Martiny Glennové A | B | C | Č | D | E | F | G | H | CH | I | J | K | L | M | N | O | P | Q | R | Ř | S | Š | T | U | V | W | X | Y | Z | Ž  
ARTMUSEUM.CZ
Domovská stránka Umělecké směry Muzea a galerie
VYHLEDÁVÁNÍ
 
  Umělci:

 Krétské umění (Minojská kultura)


pro tento směr nemáme žádného umělce

Díla:
žádná díla nezadána
Použitá literatura:
Seznam použité literatury  

Pozice ostrova Kréty byla velmi výhodná pro rozvoj nevšední kultury, Kréta byla obchodní křižovatkou cest ze tří kontinentů, setkávacím místem kultur Asie, Afriky a Evropy, vytvářejícím podmínky pro nový způsob života, novou filosofii a umění. Kréta byla hustě obydlena, měla více než devadesát měst, ze kterých byla nejznámější Knóssos, Phaestos, Gortys, Lyttos, Kydonia a Rhytion.

Kréta byla poprvé obydlena již v období neolitu, tedy již kolem roku 6000 před naším letopočtem. Nejdůležitějším obdobím její civilizace však bylo takzvané Minojské období, pojmenované podle legendárního krále Minoa. Minos byl podle pověsti moudrý vládce a zákonodárce, spravedlivý soudce a mořeplavec. Homér ho dokonce nazýval společníkem mocného Dia a Thukydides i Platon psali pochvalně o jeho námořních úspěších.

Minojská civilizace trvala zhruba 1500 let, od let 2600 do 1100 před naším letopočtem, dosáhla svého vrcholu v 18. až 16. století před naším letopočtem. První archeologické výzkumy minojské Kréty byly započaty kolem roku 1900 Sirem Arthurem Evansem, který objevil pozůstatky paláců v Knóssu a Phaestu.

Minojská společnost byla ovládána králem paláce, který byl zároveň také nejvyšším knězem. Hlavním božstvem byla Matka bohyně, která bývá zobrazována v různých formách – jako Bohyně s hady, Vyslankyně zvířat se lvy a šelmami a Bohyně nebes s ptáky a hvězdami. Společně s ní byl uznáván ve formě býka mocný bůh plodnosti. Podle dávné legendy Bůh plodnosti a Matka bohyně byli původně chlapec a dívka, kteří zemřeli na podzim a přišli zpět do světla a života na jaře, a tedy představovali věčný koloběh přírody. Společně s nimi byli uctíváni nespočetní hrůzní démonové, kteří sloužili hlavním bohům a zprostředkovávali spojení mezi člověkem a božstvem. Božstva byla uctívána na posvátných místech v palácích, také však v posvátných jeskyních. Častým rituálem byla přeskakování mladých mužů a dívek přes hřbet býka, které je zachyceno na mnoha minojských freskách i drobných soškách. Mnohé prvky minojského náboženství přešly do řeckého mystického náboženství.

V počátcích civilizace byla všechna moc v rukou králů, kteří budovali první obrovské paláce – střediska kultury, moci a náboženství. Archeologické práce objevily pouze čtyři veliké paláce (Knóssos, Phaestos, Malia a Zakros), nicméně o existenci dalších není pochyby. Všechny tyto paláce byly postaveny v typickém vrcholném stylu minojské architektury, totiž v bezpočetném seskupení menších budov kolem centrálního nádvoří, neskutečném množství menších místností a komor, v různých podlažích spojených malými schodišti a s monumentálními branami.

Lidé minojské kultury se zabývali hlavně námořním obchodem, který byl vysoce organizovaný. Zajímavým obchodním artiklem pro ně byl vysoce ceněný šafrán, který sbírali na svazích svých kopců a poté sušili na vývoz – do dnešní doby se dokonce zachovala freska sběračů šafránu na sopce Santorini. Minojci obchodovali také s keramikou, mědí a uměleckými předměty ze zlata a stříbra. Obchod provozovali mezi Řeckem, Mykénami, Kyprem, Sýrií, Anatolií, Egyptem, Mezopotámií i dalekým Španělskem. Protože v době svého rozkvětu Minojci hospodářsky ovládali prakticky celé Středomoří, jejich města a paláce nebyly opevněny.

