Martiny Glennové A | B | C | Č | D | E | F | G | H | CH | I | J | K | L | M | N | O | P | Q | R | Ř | S | Š | T | U | V | W | X | Y | Z | Ž  
ARTMUSEUM.CZ
Domovská stránka Umělecké směry Muzea a galerie
VYHLEDÁVÁNÍ
 
  Umělecké směry:  Alexei von Jawlensky
Fauvismus  
Der Blaue Reiter  
Expresionismus  
Díla:
žádná díla nezadána
Související odkazy:
žádné odkazy nezadány
Použitá literatura:
Seznam použité literatury  
* 1864 - † 1941, Rusko, Německo

Ruský malíř Alexei Georgijevič von Jawlensky se narodil 13. března starého kalendáře v roce 1864 v Kuslově jako páté z dětí v rodině šlechtice a plukovníka Georgije von Jawlenského a jeho ženy Alexandry Medveděvové. Když mu bylo deset let, přestěhovala se jeho rodina do Moskvy.

Von Jawlensky se původně měl stát vojákem jako jeho otec a několik let také strávil na vojenské akademii. Jako poručík se nechal v roce 1889 převelet do Petrohradu, kde chtěl na tamní Akademii studovat také malířství. Jedním z jeho profesorů byl i Ilja Rjepin.

V době svých studií se von Jawlensky seznámil s malířkou a dcerou generála Marianne von Werefkinovou, která byla až do roku 1918 jeho partnerkou. V roce 1896 odešel i s von Werefkinovou do Mnichova, kde se seznámil s Kandinskym. V Mnichově také s von Werefkinovou navštěvoval soukromou uměleckou školu Antona Azbého. Ateliér von Jawlenského a von Werefkinové se brzo stal místem, kde se sdružovali mladí umělci, kteří sdíleli svoje myšlenky o novém avantgardním umění.

Z Mnichova se von Jawlensky několikrát vydal do Francie, velký vliv na jeho umění pak měla jeho návštěva v roce 1907, kdy se setkal s Henri Matissem, se kterým nějakou dobu také pracoval v jeho ateliéru. Mezi jeho přátele se v Paříži zařadili i fauvista Kees van Dongen, symbolista Paul Sérusier a Jan Verkade, který se později stal mnichem Willibrordem v uměleckém klášteře v Beuronu.

V Mnichově se v roce 1909 von Jawlensky stal členem umělecké skupiny Neue Künstlervereinigung München, ve které stál po boku Kandinskému, Kleeovi, Gabriele Münterové, Alfredu Kubinovi i von Werefkinové, která byla hlavní teoretičkou sdružení. V roce 1912 se stal členem Der Blaue Reiter a od roku 1923 byl také členem skupiny Die Blaue Vier, která navazovala na učení Der Blaue Reiter. Po propuknutí první světové války byli von Jawlensky a von Werefkinová jako Rusové nuceni opustit Německo, rozhodli se tedy odejít do neutrálního Švýcarska.

Ve Švýcarsku se von Jawlensky zaměřil na vytváření krajin, které naplňoval barvami podle učení Kandinského. Jednou z Jawlenského nejznámějších sérií z této doby byla série ‚Abstrakte Kopf‘ (abstraktní hlavy), na které začal pracovat v roce 1918. Tato série byla inspirována kmenovými maskami Afriky a Jihovýchodní Asie a tradičním uměním jeho rodného Ruska. Po úspěchu hlav se von Jawlensky rozhodl malovat pouze hlavy, které pro něho dosahovaly symbolického meditativního naplnění v jednoduchých geometrických uspořádáních.

Ve Švýcarsku se von Jawlensky v roce 1916 seznámil s Emmy (Galkou) Scheyerovou, která se stala jeho studentkou a později také manažerkou. Pro von Jawlenského organizovala jeho výstavy v Německu a v roce 1923 také pomohla zorganizovat novou uměleckou skupinu Die Blaue Vier, která se skládala z von Jawlenského, Kandinského, Kleea a Feiningera. S touto skupinou pak uspořádala řadu výstav hlavně v Kalifornii, které byly doprovázeny přednáškami a lekcemi umělců. Scheyerová skupinu Die Blaue Vier reprezentovala až do své smrti v roce 1945.

V roce 1921 se von Jawlensky přestěhoval do Wiesbadenu, kde se o rok později oženil s bývalou služkou von Werefkinové Helenou Nesnakomoff, která mu porodila syna Andreje. V roce 1929 se u von Jawlenského začala projevovat artritida, která nakonec také v roce 1937 ukončila jeho malířskou kariéru, když byl kvůli bolestem nucen přestat malovat úplně.

V roce 1937 bylo umění von Jawlenského nacisty prohlášeno za zvrácené a dvaasedmdesát jeho děl bylo zkonfiskováno ze sbírek německých muzeí.

I když Jawlensky strávil většinu svého života v Německu, jeho tvorba byla vždy úzce spojena s Ruskem a jeho ikonografickým uměním. V tvorbě von Jawlenského byla obsažena pouze tři témata: zátiší, krajiny (na kterých pracoval hlavně za svého pobytu ve Švýcarsku) a portréty. Hlavním principem jeho uměleckého snažení bylo najít souhru mezi vnějším světem a vnitřními uměleckými prožitky.

Stejně jako Kandinsky i von Jawlensky věřil, že barva může promlouvat k duši a že malířství může být vizuální hudbou, kde každá barva náleží určitému tónu. V tomto duchu také namaloval známou sérii abstraktních švýcarských krajin, kterým říkal ‚Zpěvy beze slov‘. Von Jawlensky tak vytvářel poloabstraktní kombinace tvarů a barev s fauvistickými prvky hrubých obrysů a jasných nemíchaných barev. Rád zkoumal a maloval různé mystické podoby lidské tváře, na rozdíl od Kandinského však nikdy nepřekročil hranice úplné abstrakce.

Von Jawlensky zemřel 15. března 1941 v německém Wiesbadenu.


Konečná verze – 14. 10. 2008

Všechny texty na webové stránce ArtMuseum.cz jsou chráněny autorskými právy. Pro povolení ke kopírování kontaktujte Martinu Glenn.

 visits since Dec 19, 2003

AMI
Facebook
Donate