 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
Atkinson, Lawrence |
 |
 |
 |
 |
 |
Avery, Milton |
 |
 |
 |
 |
 |
Bomberg, David |
 |
 |
 |
 |
 |
Braque, Georges |
 |
 |
 |
 |
 |
Carr, Emily |
 |
 |
 |
 |
 |
Cross, Henri-Edmond |
 |
 |
 |
 |
 |
Derain, André |
 |
 |
 |
 |
 |
Dismorr, Jessica |
 |
 |
 |
 |
 |
van Doesburg, Theo |
 |
 |
 |
 |
 |
van Dongen, Kees |
 |
 |
 |
 |
 |
Duchamp, Marcel |
 |
 |
 |
 |
 |
Dufy, Raoul |
 |
 |
 |
 |
 |
Hofmann, Hans |
 |
 |
 |
 |
 |
von Jawlensky, Alexei |
 |
 |
 |
 |
 |
Kubišta, Bohumil |
 |
 |
 |
 |
 |
Macke, August |
 |
 |
 |
 |
 |
Matisse, Henri |
 |
 |
 |
 |
 |
Maurer, Alfred |
 |
 |
 |
 |
 |
Pechstein, Max |
 |
 |
 |
 |
 |
Picabia, Francis |
 |
 |
 |
 |
 |
Roualt, Georges |
 |
 |
 |
 |
 |
Scherer, Hermann |
 |
 |
 |
 |
 |
Schmidt-Rottluff, Karl |
 |
 |
 |
 |
 |
Soutine, Chaïm |
 |
 |
 |
 |
 |
Špála, Václav |
 |
 |
 |
 |
 |
de Vlaminck, Maurice |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
Díla: |
 |
 |
Použitá literatura: |
|
 |
 |
Fauvisté se poprvé oficiálně zúčastnili výstavy Salon d'Automne v roce 1905 v Paříži. Na této výstavě plátna nových umělců hýřila nepřirozenými explozemi sytých útočných barev, jejich předměty byly na plátno přeneseny bez jakéhokoliv uspořádání či pravidel. Na jednom z piedestalů stála malá soška, malá a ztracená svým klasickým pojetím v čistých výbojných barvách vystavených pláten. Navštěvující kritik Louis Vauxcelles tehdy o sošce poněkud nepříznivě prohlásil, že je jako ‚Donatello parmi les fauves‘ – Donatello mezi šelmami. Podle slov Vauxcellese tak vzniklo pojmenování tohoto směru.
Umělci fauvismu neměli žádný přesně formulovaný společný program – byli rozdílní svým temperamentem i výrazovou sílou a energií obrazu. Svou nespoutatelnou svobodu prohlašovali sytostí barev, hlubokou dynamikou barevných ploch a silou konstrukcí obrazových prostorů. Fauvisté zjednodušovali linie, měnili perspektivy a pojetí barev, osvobozovali se od tlumených barev akademických tradic. Podle slov dalšího z kritiků fauvisté ‚vychrstli do tváře světa kbelík barev‘.
Velký vliv na rozvoj fauvismu měl bezpochyby Gustave Moreau, který byl průkopníkem v užití barvy a formy k vytvoření výrazového podtónu. Oblibu a obdiv si Moreau získal až ke konci života, kdy se charakter jeho díla náhle ocitl na výsluní doby. Posledních šest let svého života Moreau vyučoval na École des Beaux-Arts, kde byl profesorem fauvistů Henriho Matisse a Georgese Roualta, kteří jej uznávali za svého duchovního otce a hlavního inspirátora.
Velký vliv na nauky fauvismu měl rovněž svými barvami Paul Gauguin a svou tvůrčí energií Vincent van Gogh. Vlaminck o van Goghově vlivu dokonce prohlásil, že poté, co poprvé v roce 1901 uviděl na výstavě jeho díla, byl ‚natolik pohnut, že jsem chtěl plakat radostí i beznadějí. Onoho dne jsem miloval van Gogha více než svého otce‘.
Fauvismus byl bezpochyby jedním z prvních směrů, které předznamenávaly příchod abstrakce v moderním umění. S pouhými třemi uspořádanými výstavami skončila činnost fauvistů v roce 1907, mnoho fauvistů se pak rozhodlo tvořit podle nauk kubismu.
Konečná verze – 1. 5. 2009
Všechny texty na webové stránce ArtMuseum.cz jsou chráněny autorskými právy. Pro povolení ke kopírování kontaktujte Martinu Glenn.
|
 |
|
 |
|
 |
 |
 |