Minojští muži nosili bederní roušky a sukně, ženy nosily vzorované róby s krátkými rukávy a bohatě nařasenými sukněmi. Jejich šaty, patrně z náboženských důvodů, často odhalovaly jejich ňadra. Ženy nosily také jakési korzety, které zdůrazňovaly jejich postavy. Jejich písmo nikdy nebylo rozluštěno a jejich jazyk je neznámý.

Veliká přírodní katastrofa (patrně zemětřesení), proměnila první palácová centra Kréty v ruiny kolem roku 1700 před naším letopočtem. Toto neštěstí však vývoj Kréty nezastavilo – nové paláce vybudované na troskách starých paláců byly mnohem výstavnější a města kolem paláců se rychle rozrůstala. Kréta prosperovala finančně hlavně prostřednictvím obchodu v přístavech, které však byly i jasným střediskem kulturního života. Z přístavu bylo krétské umění šířeno prakticky do celého antického světa.

Nové paláce byly mnohapodlažní a velmi složité. Měly velké dvory, dominantní chodby, široká schodiště, procesní haly a monumentální vchody. Královské síně byly plny trůnů a lavic, dokonce i toalet a studen, svatyní a krypt, slavnostních přijímacích pokojů pro audience a náboženské obřady. Zdi paláců byly pokryty nádhernými freskami s výjevy ze života lidí, provedených v pestrých paletách barev. Pokoje a komory byly zaplněny různými soškami božstev a výrobků z keramiky pro každodenní použití. V palácích však také bylo nespočetné množství dílen a drobných pokojů pro služebnictvo. Celý palác pak byl vybaven důmyslným systémem stok a odpadních potrubí. Není proto divu, že komplikovanost a monumentalita těchto paláců podněcovala představy lidí o labyrintu, vždyť jen palác v Knóssu pokrýval plochu víc než 22.000 čtverečních metrů, měl více než 1.500 pokojů a pouhé dva vchody. Menší paláce byly pravděpodobně letní sídla králů.

Kolem roku 1450 před naším letopočtem byla všechna palácová centra zničena výbuchem sopky Santorini. Život byl však obnoven pouze v paláci v Knóssu, který byl plně zrekonstruován a sloužil nové královské dynastii. Konečné zničení Minojské kultury přišlo kolem roku 1380 před naším letopočtem s dalším výbuchem sopky, po kterém už nebyly znovu obydleny žádné paláce.


Labyrint

Palác v Knóssu bývá považován za legendární labyrint z dávného mýtu. Daidalos, zručný aténský architekt a vynálezce, navrhl na rozkaz krále Minoa bludiště, kde král věznil Minotaura, lidožravou nestvůru, napůl člověka a napůl býka. Labyrint byl tak dobře rozvržen a naplánován, že z něj nikdy nikdo neunikl. Daidalos vyzradil své tajemství pouze Ariadně, dceře krále Minoa. Ariadna pověděla o tajemství svému ctiteli, aténskému hrdinovi Theseovi, který pak Minotaura zabil a utekl.

Král Minos byl Theseovým útěkem natolik pobouřen, že uvěznil Daidala a jeho syna Ikara v labyrintu. Když vězni nenašli východ, Daidalos udělal křídla z vosku, aby mohl i se svým synem odlétnout z bludiště. Ikarus však letěl příliš vysoko a blízko slunci, jeho křídla roztála a utopil se v moři. Daidalos odletěl na Sicílii, kde se schoval na dvoře krále Kokala. Král Minos Daidala pronásledoval, ale byl nakonec zabit Kokalovými dcerami.


Konečná verze – 9. 6. 2009



Všechny texty na webové stránce ArtMuseum.cz jsou chráněny autorskými právy. Pro povolení ke kopírování kontaktujte Martinu Glenn.

 visits since Dec 19, 2003

AMI
Facebook
Donate