Martiny Glennové A | B | C | Č | D | E | F | G | H | CH | I | J | K | L | M | N | O | P | Q | R | Ř | S | Š | T | U | V | W | X | Y | Z | Ž  
ARTMUSEUM.CZ
Domovská stránka Umělecké směry Muzea a galerie
VYHLEDÁVÁNÍ
 
  Umělci:

 Pointilismus


Angrand, Charles
Balla, Giacomo
Bernard, Émile
Cross, Henri-Edmond
Derain, André
Lemmen, Georges
Luce, Maximilien
Matisse, Henri
Pissarro, Lucien
Pissarro, Camille
Roussel, Ker-Xavier
van Rysselberghe, Théo
Seurat, Georges
Signac, Paul
Díla:
žádná díla nezadána
Použitá literatura:
Seznam použité literatury  

Pointilismus následoval v 80. letech 19. století impresionismus jako poetická hra světla a čistých pastelových barev. Jeho název byl poprvé, stejně jako u celé řady dalších uměleckých stylů, použit hanlivě kritiky, kteří neuznávali jeho inovativní styl a myšlenky. Hlavními představiteli pointilismu byli Georges Seurat a Paul Signac, tento styl kvůli své pracnosti a časové náročnosti neměl mnoho zástupců.

Stejně jako impresionismus, ani pointilismus nepoužíval linie, barva se však nemíchala na paletě – výsledný efekt se tvořil v oku diváka. Místo barevných skvrn byly na plátna nanášeny body, tečky nebo malé čtverečky jemných barev. Obrazy pointilistů působily zblízka fascinující detailní složitostí a z dálky jemnou harmonickou barevností. Pro zachycení jasu a přírody malíři používali čisté barvy, bílá byla nahrazena šedou a černá tmavě modrou nebo tmavě zelenou.

V roce 1884 začal Georges Seurat pracovat na svém rozsáhlém obrazu Nedělní odpoledně na ostrově La Grande Jatte, ve kterém použil jakousi kombinaci impresionistických a pointilistických technik. Tento obraz sklidil pochvalu jeho přátel, ale nadšení ze strany kritiků se nedočkal, na jedné výstavě v Belgii byl dokonce označen za ‚nesrozumitelné blábolení aplikované na vznešené umění malby‘.

Počátek pointilismu přišel v roce 1884, kdy se Georges Seurat na výstavě Societé des Artistes Indépendants seznámil s Paulem Signacem, který s ním sdílel jeho nadšení pro použití barev. Seurat Signaca zaujal hlavně svou nevšední technikou nanášení malých plošek barev, ze které se následně vyvinul pointilismus. Oba malíři pak ve své tvorbě usilovali o podání co nejharmoničtějšího, nejsvětlejšího a nejbarevnějšího zobrazení přírody, ve svých malbách používali základních spektrálních tónů míchaných na základě fyzikálních pouček o skladbě světla, které se nemíchaly na plátně, ale v oku diváka. Čistě pointilistickou techniku začal Signac používat v březnu 1885, dříve než Seurat, který je považován za jejího objevitele a který ji začal používat až na podzim 1885. Další z představitelů pointilismu, Camille Pissarro, tuto techniku začal používat až někdy v lednu nebo únoru 1886.

Seurat se i dále zabýval se teoriemi linií, barev a tónů. Celý svůj krátký život studoval různé teorie o barvách, zkoumal barevné efekty a struktury. Věřil, že umělec by měl používat barvu tak, aby obrazu dodával emoce a harmonii, stejně jako hudebníci vytvářejí podobnou harmonii v hudbě. Chtěl tak dokázat, že pravidla optiky mohou vytvořit nový umělecký jazyk založený na barvách, liniích, barevném spektru a jeho kombinacích. Svůj nový umělecký jazyk pak Seurat nazval chromoluminarismus a později z něj vyvinul pointilismus, někdy také nazývaný divisionismus nebo peinture optique. Když se kritici snažili v jeho dílech hledat poezii, odbyl je se slovy, že pouze aplikuje svoje metody, které si velmi střežil.

Klíčovou publikací pro hnutí pointilismu se stala Signacova kniha Od Eugène Delacroixe k neoimpresionismu (D'Eugène Delacroix au Néo-Impressionnisme), vydaná roku 1899. Signac svou tvorbou i teoretickými spisy o umění a teorii barev inspiroval vznik fauvismu, byl velkým vzorem André Deraina i Henriho Matisse.


Konečná verze – 9. 6. 2009



Všechny texty na webové stránce ArtMuseum.cz jsou chráněny autorskými právy. Pro povolení ke kopírování kontaktujte Martinu Glenn.

 visits since Dec 19, 2003

AMI
Facebook
Donate