézající žížaly), Moderne Strumpfbanlinien (moderní podvazková linie), Yachting Style (jachtařský styl), Style Métro, Noodle Style (nudlový styl) nebo Lilienstil (liliový styl).

Secesní obrazy a další dekorativní umělecká díla působila harmonií linií a proporcí v souladu s lehkostí a ladností zobrazených témat, využívala ornamentálnost přírodních tvarů, siluet stromů a listů, leknínů, mořských vln a rozevlátých ženských vlasů. Mnohá secesní díla byla ovlivněna dekorativním stylem japonské grafiky. Motivy obrazů byly tiché balady a tajemná erotika – vše v dokonalé harmonii myšlenek, citů, linií, proporcí a jemných barev.

Zcela novým způsobem byly v umění secese zobrazovány ženy, které byly viděny jako nositelky krásy a splývavých linií ve svých vlasech i tělesných tvarech. Ženské figury byly v secesi naplněny hlubokou sexualitou, ať již v dekadentním pojetí Aubreyho Beardsleyho, jako venkovsky čisté dívky Alfonse Muchy nebo tajemně erotické éterické bytosti Gustava Klimta. Pohledy žen zobrazených v dílech secese byly přímé a snad i vyzývavě dekadentní, nijak nepodléhaly iluzi cudnosti nebo prostoty. Byly si vědomé své nezávislé osobnosti i ženské síly a vášně. Klimtovi se pak podařilo vytvořit prototyp tajemné vídeňské moderní dámy, která se v realitě objevila až v době Grety Garbo či Marlene Dietrich.

Ženský portrét plný sexuality a vášně byl také v secesi poprvé použit k reklamním účelům v plakátech Alfonse Muchy i dalších umělců a designérů. Secesní ženy z plakátů prodávaly cigarety, luxusní likéry, kávu, spodní prádlo, ale i jízdní kola či žehličky.

Před první světovou válkou secese se svými stylizovanými designy začala být poněkud nákladnou a zastaralou. V umění, architektuře i designu byly upřednostňovány moderní geometrické a minimalistické tendence nebo principy art deca, které odmítaly přehnanou přírodní zdobnost secese a přiklonily se k tvarům ovlivněným obdivem ke všemu technickému.


Konečná verze – 9. 6. 2009

Všechny texty na webové stránce ArtMuseum.cz jsou chráněny autorskými právy. Pro povolení ke kopírování kontaktujte Martinu Glenn.