Postimpresionismus byl uměleckým směrem konce 19. století. Tento termín poprvé užil v roce 1910 anglický umělec a umělecký kritik Roger Fry, který onoho roku uspořádal v Grafton Galleries v Londýně výstavu s titulem ‚Manet and the Post-Impressionists‘. Na jeho výstavě byli zastoupeni hlavně Cézanne, Gauguin a van Gogh, kteří bývají považováni za klíčové osobnosti tohoto hnutí. Fryova výstava byla v Londýně velkou senzací ať již v dobrém nebo špatném slova smyslu – mladá generace přijala postimpresionisty s nadšením a čerpala od nich mnohé inspirace, starší a konzervativní generace považovala Frye za šílence a díla postimpresionistů za mazanice zvrhlíků. Všeobecně však bývají termínem postimpresionismus popisovány umělecké tendence vycházející z impresionismu nebo inspirovaná impresionistickými technikami nebo tématy.

I když postimpresionističtí umělci často vystavovali společně, nebyli sdruženi v žádném společenství a neměli na rozdíl od impresionistů přesně stanovené podmínky či pravidla tvorby. Byli velkými individualisty a samotáři – Cézanne maloval v Aix-en-Provence v jižní Francii, Gauguin v roce 1891 odjel na Tahiti, van Gogh žil zcela sám nebo ve vlastním vyhnanství v Arles, Toulouse-Lautrec žil bohémským, i když neuvěřitelně osamělým životem v Paříži.

Plátna postimpresionistů působila zneklidňujícím dojmem, jejich umění se často ubíralo cestami skrytými před logikou a rozumem, přičemž deformace tvarů přímo závisela na osobnosti umělce. Základním prvkem obrazu byla skvrna, klasicky impresionistický způsob jejího využití však byl překonán a plátna byla jakýmsi pozváním do nového světa odkrývajícího malířovo nitro. Umělcům nešlo o snahu zachytit co nejvěrněji svoje předměty v tradičním pojetí světla a stínu, nýbrž přímo zapojovali svou tvůrčí osobnost a do obrazu tak včleňovali své niterní prožitky a pocity v závislosti na pronikání do hloubky přírody či povahy a vášní svých postav.

Postimpresionismus se všeobecně odkláněl od předchozích směrů i impresionismu, nacházel svoji inspiraci ve zjednodušení tvarů i použití důrazných jasných a plochých barev, které předznamenaly příchod abstraktního umění. Také jeho odklon od reprezentativního umění a zaměření se na vyjádření pocitů nastínilo nové možnosti výtvarného umění budoucnosti, které se pak projevilo v kubismu a fauvismu.


Konečná verze – 21. 5. 2009

Všechny texty na webové stránce ArtMuseum.cz jsou chráněny autorskými právy. Pro povolení ke kopírování kontaktujte Martinu Glenn.