Martiny Glennové A | B | C | Č | D | E | F | G | H | CH | I | J | K | L | M | N | O | P | Q | R | Ř | S | Š | T | U | V | W | X | Y | Z | Ž  
ARTMUSEUM.CZ
Domovská stránka Umělecké směry Muzea a galerie
VYHLEDÁVÁNÍ
 
  Umělci:

 Surrealismus


Agar, Eileen
Arp, Hans (Jean)
Artaud, Antonin
Ault, George
Baumeister, Willi
Bellmer, Hans
Brauner, Victor
Broodthaers, Marcel
Buñuel, Luis
Burra, Edward
Carrà, Carlo
Carrington, Leonora
de Chirico, Giorgio
Clemente, Francesco
Cornell, Joseph
Criss, Francis
Dalí, Salvador
Delvaux, Paul
Domínguez, Óscar
Dubuffet, Jean
Duchamp, Marcel
Ernst, Max
Freud, Lucian
Giacometti, Alberto
Gorky, Arshile
Gottlieb, Adolph
Hayter, Stanley William
Kahlo, Frida
Kippenberger, Martin
Klee, Paul
Kolář, Jiří
Kubišta, Bohumil
Lam, Wilfredo
Magritte, René
Man Ray
Masson, André
Matta, Roberto Sebastian Echaurren
Medek, Mikuláš
Michaux, Henri
Miró, Joan
Morandi, Giorgio
Nash, Paul
Oppenheim, Méret
Picabia, Francis
Ray, Man
Riopelle, Jean-Paul
Saura, Antonio
Schwitters, Kurt
Siqueiros, David Alfaro
Spilliaert, Léon
Štýrský, Jindřich
Sutherland, Graham
Tanguy, Yves
Tansey, Mark
Teige, Karel
Toyen
Wadsworth, Edward
Wols
Díla:
žádná díla nezadána
Použitá literatura:
Seznam použité literatury  

"Protože o vědeckém poznání už víme své a inteligence už nepřichází v úvahu, jedině sen ponechává člověku všechna jeho práva na svobodu. Dík snu smrt nemá už smysl, který by byl skrytý, a smysl života se stává jiným než dřív..."

Po první světové válce byl ve společnosti silně pociťován klimat zlhostejnění a nevolnosti a společnost pociťovala potřebu nástupu nových hodnot a nového začátku. Zpočátku byla inspirována dadaismem, ale jeho výsměch, provokace a skandál jen pro skandál samotný nemohly vydržet dlouho. Dadaismuss zanikl na celkovou únavu extremním chováním. Po roztržce Andrého Bretona s dadaistou Tristanem Tzarou se Breton rozhodl zorganizovat nové umělecké hnutí, které si zpočátku kladlo za cíl hluboce změnit pojetí života a podnítit nový způsob citového vnímání světa. Tento umělecký směr byl oproti dadaismu založeném na odporu, negaci a destrukci založen na metafyzice.

Breton se rozhodl experimentovat na poli nevědomí. Sepsal první surrealistický text ‚Magnetická pole‘, který sice neměl oslnivost a rozmach pozdějších děl, ale již obsahoval jejich zárodek. Breton při jejich psaní zkoušel různá tempa – praktikováním těchto odstupňovaných rychlostí, jež byly vesměs značně vyšší než normální tempo, byla zlikvidována tradiční souvislost textu a uvolnila tak místo afektivní souvislosti pudových hnutí, jež byla na první pohled nedešifrovatelná. Tato souvislost pak vyvolávala všechny vzrušivé snové impulsy vzdálených vzpomínek smíšených se zkušenostmi nedávné každodennosti. V Magnetických polích Breton rozhodujícím způsobem přiblížil nepostřehnutelný nedirigovaný sled obrazů, který bylo možno postihnout jen ve snění a v polospánku, které probíhají v nepřetržitém proudu.

V roce 1922 se Bretonovi a jeho přátelům v průběhu zpočátku spontánních seancí podařilo ponořit se do jakéhosi transu. Na jednoduché dotazy dávaly z nejhlubšího nitra své osobnosti vytrysknout odpovědím naprosto matoucím v nichž logická souvislost, ba i souvislost asociací jakoby byla přervána, ale jejichž rezonance nechává nicméně vytušit, že se tu člověk dotýká skryté pravdy bytí. Breton toto fascinující parapsychické chování označil za éru spánků a později z ní přímo vycházel při formulaci manifestu surrealismu.

Za historický zrod surrealismu je považován rok 1924, kdy byl André Bretonem sepsán Manifest surrealismu. Bretonova slova explodovala uprostřed poválečného světa, jejich výzva byla naléhavá a byla formulována jak pádně, tak oslnivě. Breton podporoval bádání rakouského psychoanalytika Sigmunda Freuda, které bylo zaměřeno na radikální proměnu způsobů cítění, vnímání a chápání světa. Slovo bylo ponecháno hlubinnému já a na prahu spánku byl nalézán klíč k inspiraci. V lůně podvědomí, i za ním v odlehlých oblastech nevědomí a podvědomí bylo možno zaslechnout ozvěnu úst tmy ve všech jejích příchutích a ztajených smyslech. Manifest byl definován jako deartikulace jazyka i výtvarných forem a desakralizace morálních hodnot.

Surrealismus spočíval ve víře ve vyšší realitu určitých asociačních forem, které byly až do jeho vzniku pomíjeny, ve všemohoucnost snu, v nezaujatou hru myšlení. Směřoval k tomu, aby definitivně zničil všechny ostatní psychické mechanismy a zaujal jejich místo v řešení hlavních problémů života. Surrealismus není a nikdy nebyl nějakou školou, ale určitou duchovní dispozicí, komplexem zkušeností a souborem snah směřujících k tomu vrátit bytí jeho celistvost – umělec se snažil popsat narcistické sny, šílené halucinace, půlnoční deliria, potlačené pudy a klamné vzpomínky, anamorfní hysterie i nejnepatrnější pocity nevolnosti. Všechny vize vědomí lidského nitra se na obrazech otevíraly v bizardních nadreálných kombinacích, vytvářejíce tak neskutečné napětí uvolňující fantazii. Vyprávěl o něčem, co bylo vzdáleno a co před námi skrývaly materiální formy, spojení zdánlivě nesourodých skutečností přidávaly na zvláštnosti a tajemnosti. Smysl obrazu byl ale hluboký, úplný – souvislý a přitom mimovolný, že unikal prosté analýze přímého logického poznání.

Umělci surrealismu sdružení v Curychu: Louis Aragon, Antonin Artaud, Georges Auric, Jacques Baron, Charles Baron, Jacques-André Boiffard, André Breton, Jean Carrise, René Crevel, Pierre de Massot, Joseph Delteil, Robert Desnos, Marcel Duchamp, Paul Eluard, Max Ernst, Théodore Fraenkel, Francis Gérard, Michel Leiris, Georges Limbour, Georges Malkine, André Masson, Joan Miró, Max Morise, Pierre Naville, Marcel Noll, Jean Paulhan, Benjamin Péret, Francis Picabia, Man Ray, Georges Ribemont-Dessaignes, Philippe Soupault, Roland Tual, Roger Vitrac


Konečná verze – 26. 5. 2008



Všechny texty na webové stránce ArtMuseum.cz jsou chráněny autorskými právy. Pro povolení ke kopírování kontaktujte Martinu Glenn.

 visits since Dec 19, 2003

AMI
Facebook
Donate