 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
Antigna, Alexandre |
 |
 |
 |
 |
 |
Beardsley, Aubrey |
 |
 |
 |
 |
 |
van den Berghe, Frits |
 |
 |
 |
 |
 |
Bernard, Émile |
 |
 |
 |
 |
 |
Bílek, František |
 |
 |
 |
 |
 |
Blake, William |
 |
 |
 |
 |
 |
Böcklin, Arnold |
 |
 |
 |
 |
 |
Davies, Arthur B. |
 |
 |
 |
 |
 |
Denis, Maurice |
 |
 |
 |
 |
 |
Drtikol, František |
 |
 |
 |
 |
 |
Hodler, Ferdinand |
 |
 |
 |
 |
 |
de Chavannes, Puvis |
 |
 |
 |
 |
 |
Kafka, Bohumil |
 |
 |
 |
 |
 |
Klimt, Gustav |
 |
 |
 |
 |
 |
Kubin, Alfred |
 |
 |
 |
 |
 |
Moreau, Gustave |
 |
 |
 |
 |
 |
Munch, Edvard |
 |
 |
 |
 |
 |
Preisler, Jan |
 |
 |
 |
 |
 |
Redon, Odilon |
 |
 |
 |
 |
 |
Rossetti, Dante Gabriel |
 |
 |
 |
 |
 |
Roualt, Georges |
 |
 |
 |
 |
 |
Roussel, Ker-Xavier |
 |
 |
 |
 |
 |
Siemiradzki, Henryk Hector |
 |
 |
 |
 |
 |
Spilliaert, Léon |
 |
 |
 |
 |
 |
Sucharda, Stanislav |
 |
 |
 |
 |
 |
Šaloun, Ladislav |
 |
 |
 |
 |
 |
Švabinský, Max |
 |
 |
 |
 |
 |
Váchal, Josef |
 |
 |
 |
 |
 |
Vallotton, Félix |
 |
 |
 |
 |
 |
Vuillard, Édouard |
 |
 |
 |
 |
 |
Whistler, James Abbott McNeill |
 |
 |
 |
 |
 |
Zrzavý, Jan |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
Díla: |
 |
 |
Použitá literatura: |
|
 |
 |
Příroda je chrám, v němž živé pilíře občas zahovoří nejasnou řečí: člověk tu prochází lesy symbolů…
Charles Baudelaire
Symbolistické hnutí se začalo nezávisle formovat koncem 19. století ve Francii a vyjadřovalo názor celé generace umělců, kteří se víc než kdy jindy uchylovali k výrazům a obrazům uplatňovaným prostřednictvím typických rozlišovacích rysů jakožto znaků nebo symbolů určitých věcí nebo osob. Byl jakýmsi protestem proti obyčejnosti či strojenosti realismu a naturalismu, které dále rozvíjel pomocí duchovna a nevšední představivosti.
Manifest symbolistické literatury Le Symbolisme byl zveřejněn 18. září 1886 ve Figaru. Jeho autorem byl básník Jean Moréas, který odmítal akademické a tradiční instruování, deklamování a falešnou citovost tehdejších literárních nauk. Symbolistická poezie se podle Moréase měla snažit ‚odít Ideál do smyslově vnímatelné formy, která neměla být samoúčelná, ale měla se podřizovat onomu Ideálu.‘ Typickými představiteli symbolistické poezie byli Charles Baudelaire se svými Květy zla, dále pak Stéphane Mallarmé, Arthur Rimbaud a Paul Verlaine, poètes maudits – prokletí básníci, kteří zobrazovali ducha dekadence a temného romantismu přelomu století.
Symbolismus byl do jisté míry ovlivněn i nihilistickou filosofií Arthura Schopenhauera, který zastával myšlenku, že by umění mělo poskytovat jakýsi únik ze zaslepeného světa snažení a Vůle. Podle Schopenhauera pak symbolisté nacházeli inspiraci ve smrtelnosti člověka a přírody, ale také ve zničující síle sexuality.
Pod vlivem literárního symbolismu se začal vyvíjet i symbolismus v umění. Jeho zásady byly shrnuty 9. února 1891 v Mercure de France Georgesem Albertem Aurierem. Symbolismus v umění měl shrnovat určité principy – ‚umělecké dílo by mělo být zároveň ideové, to znamená znázorňující ideu, symbolické, to je vyjadřující tuto ideu prostřednictvím tvarů, a syntetické, aby se těmto tvarům dostalo obecného významu. Mělo by být ještě subjektivní, dekorativní, emotivní a mělo by rozechvívat duši.‘
Svými tématy vycházeli symbolisté z romantismu, inspirovali se mytickou literaturou a bájemi, objevovali snové krajiny v zahradách symbolů a metafor. Jejich obrazy byly plny tajemství a hlubších duchovních významů a působily magickým kouzlem neznámých světů podobenství, pověstí a balad.
Symbolisté významným způsobem ovlivnili nadcházející styly expresionismu a surrealismu, na které měli vliv nejen výběrem svých témat, ale také svojí temnou atmosférou dekadence a zániku života.
Konečná verze – 1. 5. 2009
Všechny texty na webové stránce ArtMuseum.cz jsou chráněny autorskými právy. Pro povolení ke kopírování kontaktujte Martinu Glenn.
|
 |
|
 |
|
 |
 |
 |