Tachismus vznikl v Paříži po druhé světové válce, jeho název byl ve vztahu k tomuto umění a poprvé použit v roce 1951 francouzskými uměleckými kritiky Charlesem Estiennem a Pierre Guéguenem, nicméně o jeho prosazení a následné používání se zasloužil hlavně francouzský kritik a spisovatel Michel Tapié, který o něm a informelu psal ve své knize Un Art autre (Jiné umění, 1952), ve které popsal různé typy umění, které byly založeny na improvizačních technikách a gestech. Slovo tachismus je odvozeno od francouzského slova tache – skvrna.

Umělci tachismu vytvářeli barevné skvrny v širokých tazích štětce, své barvy nanášeli na plátna přímo z tub a rozmazávali ve spontánních tvořivých impulsech. Někdy díla tachistů vypadala jako cvičení v japonské či čínské kaligrafii, nicméně se jednalo o podobnost čistě náhodnou – tachismus byl stejně jako akční malba založen na náhodě a víceméně vědomě nekontrolované a spontánní práci umělce. Tento princip měl mnohé společné s bezprostřední automatickou malbou surrealismu. Umělci informelu se od tachistů lišili svým více kontrolovaným a vědomým přístupem k malbě i kompozici obrazu.

Obrazy tachistů mluvily novým uměleckým jazykem, zachycovaly náhlou dynamiku a bezprostřednost. Tímto svým principem se tachismus stal jakousi evropskou obdobou americké akční malby či abstraktního expresionismu, i když byl proti jakémukoliv kontrolovanému intelektualismu v tendencích tehdejšího umění. Ve stylu tachismu tvořili také umělci skupiny Cobra i Gutai.

Díla umělců tachismu nezachycují žádná konkrétní témata, spíše jako známé Rorschachovy testy vyzývají k zamyšlení a odrážejí konkrétní pocity či podvědomí diváka, který v nich hledá odraz vlastní fantazie. Tachisté malovali proto, aby ve svých malbách viděli věci, ne proto, aby malovali věci, které vidí.


Konečná verze – 21. 5. 2009

Všechny texty na webové stránce ArtMuseum.cz jsou chráněny autorskými právy. Pro povolení ke kopírování kontaktujte Martinu Glenn.