Martiny Glennové A | B | C | Č | D | E | F | G | H | CH | I | J | K | L | M | N | O | P | Q | R | Ř | S | Š | T | U | V | W | X | Y | Z | Ž  
ARTMUSEUM.CZ
Domovská stránka Umělecké směry Muzea a galerie
VYHLEDÁVÁNÍ
 
  Umělecké směry:  Ivan Aivazovský
Romantismus  
Díla:
Bouře I.
Bouře II.
Devátá vlna
Kavkaz
Krajina zalitá měsíčním světlem s vrakem lodi
Navzdory vlnám
Noční cesta
Rybářské lodi v zálivu
Sinop
Záchrana
Související odkazy:
žádné odkazy nezadány
Použitá literatura:
Seznam použité literatury  
* 1817 - † 1900, Arménie, 

Arménský malíř Ivan Konstantinovič Aivazovský se narodil v roce 1817 v městě Theodosia na Krymu v rodině arménského obchodníka Konstantina Haivazovského (jeho dva synové se později rozhodli používat příjmení Aivazian nebo Aivazovský. Na některých obrazech je Aivazovský podepsán arménsky jako Hovhannes Aivazian). Jeho otec byl velmi vzdělaným mužem, mluvil několika orientálními jazyky a v životě města hrál významnou roli, matka pracovala jako krajkářka.

Bohužel, ještě před narozením Aivazovského zasáhla město v roce 1812 epidemie moru, která uvrhla celou rodinu do chudoby. Aivazovský tak už v dětství pomáhal v kosmopolitních obchůdcích s kávou, kde jeho mladá mysl vstřebávala mnoho různých podnětů. Tam také začal Aivazovský malovat, a protože neměl prostředky na pořádné barvy, maloval uhlem po zdech města. Tyto obrázky nevyvolaly hněv občanů města, jak by se dalo čekat, ale zaujaly starostu města Kaznačejeva, který pak Aivazovského podporoval na studiích na gymnáziu v Simferopolu a pak i na Akademii v Petrohradě, kam odešel v roce 1833. V roce 1836 se Aivazovský poprvé zúčastnil výstavy Akademie, kde se svými pěti obrazy přímořských krajin získal velké uznání kritiků i veřejnosti. O rok později při další výstavě pak získal zlatou medaili, díky níž mohl odcestovat na studijní cestu do zahraničí.

První cestou, kterou Aivazovský podnikl, byla cesta na Krym, kam se vydal hlavně proto, aby zdokonalil svůj styl malby moře a přímořských městeček. Další čtyři roky Aivazovský strávil na cestách v Itálii, Německu, Francii, Španělsku a Holandsku, kde byl přijat za člena tamních Akademií. I na cestách neúnavně pracoval a vystavoval a byl velmi oblíbený především v Itálii. Když se pak v roce 1844 vrátil do Petrohradu, stal se členem Akademie. Zároveň pak byl požádán o spolupráci Generálním námořním velitelstvím, což mu umožnilo cestovat s ruskou flotilou do Turecka, Řecka, Egypta i do Ameriky. V letech 1846 až 1848 potom namaloval několik obrazů, na kterých zachytil historicky významné bitvy ruské flotily.

Aivazovský často maloval své obrazy pouze podle skic a v nemnoha případech je také přikrášloval mnoha romantickými prvky. Aivazovský nemaloval pouze moře, ale maloval živoucí symbol se všemi tajemstvími jeho hloubek a nekonečného pohybu. S tím, jak se měnily tendence v evropském malířství směrem k realismu, začaly se z Aivazovského pláten romantické prvky pomalu vytrácet, i když v jisté míře setrvaly. Aivazovský maloval pouze obrazy moře, nikdy nemaloval krajiny a na skoro na žádném ze svých obrazů nenamaloval člověka, nicméně jeho plátna nepopiratelně dýchají duchem humanismu a svobody té doby, jejichž ideálem Aivazovský žil.

Za celý svůj život Aivazovský namaloval více než šest tisíc obrazů, některých velmi dobrých a některých spíše průměrných, a díky oblibě u široké veřejnosti byl velmi bohatý. Často věnoval peníze na dobročinné účely a ve svém rodném městě založil v roce 1865 školu pro mladé umělce a poté i galerii. Poblíž svého města podporoval archeologické výzkumy a zařídil, aby byla Theodosie připojena k železnici. Díky své dobročinnosti byl Aivazovský milován všemi občany města, ve kterém můžeme i dnes spatřit mnohé památky, které financoval.

Aivazovský se vždy hlásil ke svému arménskému dědictví a vždy svou vlast podporoval. V roce 1895 turecký sultán Andul Hamid rozhodl zničit odpor ve svých arménských provinciích tím, že dal vyvraždit statisíce Arménců na svém území a také dal zničit mnoho arménských kulturních památek. Aivazovského se tato událost hluboce dotkla, což komentoval těmito slovy: ‚Moje srdce je kvůli tomuto neslýchanému masakru plné smutku nad osudem těchto nešťastných lidí.‘ Pak hodil do moře medaili, kterou mu před lety sultán daroval a namaloval řadu pláten, na kterých tento masakr zachytil. Z této řady i pocházel Aivazovského poslední obraz ‚Výbuch turecké lodi‘, který nedokončil, neboť 2. května roku 1900 zemřel. Podle svého posledního přání byl pohřben v arménském kostele Svatého Sarkise v Theodosii. Na jeho náhrobku je citát arménského historika Khorenatsiho: ‚Ač zrozen smrtelníkem, zanechal nesmrtelné vzpomínky‘.


Konečná verze - 16. 3. 2007

Všechny texty na webové stránce ArtMuseum.cz jsou chráněny autorskými právy. Pro povolení ke kopírování kontaktujte Martinu Glenn.

 visits since Dec 19, 2003

AMI
Facebook
Donate