Martiny Glennové A | B | C | Č | D | E | F | G | H | CH | I | J | K | L | M | N | O | P | Q | R | Ř | S | Š | T | U | V | W | X | Y | Z | Ž  
ARTMUSEUM.CZ
Domovská stránka Umělecké směry Muzea a galerie
VYHLEDÁVÁNÍ
 
  Umělecké směry:  Natalia Gončarovová
Rayonismus  
Ženy v umění  
Pařížská škola  
Díla:
žádná díla nezadána
Související odkazy:
žádné odkazy nezadány
Použitá literatura:
Seznam použité literatury  
* 1881 - † 1962, Rusko, Francie

Ruská malířka Natalia Sergejevna Gončarovová se narodila 16. června 1881 ve vesničce Něgajevo ve středním Rusku. Své dětství strávila na statku svých prarodičů v Ladyžině u Tuly, kde se setkávala s lidovým ruským uměním, které mělo na její tvorbu bezpochyby nezanedbatelný vliv. V rodině byla také velmi podporována ve svých uměleckých snahách, její rodina se pyšnila svými kulturními konexemi – její otec byl vyhledávaným architektem a rodina byla blízce spřízněna s Puškinem.

V roce 1898 se Gončarovová na přání svého otce rozhodla studovat medicínu, nicméně z lékařské přípravky odešla už po týdnu proto, aby se dál věnovala pouze umění a vlastní umělecké tvorbě. O několik týdnů později už studovala sochařství na Moskevské škole malířství, sochařství a architektury, kde se také v roce 1900 seznámila s mladým malířem Michailem Larionovem, který se stal jejím celoživotním partnerem a který ji také přesvědčil, aby věnovala svůj talent malířství a ne sochařství.

Gončarovová dokončila Moskevskou školu malířství, sochařství a architektury v roce 1903 a hned poté se začala prosazovat v malířském světě. Za pomoci Larionova pak objevovala hlavně francouzské postimpresionisty Gauguina, Matisse a Cézanna, kteří měli na její tehdejší tvorbu nezanedbatelný vliv, stejně jako nastupující abstraktní styly kubismus a fauvismus. Díky těmto vlivům a ruskému původu Gončarovové pak vznikala unikátní díla, která v sobě dovedně kombinovala západní a východní kulturu, což byl v té době v umění neobvyklý jev. Tato náklonnost Gončarovové k tradičnímu ruskému umění se pak promítala na jejích plátnech, což otevíralo ruskému umění cestu do celé západní Evropy, která se jím dále inspirovala.

Gončarovová s Larionovem v roce 1910 spoluzaložila uměleckou skupinu Pikový spodek, nicméně oba brzy odešli do poněkud radikálnější skupiny Oslí ocas. Na první a zároveň poslední výstavě této skupiny Gončarovová vystavovala svoje obrazy, které byly takřka kopiemi ruských ikon, čímž mezi veřejností vyvolala velkou kontroverzi.

O tři roky později pak Gončarovová v Moskvě uspořádala obrovskou samostatnou výstavu, kde vystavila celkem 736 svých obrazů, což zcela jistě vypovídalo o jejím uměleckém talentu. V této době se také podílela na sepsání rayonistického manifestu, jehož horlivou obhájkyní se vzápětí stala. V roce 1914 se Gončarovová seznámila se Sergejem Ďagilevem, pro jehož Ballets Russes na jeho přání vytvořila kulisy a kostýmy pro baletní představení ‚Le Coq d'Or‘. Tato zakázka byla první z celé řady dalších zakázek, dlouhodobé spolupráce i upřímného přátelství.

Protože Larionov a Gončarovová byli prakticky jedinými umělci tvořícími podle nauk rayonismu a protože neměli žádné vážnější následovníky, rayonismus zanikl po jejich odchodu do Paříže 20. dubna 1914. Po odchodu do Francie Gončarovová a Larionov vytvářeli hlavně divadelní kulisy a kostýmy pro svého blízkého přítele Ďagileva a jeho Ballets Russes. Díky těmto zakázkám si brzy získali oblibu a v době, kdy byly ve Francii populární ruské motivy, byly jejich služby hojně vyhledávány. S Ďagilevem spolupracovali až do jeho smrti v roce 1930, poté se jejich finanční situace velmi zhoršila, a tak byla Gončarovová nucena přijmout i takovou zakázku, jakou bylo ilustrování knihy Car Stalin. Po tom, co si oba umělci uvědomili nebezpečí nastupujícího totalitního režimu v Rusku, rozhodli se zažádat o udělení francouzského občanství, které jim také bylo 8. září 1938 uděleno.

Po válce se finanční situace Larionova a Gončarovové jenom zhoršovala – byli nuceni rozprodávat svoje starší plátna i svou rozsáhlou uměleckou sbírku. Když pak v roce 1950 Larionova skolila těžká mrtvice, nemohl dál malovat a musel být přestěhován do pečovatelského domu, kde ho Gončarovová každý den navštěvovala. Sama každý den jedla pouze malou misku polévky, kterou dostávala zdarma v jedné malé pařížské restauraci. Oba umělci byli velmi vyčerpaní svou bídou i těžkým životem, nicméně v červnu roku 1955 se po padesáti pěti letech společného života rozhodli uzavřít sňatek.

V roce 1957 do života Gončarovové opět vstoupila naděje – začala opět na krátkou dobu nadšeně tvořit, ačkoliv jí jakýkoliv pohyb způsoboval obrovské bolesti a potíže (Gončarovová trpěla bolestivou artritidou a rakovinou) a ačkoliv svoje obrazy malovala ležíce na lůžku. Tuto naději jí přinesl let Sputniku do vesmíru, který v ní dokázal opět probudit pýchu v sílu ruského národa, a tak Gončarovová namalovala více než dvacet pláten oslavujících tento čin, který pro ni znamenal symbolické dobytí vesmíru i vítězství dobra.

Natalia Gončarovová zemřela 17. října 1962 v Paříži na rakovinu. Její tělo bylo pohřbeno o pět dní později na hřbitově Ivry, v sedmém oddělení, první řadě, hrob číslo čtrnáct. Její životní druh Michail Larionov zemřel o dva roky později a byl pohřben po jejím boku.


Konečná verze – 16. 6. 2008

Všechny texty na webové stránce ArtMuseum.cz jsou chráněny autorskými právy. Pro povolení ke kopírování kontaktujte Martinu Glenn.

 visits since Dec 19, 2003

AMI
Facebook
Donate