Martiny Glennové A | B | C | Č | D | E | F | G | H | CH | I | J | K | L | M | N | O | P | Q | R | Ř | S | Š | T | U | V | W | X | Y | Z | Ž  
ARTMUSEUM.CZ
Domovská stránka Umělecké směry Muzea a galerie
VYHLEDÁVÁNÍ
 
  Umělci:

 Generace Národního divadla


Aleš, Mikoláš
Brožík, Václav
Fanta, Josef
Hynais, Vojtěch
Myslbek, Josef Václav
Tulka, Josef
Ženíšek, František
Díla:
žádná díla nezadána
Použitá literatura:
Seznam použité literatury  

Stavbou Národního divadla bylo dovršeno úsilí českých obrozenců a české země tak získaly stálou českou divadelní scénu. Národní divadlo na vltavském nábřeží v Praze se stalo symbolem české národní hrdosti, budova Národního divadla byla a je zosobněním touhy Čechů po samostatnosti a svébytnosti a tyto myšlenky plně vyjadřuje zlatý nápis na tympanonu nad jevištěm – Národ sobě!

O stavbě kamenného českého divadla se v českých vlasteneckých kruzích začalo hovořit v roce 1844, brzy poté pak byl ustanoven výbor, který měl stavbu a její zařízení realizovat. 29. ledna 1845 stavovskému výboru českého sněmu předložil žádost o realizaci František Palacký, který byl jedním z hlavních iniciátorů stavby. Povolení bylo uděleno už v dubnu 1845, nicméně trvalo až do dubna 1851, aby byly vyhlášeny první sbírky a veřejné konkurzy, nad kterými měl dohlížet Sbor pro zřízení českého národního divadla v Praze. Protože sbírky nevybraly dostatek financí, přispěl k nim stát i samotný císař František Josef I.

V roce 1852 byl pro budoucí divadlo zakoupen pozemek bývalé solnice o rozloze necelých osmadvaceti arů. Období Bachova absolutismu na nějakou dobu přípravy pro stavbu Národního divadla zastavilo, nicméně i tak byla na podnět Františka Ladislava Riegra postavena budova Prozatímního divadla, které mělo sloužit do doby, dokud nebude dokončeno Národní divadlo. Jeho budova byla dokončena v roce 1862, kdy byla 18. listopadu také slavnostně otevřena. V Prozatímním divadle měly premiéru mimo jiné i Smetanovy opery Hubička a Prodaná nevěsta.

Stavbě Národního divadla předcházely bezpočetné přípravy a konkurzy architektů a malířů. Autorem konečné podoby divadla se stal Josef Zítek, architektura interiéru byla především podílem Josefa Schulze. Malby byly výsledky prací Mikoláše Alše, Františka Ženíška, Václava Brožíka, Josefa Tulky, Julia Mařáka a konečně tvůrce nynější opony Vojtěcha Hynaise. Sochařská výzdoba byla dílem Josefa Václava Myslbeka, Bohuslava Schnircha a jeho žáka Jana Štursy.

Základní kámen divadla byl položen 16. května 1868. Kameny byly tehdy přivezeny z nejpamátnějších českých míst – z Řípu, Blaníka, Vítkova, Vyšehradu, Radhoště, Hostýna, kopce Svatoboru u Sušice, Boubína, Trocnova, Práchně u Horažďovic, Čerchova, Buchlova, Lipníku, Helštějna, Doudleb, i zříceniny Podlažického kláštera u Chrastě, z Podivína došla cihla vytvořená z hlíny a vody ze studánky, u které křtil Sv. Cyril. Této ceremonie se účastnily všechny významné osobnosti české kultury: Palacký, Rieger, Sladkovský, Purkyně, Smetana a další, a přišlo kolem sto padesáti tisíc návštěvníků. Slavnostní večerní premiéry Smetanovy opery Dalibor se účastnili pouze vybraní hosté. V roce 1867 začaly stavební práce, do konce roku 1868 byly vystavěny základy a roku 1877 byla dokončena střecha, která byla pokryta břidlicí.

Stavba Národního divadla byla poprvé otevřena 11. června 1881 na počest návštěvy korunního prince Rudolfa premiérou Smetanovy opery Libuše, která byla složena právě pro tuto slavnostní příležitost. V divadle se pak odehrálo ještě dalších jedenáct představení, poté byla budova opět uzavřena pro dokončovací práce. 12. srpna 1881 však došlo k nešťastnému požáru, který zničil kupoli, hlediště, Ženíškovu oponu i jeviště.

Požár Národního divadla vyvolal obrovskou vlnu nadšení pro opravy, během čtyřiceti sedmi dní byl vybrán celý milion zlatých. Pro rekonstrukci budovy však už nebyl povolán Josef Zítek, ale jeho žák Josef Schulz, který rozšířil stavbu o nájemný dům dr. Poláka, který stál za budovou bývalého Prozatímního divadla, začlenil tuto budovu do stavby Národního divadla a pozměnil dispozice hlediště.

Samotná stavba i vnitřní výzdoba Národního divadla následovaly principy romantismu, který v tomto případě nacházel hlubokou inspiraci v českých pověstech a národních legendách. Umělci generace Národního divadla plně využívali nadšení české společnosti pro obrození a vlastenectví, zobrazovali nejen historické události, ale i soudobé myšlení plné české národní hrdosti.

Národní divadlo bylo definitivně otevřeno 18. listopadu 1883 Smetanovou operou Libuše.


Konečná verze – 15. 5. 2009



Všechny texty na webové stránce ArtMuseum.cz jsou chráněny autorskými právy. Pro povolení ke kopírování kontaktujte Martinu Glenn.

 visits since Dec 19, 2003

AMI
Facebook
Donate