Martiny Glennové A | B | C | Č | D | E | F | G | H | CH | I | J | K | L | M | N | O | P | Q | R | Ř | S | Š | T | U | V | W | X | Y | Z | Ž  
ARTMUSEUM.CZ
Domovská stránka Umělecké směry Muzea a galerie
VYHLEDÁVÁNÍ
 
  Umělci:

 Die Neue Sachlichkeit (Nová věcnost)


Beckmann, Max
Dix, Otto
Grosz, George
Heartfield, John
Schad, Christian
Díla:
žádná díla nezadána
Použitá literatura:
Seznam použité literatury  

Die Neue Sachlichkeit, česky Nová věcnost, byl německý expresionistický styl, který se rozvíjel v letech 1918 až 1933. Duchovními otci tohoto poválečného stylu se stali Otto Dix a George Grosz a tento styl byl přesně jako jeho zakladatelé plný cynické ironie, krutého realismu a výsměchu společnosti. Umělci Neue Sachlichkeit měli mnohé společné o dalšími směry Výmarské republiky (expresionismem, dadaismem i konstruktivismem), často také vystavovali společně, nicméně Neue Sachlichkeit nikdy neměl vlastní zásadní umělecký program. Ve srovnání s těmito ostatními směry působil jaksi nehotově a nikdy nebyl vnímán jako zásadní, jedinečný a přelomový, byl považován spíše za jakýsi doplněk -ismů té doby. Neúplnost konceptu Neue Sachlichkeit byla navíc ještě znásobena tím, že umělci hlásící se k němu spíše než ve skupině raději pracovali samostatně, což poněkud roztříštilo jejich vliv na umění té doby.

Termín Neue Sachlichkeit poprvé použil ředitel muzea Gustav Hartlaub v roce 1923 ve svém článku 'Nová věcnost: Německé umění po expresionismu‘, kterým uvedl výstavu těchto umělců ve svém muzeu. V tomto článku Hartlaub skupinu umělců popsal jako nové umělce, kteří se snaží o opravdu objektivní zachycení nové a pouze externí reality tehdejší doby. Představitelé Neue Sachlichkeit chtěli vytvořit umění, které by sloužilo všem lidem, ne jen vybraným elitám. Podle nich neměli umělci vytvářet umění pouze podle vlastní inspirace nebo osobních vizí a podnětů. Místo toho měli zobrazovat užitečné věci a předměty, které měly odrážet objektivní realitu tak, aby mluvila sama za sebe a nebyla nijak pozměněna vlastním umělcovým vnímáním – aby byla přísně objektivní.

Umělci Neue Sachlichkeit mohou být rozděleni do dvou skupin: Veristé a magičtí realisté. Veristé byli především Otto Dix a George Grosz, kteří svou drsnou ironií a satirou útočili na atmosféru meziválečného Německa, ve které viděli hlavní zlo, které ničilo charakter lidí tehdejší doby. Mezi magické realisty se řadili hlavně Heinrich Maria Davringhausen, Alexander Kanoldt, Christian Schad a Georg Schrimpf, kteří byli v opozici k německému expresionismu. Malovali přírodními barvami, jejich témata byla většinou velmi pozitivní, zabývali se portréty a rodinnými výjevy.

V architektuře se Neue Sachlichkeit nijak samostatně neprojevil, nicméně myšlenky Bauhausu, který kladl funkci nad formu, umělci Neue Sachlichkeit rovněž zastávali. Pro umělce Neue Sachlichkeit byla krása budovy zcela závislá na její funkčnosti a efektivitě.

Neue Sachlichkeit se objevil i v literatuře, jeho hlavními představiteli byli Egon Erwin Kisch a Alfred Doeblin, kteří našli inspiraci v popisném stylu Jamese Joyce.


Konečná verze – 27. 3. 2008



Všechny texty na webové stránce ArtMuseum.cz jsou chráněny autorskými právy. Pro povolení ke kopírování kontaktujte Martinu Glenn.

 visits since Dec 19, 2003

AMI
Facebook
Donate