Martiny Glennové A | B | C | Č | D | E | F | G | H | CH | I | J | K | L | M | N | O | P | Q | R | Ř | S | Š | T | U | V | W | X | Y | Z | Ž  
ARTMUSEUM.CZ
Domovská stránka Umělecké směry Muzea a galerie
VYHLEDÁVÁNÍ
 
  Umělecké směry:  William Holman Hunt
Prerafaelité  
Díla:
Claudio a Isabella
Il Dolce Far Niente
Isabella a Vasilův pohár
Nádeník pastýř
Naše anglické pobřeží, 1852 (Ztracené ovce)
Obětní beránek
Probuzené svědomí
Světlo světa
Související odkazy:
žádné odkazy nezadány
Použitá literatura:
Seznam použité literatury  
* 1827 - † 1910, Velká Británie, 

Anglický malíř William Holman Hunt se narodil 2. dubna roku 1827 v londýnském Cheapside v rodině správce skladiště. Rodina Huntových byla velmi nábožensky založená a Hunt v dětství trávil mnoho času studiem bible. Huntovo základní vzdělání netrvalo dlouho – už ve věku pouhých dvanácti let začal pracovat jako drobný úředník. Svou práci však vůbec neměl rád a místo toho raději snil o tom, jak se jednou stane malířem. Hunt neměl k malování žádný výraznější talent, nicméně měl bohatou a hlubokou fantazii, což byla ve viktoriánské Anglii takřka nevídaná věc, neboť se lidé zaměřovali především na rozvoj techniky a umění nepovažovali za důležité. Nakonec se Huntovi podařilo přemluvit své nerozhodné rodiče, aby ho podporovali ve studiu umění na Královské Akademii, kde by se mohl naučit malovat. Na Akademii se Hunt seznámil s Johnem Everettem Millaisem a Dantem Gabrielem Rossettim a nějaký čas dokonce sdílel s Rossettim ateliér. Hunt trávil se svými přáteli mnoho času dlouhými debatami o umění a nacházeli shodu ve svých názorech na zkostnatělost soudobého anglického umění a akademických pravidel a společně pak založili Sdružení Prerafaelitů. Jejich hlavní myšlenkou bylo boření akademismu, reforma anglického malířství a návrat k renesančním principům v tvorbě. Hlavním teoretikem hnutí se pak stal John Ruskin.

Hunt vždy věřil, že by obnovené principy umění v sobě měly rovněž zahrnovat návrat k náboženství a morálním ideálům, a tyto dva principy také zobrazoval na všech svých plátnech – maloval biblická témata a čtyřikrát dokonce navštívil Palestinu. Často se inspiroval také příběhy ze staré Anglie, hrami Shakespeara a básněmi Keatse, které doplňoval o různé symbolické prvky a detaily. Aby se zdokonalil ve svých znalostech renesančního umění, odjel Hunt dokonce na dva roky do Florencie.

Huntovy obrazy nebyly zpočátku vůbec přijímány a viktoriánská společnost v Huntovi dokonce viděla nepohodlného kritika. Po tlakem společnosti dokonce Hunt několikrát uvažoval o emigraci, nicméně jeho silná vůle a vytrvalost mu pomohla tyto překážky překonat. V roce 1852 Hunt dokonce podal přihlášku k členství v Královské akademii, která byla zamítnuta a hrdý Hunt už nikdy o členství nepožádal. Když pominula počáteční nevole kritiky i veřejnosti, začaly se postupně Huntovy obrazy prodávat a nakonec byly velmi ceněny – Hunt byl dokonce roku 1905 oceněn Řádem za zásluhy. I přes toto ocenění však Hunt nikdy nedosáhl takového úspěchu, po kterém hluboce toužil, a často kvůli tomu trpěl depresemi. Jeho malby mu dokonce ani nevydělávaly tolik peněz, kolik by si přál – vydělával hlavně na právech za reprodukce obrazů biblické krajiny, které vytvořil na svých cestách do Palestiny. Hunt nikdy nebyl vedoucí postavou hnutí Prerafaelitů a dokonce neměl ani žádné žáky či následovníky, i když za svého života vytvořil poměrně velké množství obrazů. Hunt zemřel 7. září roku 1910 v Kensingtonu v Londýně.


Konečná verze – 24. 5. 2007

Všechny texty na webové stránce ArtMuseum.cz jsou chráněny autorskými právy. Pro povolení ke kopírování kontaktujte Martinu Glenn.

 visits since Dec 19, 2003

AMI
Facebook
Donate