Martiny Glennové A | B | C | Č | D | E | F | G | H | CH | I | J | K | L | M | N | O | P | Q | R | Ř | S | Š | T | U | V | W | X | Y | Z | Ž  
ARTMUSEUM.CZ
Domovská stránka Umělecké směry Muzea a galerie
VYHLEDÁVÁNÍ
 
  Umělecké směry:  Gwen John
Ženy v umění  
Intimismus  
Díla:
Autoportrét
Jeptiška na smrtelné posteli
Mladá jeptiška
Mladá žena držící černou kočku
Spící černá kočka
Terasa zalitá měsíčním světlem, Meudon
Zotavující se
Související odkazy:
žádné odkazy nezadány
Použitá literatura:
Seznam použité literatury  
* 1876 - † 1939, Velká Británie, Francie

Britská malířka Gwendolen Mary Johnová se narodila 22. června 1876 v Haverfordwestu ve Walesu jako druhá nejstarší ze čtyř dětí. V roce 1884 zemřela její matka, a tak se rodina přestěhovala do Tenby v Pembrokeshire.

Kreslit a malovat se Johnová naučila v letech 1895 až 1898 na Slade School v Londýně, kde studoval také její mladší bratr Augustus. Následně pak studovala šest měsíců v Paříži pod vedením Jamese McNeilla Whistlera na jeho nově založené Académii Carmen, do Londýna se vrátila v roce 1899 a začala samostatně vystavovat.

V roce 1903 se Gwen Johnová společně se svou přítelkyní Dorelií McNeillovou, se kterou měl mimomanželský milostný vztah její bratr Augustus, rozhodla odejít do Říma. Do Itálie se však nedostaly, protože se Johnová rozhodla usadit v Paříži. Tam se také v roce 1906 stala studentkou, modelkou a milenkou o třiatřicet let staršího sochaře Auguste Rodina. Ač byl tento vztah víceméně jednostranný, Johnová Rodina neopustila ani v roce 1913, kdy se obrátila na katolickou víru, jejich vztah skončil až jeho smrtí v roce 1917. O jejím intenzivním vztahu k Rodinovi svědčí také více než dva tisíce dopisů, které mu zaslala a které se nyní nacházejí v Musée Rodin v Paříži.

Johnová se v roce 1911 přestěhovala na rue Babie ve vesničce Meudon na předměstí Paříže, kde měl letní byt i Rodin. V Meudonu žila samotářským životem jen se svými kočkami a malovala malé portréty a zátiší. V Meudonu chodila každý den na mši a svaté přijímání – nosila s sebou svoje skicáky a kreslila ostatní pokorné věřící, se kterými se ale nikdy nebavila.

Díky finanční podpoře amerického právníka a milovníka umění Johna Quinna si Johnová nemusela v Meudonu na živobytí vydělávat jako modelka ostatních malířů. Quinn se rovněž zasloužil o to, aby se jeden z jejich obrazů objevil v roce 1913 na slavné Armory Show v New Yorku.

Johnová vytvořila celou řadu autoportrétů, portrétů a zátiší, které odhalují její nezávislost a nahlížejí do tajů její povahy. Johnová nebyla ve své době příliš významná a slavná, ale její přístup k malbě portrétů byl přesto unikátní. Její tvorba byla často zastíněna tvorbou jejího bratra Augustuse, nicméně on sám prohlásil, že ‚za padesát let budu známý jen jako bratr Gwen Johnové‘. Oba sourozenci měli mezi sebou velmi blízký vztah, nijak si ve svém umění nekonkurovali. Augustus měl velmi často o Gwen starost, protože Gwen se nechtěla zatěžovat řešením svých zdravotních a finančních problémů a žila poněkud sebezničujícím stylem života.

I když Johnová žila hlavně samotářským životem, byla přítelkyní mnoha osobností své doby. Přátelila se s německým básníkem Rainerem Maria Rilkem, který svého času pracoval jako Rodinův sekretář, Picassem, Braquem i Matissem, o kterém ale prohlásila, že se chová jako snob.

Johnová prožila milostný vztah s Verou Oumançoff, která byla švagrovou katolického filosofa Jacquese Maritaina a se kterou se seznámila, když hledala útěchu po smrti Rilkeho. Johnová ve Oumançoffové hledala jakousi náhradu za Rodina a věnovala jí své city se stejnou intenzitou jako Rodinovi, takže ji Oumançoffová musela požádat, aby jí posílala dopisy pouze jednou týdně a ne každý den, což znepokojovalo jejího švagra Maritaina. Johnová tedy psala dopisy každé pondělí od ledna 1928 do července 1929 – Oumançoffová si tyto dopisy společně s malými obrázky od Johnové schovávala, i když je patrně nedokázala ocenit umělecky, protože po její smrti v roce 1959 byly nalezeny v jejím příborníku. V roce 1930 Oumançoffová ukončila jejich přátelství, hlavně protože jí připadalo, že nikdy nemůže pomoci zmítané duši Johnové.

Johnová zemřela v hluboké bídě a zapomenutí 18. září 1939 ve veřejné nemocnici v Dieppe ve Francii, kam dorazila jen několik málo dní před svou smrtí. U sebe neměla nic jiného než svou notářsky ověřenou poslední vůli a pokyny k pohřbu.


Konečná verze – 14. 10. 2008

Všechny texty na webové stránce ArtMuseum.cz jsou chráněny autorskými právy. Pro povolení ke kopírování kontaktujte Martinu Glenn.

 visits since Dec 19, 2003

AMI
Facebook
Donate