Martiny Glennové A | B | C | Č | D | E | F | G | H | CH | I | J | K | L | M | N | O | P | Q | R | Ř | S | Š | T | U | V | W | X | Y | Z | Ž  
ARTMUSEUM.CZ
Domovská stránka Umělecké směry Muzea a galerie
VYHLEDÁVÁNÍ
 
  Umělecké směry:  Michail Larionov
Rayonismus  
Díla:
žádná díla nezadána
Související odkazy:
žádné odkazy nezadány
Použitá literatura:
Seznam použité literatury  
* 1881 - † 1964, Rusko, Francie

Michail Fjodorovič Larionov se narodil 3. června 1881 v Tiraspolu v Moldávii jako syn lékaře a lékárníka Fjodora Michailoviče Larionova a jeho ženy Alexandry Fjodorovny Larionové, rozené Petrovské. Larionov byl vychováván v domě svých prarodičů, kteří mu zajistili veškeré pohodlí i vytříbené vychování. Prarodiče ho také podporovali na studiích v Moskvě, nejprve na technické škole a poté na Moskevské škole malířství, sochařství a architektury (MUZhVS), kde studoval do roku 1910. Na této škole se také v roce 1900 seznámil s Natalií Gončarovovou, která se stala jeho celoživotní partnerkou.

Už v době studií Larionova tvorba zaujala několik uměleckých kritiků, a tak byl Larionov v roce 1906 pozván k účasti na výstavě Svazu ruských umělců. Protože jeho obrazy měly velký úspěch, byl rovněž přizván na výstavu ruského umění v Salon d’Automne v Paříži. V Paříži se Larionov setkal s Nikolajem Rjabušinským, který působil jako vydavatel časopisu Zlaté rouno. Rjabušinský se poté stal jakýmsi Larionovým sponzorem a pomohl mu také v roce 1908 uspořádat výstavu moderního francouzského umění v Moskvě. Tato výstava byla velkou inspirací pro mladé ruské umělce, způsobila jejich odklon od tradičnějších uměleckých směrů k abstrakci. Larionov se tak stal vášnivým zastáncem abstrakce a na své škole také zorganizoval několik demonstrací proti jejím vyučovacím metodám, za což byl ze školy v roce 1910 vyhozen.

Po svém nedobrovolném odchodu ze školy se Larionov zabýval abstrakcí, založil uměleckou skupinu Pikový spodek, nicméně brzy přeběhl do radikálnější skupiny Oslí ocas, se kterou vystavoval v roce 1912. V roce 1913 pak Larionov společně s Gončarovovou představili oficiálně veřejnosti prostřednictvím výstavy Target svoje nové umělecké hnutí – rayonismus. Toto umělecké hnutí svým způsobem ovlivnilo rozvoj abstraktního umění po celé Evropě, nicméně samo o sobě vydrželo pouhý jeden rok, do doby, kdy Larionov s Gončarovovou 20. dubna roku 1914 odešli do Paříže. Když pak začala válka, rozhodli se vrátit do Ruska, kde však byl Larionov ihned povolán do zbraně. Aktivně se zúčastnil také bojů a v bitvě u Mazurských jezer byl rovněž zraněn. Poté byl nucen strávit tři měsíce ve vojenské nemocnici, což nezanedbatelně poškodilo jeho křehkou uměleckou duši.

V roce 1915 byl pak Larionov i s Gončarovovou pozváni baletním mistrem Ďagilevem do Švýcarska, kde měli navrhovat kulisy a kostýmy pro Ďagilevův Ballets Russes. Tato tvorba Larionovi, Gončarovové i Ďagilevově baletu přinesla velké úspěchy po celé západní Evropě, s čímž bylo spojeno mnoho dalších zakázek pro další tři velké evropské balety. V roce 1919 se pak Larionov s Gončarovovou trvale usadili v Paříži, nicméně Larionov se své vlastní tvorbě prakticky nevěnoval, spíše pracoval jako jakýsi manažer Gončarovové, jejíž tvorba byla vyhledávána více. Rovněž působil jako Ďagilevův umělecký poradce, ale tato spolupráce skončila v roce 1929, kdy Ďagilev zemřel. V té době také v Rusku pomalu začala vzrůstat moc totalitního systému, jehož nebezpečí si Larionov s Gončarovovou hluboce uvědomovali. Proto se také rozhodli požádat o udělení francouzského občanství, které jim také bylo 8. září 1938 uděleno.

Po válce se finanční situace Larionova a Gončarovové jenom zhoršovala – byli nuceni rozprodávat svoje starší plátna i svou rozsáhlou uměleckou sbírku. Když pak v roce 1950 Larionova skolila těžká mrtvice, nemohl dál malovat a musel být přestěhován do pečovatelského domu, kde ho Gončarovová každý den navštěvovala. Sama každý den jedla pouze malou misku polévky, kterou dostávala zdarma v jedné malé pařížské restauraci. Oba umělci byli velmi vyčerpaní svou bídou i těžkým životem, nicméně v červnu roku 1955 se po padesáti pěti letech společného života rozhodli uzavřít sňatek. Gončarovová zemřela v roce 1962, Larionov o dva roky později, 10. května 1964 v městečku Fontenay-aux-Roses poblíž Paříže.


Konečná verze – 24. 5. 2007

Všechny texty na webové stránce ArtMuseum.cz jsou chráněny autorskými právy. Pro povolení ke kopírování kontaktujte Martinu Glenn.

 visits since Dec 19, 2003

AMI
Facebook
Donate