 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
Angrand, Charles |
 |
 |
 |
 |
 |
Bernard, Émile |
 |
 |
 |
 |
 |
Cézanne, Paul |
 |
 |
 |
 |
 |
de Chavannes, Puvis |
 |
 |
 |
 |
 |
van Doesburg, Theo |
 |
 |
 |
 |
 |
Gauguin, Paul |
 |
 |
 |
 |
 |
Giacometti, Alberto |
 |
 |
 |
 |
 |
Gilman, Harold |
 |
 |
 |
 |
 |
van Gogh, Vincent |
 |
 |
 |
 |
 |
Gore, Spencer Frederick |
 |
 |
 |
 |
 |
Grant, Duncan |
 |
 |
 |
 |
 |
Hofmann, Hans |
 |
 |
 |
 |
 |
John, Augustus |
 |
 |
 |
 |
 |
de Toulouse Lautrec, Henri |
 |
 |
 |
 |
 |
Lemmen, Georges |
 |
 |
 |
 |
 |
Luce, Maximilien |
 |
 |
 |
 |
 |
Matisse, Henri |
 |
 |
 |
 |
 |
Modersohn-Becker, Paula |
 |
 |
 |
 |
 |
Picabia, Francis |
 |
 |
 |
 |
 |
Pissarro, Lucien |
 |
 |
 |
 |
 |
Prendergast, Maurice |
 |
 |
 |
 |
 |
van Rysselberghe, Théo |
 |
 |
 |
 |
 |
Schwitters, Kurt |
 |
 |
 |
 |
 |
Seurat, Georges |
 |
 |
 |
 |
 |
Severini, Gino |
 |
 |
 |
 |
 |
Sickert, Walter |
 |
 |
 |
 |
 |
Signac, Paul |
 |
 |
 |
 |
 |
Tomek, Eduard |
 |
 |
 |
 |
 |
Toulouse Lautrec, Henri de |
 |
 |
 |
 |
 |
van de Velde, Henry |
 |
 |
 |
 |
 |
Vuillard, Édouard |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
Díla: |
 |
 |
Použitá literatura: |
|
 |
 |
Postimpresionismus byl uměleckým směrem konce 19. století. Tento termín poprvé užil v roce 1910 anglický umělec a umělecký kritik Roger Fry, který onoho roku uspořádal v Grafton Galleries v Londýně výstavu s titulem ‚Manet and the Post-Impressionists‘. Na jeho výstavě byli zastoupeni hlavně Cézanne, Gauguin a van Gogh, kteří bývají považováni za klíčové osobnosti tohoto hnutí. Fryova výstava byla v Londýně velkou senzací ať již v dobrém nebo špatném slova smyslu – mladá generace přijala postimpresionisty s nadšením a čerpala od nich mnohé inspirace, starší a konzervativní generace považovala Frye za šílence a díla postimpresionistů za mazanice zvrhlíků. Všeobecně však bývají termínem postimpresionismus popisovány umělecké tendence vycházející z impresionismu nebo inspirovaná impresionistickými technikami nebo tématy.
I když postimpresionističtí umělci často vystavovali společně, nebyli sdruženi v žádném společenství a neměli na rozdíl od impresionistů přesně stanovené podmínky či pravidla tvorby. Byli velkými individualisty a samotáři – Cézanne maloval v Aix-en-Provence v jižní Francii, Gauguin v roce 1891 odjel na Tahiti, van Gogh žil zcela sám nebo ve vlastním vyhnanství v Arles, Toulouse-Lautrec žil bohémským, i když neuvěřitelně osamělým životem v Paříži.
Plátna postimpresionistů působila zneklidňujícím dojmem, jejich umění se často ubíralo cestami skrytými před logikou a rozumem, přičemž deformace tvarů přímo závisela na osobnosti umělce. Základním prvkem obrazu byla skvrna, klasicky impresionistický způsob jejího využití však byl překonán a plátna byla jakýmsi pozváním do nového světa odkrývajícího malířovo nitro. Umělcům nešlo o snahu zachytit co nejvěrněji svoje předměty v tradičním pojetí světla a stínu, nýbrž přímo zapojovali svou tvůrčí osobnost a do obrazu tak včleňovali své niterní prožitky a pocity v závislosti na pronikání do hloubky přírody či povahy a vášní svých postav.
Postimpresionismus se všeobecně odkláněl od předchozích směrů i impresionismu, nacházel svoji inspiraci ve zjednodušení tvarů i použití důrazných jasných a plochých barev, které předznamenaly příchod abstraktního umění. Také jeho odklon od reprezentativního umění a zaměření se na vyjádření pocitů nastínilo nové možnosti výtvarného umění budoucnosti, které se pak projevilo v kubismu a fauvismu.
Konečná verze – 21. 5. 2009
Všechny texty na webové stránce ArtMuseum.cz jsou chráněny autorskými právy. Pro povolení ke kopírování kontaktujte Martinu Glenn.
|
 |
|
 |
|
 |
 |
 |