Pop-art se zrodil uprostřed 50. let 20. století ve Spojených Státech jako reakce mladých výtvarníků na změny v poválečné společnosti. Předchůdci pop artu byli již ve 20. letech 20. století Charles Demuth a Stuart Davis, kteří ve svých tehdejších dílech využívali populární reklamní design a americké komerční výrobky. Stejným způsobem jako ve Spojených státech se pop art projevil i v britském umění. Pop art neměl žádnou výraznou strukturu ani program a umělci pop artu nepořádali žádné velké skupinové výstavy, nicméně jejich umění mělo mnoho jednotících prvků i myšlenek.

Americká kultura padesátých let hýřila neony reklam, tajemnými dobrodružstvími Supermana, hvězdnou slávou JFK i Marilyn Monroe, člověk byl jako nebránící se oběť zahlcován miliony podnětů z šílené jízdy kolotočem Ameriky. V umění této doby proto nemělo smysl hledat pocity, právě tak jako v běžném bezvýznamném scénáři života člověka šedesátých let. Pop art hledal kontakt umění s tímto světem, snažil se tisícerým opakováním vytvořit v konzumní duši amerického diváka nezapomenutelný pocit sounáležitosti a porozumění. Svůj domov našel americký pop art v zářivém New Yorku.

Pop art otevíral umění běžným lidem, se svými jednoduchými a otevřenými díly nebyl nijak složitý či hluboce duchovní jako abstraktní expresionismus. Popularizoval jinak elitářské umění, zdůrazňoval kýčovitost a barevnost obyčejna, byl vírou v ironii i moc image.


Konečná verze – 9. 6. 2009

Všechny texty na webové stránce ArtMuseum.cz jsou chráněny autorskými právy. Pro povolení ke kopírování kontaktujte Martinu Glenn.