Impresionismus plně ovládl francouzské umění v sedmdesátých letech 19. století. Byl pojmenován podle slavného Monetova obrazu Imprese, vystaveného v roce 1872. Barevná skvrna se stala nejdůležitějším vyjadřovacím prostředkem, malíř soustřeďoval svou plnou pozornost na zachycení okamžiku světla a zářivé životnosti přírody. Nedokonalé lidské oko tak vnímalo barevné skvrny jako chvějící se plochu barevného světla. Impresionismus byl považován za realismus dovedený do dokonalosti, avšak paradoxně rozkládal pevnou hmotu v potlačení kontur linií.


Salon

Salony byly organizovány od roku 1667, kdy byla založena Académie des Beaux-Arts. Byly sponzorovány králem a konaly se v Louvru. Nejdříve v nich mohli vystavovat pouze členové Akademie, později byly otevřeny také umělcům z veřejnosti. Poroty Salonu složené ze členů Akademie rozhodovaly o tom, která díla budou vystavena a která dostanou ocenění. Tento konzervativní systém členů Akademie kladl důraz na konformitu a tak mnozí umělci často jen kopírovali předešlé úspěchy. Návštěvnost Salonu byla až 4000 návštěvníků denně se vstupným jeden frank. Salon se konal každý rok od 15. dubna do 1. května, průměrně bylo vystavováno až 4000 obrazů.

Umění v Salonu bylo pouze oficiálně organizované a povolání umělce mělo stejnou prestiž jako třeba zaměstnání v armádě nebo ve veřejných službách. Vzorová kariéra umělce zahrnovala studium na École des Beaux-Arts, přijetí do Salonu, medaile a ocenění, profesorství na École a zvolení za člena Akademie. Úspěšní umělci získávali státní zakázky – dekorování monumentů, divadel, univerzit a soudních budov, takže jejich talenty byly vlastně v Salonech postaveny před zkoušku, která pro jejich kariéry znamenala buď rozkvět anebo úplný zánik. I přes všechny svoje nedostatky však byl Salon po mnoho let prospěšnou akcí podněcující zájem veřejnosti o umění a pomáhal kariérám mnohých mladých umělců.


Salon Odmítnutých

Salon Odmítnutých se konal v roce 1863 potom, co porota oficiálního Salonu tvrdě odmítla více než tři pětiny z 5000 obrazů předložených 3000 umělci. Porota byla přísnější než kdy předtím a tak veřejnost projevovala hluboké nespokojení. Prostřednictvím tisku se protesty donesly až k uším císaře, který zamítnuté obrazy sám prohlédl. Po tom, co na nich neshledal nic špatného, zřídil jejich výstavu v Palais de l'Industrie. Výstava byla pojmenována Salon Odmítnutých.


Výstavy impresionistů

První výstava impresionistů se konala 15. dubna 1874 ve studiu fotografa Nadara na 35 Boulevard des Capucines, které Nadar impresionistům zapůjčil na celý měsíc zcela zdarma. Vystavováno bylo celkem 165 děl od třiceti umělců. Vstupné bylo jeden frank, katalog stál padesát centimů. Návštěvní doba byla od desíti hodin ráno do desíti hodin večer s dvouhodinovou přestávkou od šesti do osmi večer. Výstavu navštívilo první den celých 175 lidí, poslední den přišlo 50 lidí, nejmenší návštěvnost byla dvě osoby za den. Výstavy se z impresionistů neúčastnil pouze Manet, který se obával nepřízně oficiálního Salonu.

Druhá výstava impresionistů se konala 1. dubna 1876 a byla organizována bohatým obchodníkem a milovníkem umění Paulem Durand-Ruelem. Manet se opět neúčastnil, neboť si o patnáct dnů později otevřel ve svém ateliéru vlastní výstavu.

Třetí impresionistická výstava se konala v roce 1877, čtvrtá o dva roky později v roce 1879. Degas na ní představil své žáky Mary Cassattovou, Rouarta, Zandomeneghiho a Foraina, s čímž však nesouhlasili Cézanne, Renoir a Sisley a výstavy se tedy na protest neúčastnili.

Pátá výstava v roce 1880 a šestá výstava v roce 1881 byla převážně výstavou Degase a jeho žáků a tak se jí opět neúčastnili Monet, Cézanne, Renoir a Sisley. Celá původní skupina umělců byla sjednocena až na prosby Durand-Ruela na sedmé výstavě o rok později. Osmá a poslední výstava impresionistů byla otevřena veřejnosti 15. května 1886 a z původní skupiny se jí účastnili pouze Degas a Pissaro. Po poslední výstavě se skupina impresionistů rozpadla a každý z umělců se vydal svou cestou.


Konečná verze – 17. 7. 2008

Všechny texty na webové stránce ArtMuseum.cz jsou chráněny autorskými právy. Pro povolení ke kopírování kontaktujte Martinu Glenn.