Pojmem Pařížská škola bývá označována skupina několika výrazných malířských osobností – neklidných melancholiků a bezstarostných bohémů. Jejich tvorba vrcholila rokem 1914 a většinu z nich spojoval jen jejich pobyt v Paříži. Paříž jejich doby byla nepokojně dynamická a její rušný tvůrčí klimat byl podporován příchodem cizích malířů. Tyto osobnosti se poté podílely na tvorbě prazvláštních obrazů plných horoucí životnosti a dramatických vášní. Jejich dílo však nepodléhalo žádnému jednoznačnému zařazení, neboť každý umělec měl svůj osobitý styl, zcela jedinečným způsobem se však také ovlivňovali navzájem.

Malíři Pařížské školy se soustřeďovali ve dvou čtvrtích Paříže – na Montmartru a Montparnassu. Na Montmartru jich řada bydlela v bizardním domě Bateau-Lavoir (Prádelní loď). Na Montparnassu se malíři scházívali v kavárnách na křižovatce ulic Vavin a Raspail (kavárny Le Dome, La Rotonde a La Cupole) anebo při skromných večeřích v bistru v ulici Champagne Premiere. Ti nejchudší z nich obývali zvláštní okrouhlou budovu poblíž vaugirardských jatek, tzv. Úl, na jehož přestavbu bylo použito materiálu ze staveb Světové výstavy konané roku 1900.

Tato avantgardní skupina měla bezpochyby nezanedbatelný vliv na evropské meziválečné umění, stála za vznikem přelomového kubismu, dynamicky barevného fauvismu, hravého dadaismu i fantaskního surrealismu. S uměním Pařížské školy byla těsně spojena také tvorba básníků Guillauma Apollinaira, Maxe Jacoba, André Salmona a Jeana Cocteaua, kteří spolu s malíři skládali různé manifesty a pořádali výstavy.

Konec Pařížské školy přisel s propuknutím druhé světové války – mnoho umělců se vrátilo do svých vlastí, někteří emigrovali do Spojených států. Atmosféra meziválečné bohémské Paříže byla nenávratně ztracena.


Konečná verze – 9. 6. 2009

Všechny texty na webové stránce ArtMuseum.cz jsou chráněny autorskými právy. Pro povolení ke kopírování kontaktujte Martinu Glenn.