Martiny Glennové A | B | C | Č | D | E | F | G | H | CH | I | J | K | L | M | N | O | P | Q | R | Ř | S | Š | T | U | V | W | X | Y | Z | Ž  
ARTMUSEUM.CZ
Domovská stránka Umělecké směry Muzea a galerie
VYHLEDÁVÁNÍ
 
  Umělecké směry:  Max Ernst
Surrealismus  
Dadaismus  
Expresionismus  
Díla:
žádná díla nezadána
Související odkazy:
žádné odkazy nezadány
Použitá literatura:
Seznam použité literatury  
* 1891 - † 1976, Německo, Francie

2. dubna v 9.45 se Max Ernst vyklubal z vajíčka, které jeho Matka snesla do sokolího hnízda, na kterém onen pták pak seděl více než 7 let – tak popisuje své narození v roce 1891 v německém Brühlu sochař, teoretik umění, filosof a malíř samouk Max Ernst. Původně studoval filosofii na univerzitě v Bonnu, nicméně učení mu připadalo nudné, a tak se rozhodl věnovat umění. Už při svých studiích se zajímal o malování a jeho různé techniky, a také studoval umění mentálně postižených.

V roce 1911 se Ernst seznámil s Augustem Mackem, který ho přivedl do umělecké skupiny Rheinische Expressionisten v Bonnu. Ernst pak poprvé vystavoval v roce 1912 v Galerii Feldman v Kolíně nad Rýnem a začal se pomalu začleňovat do uměleckého života. V roce 1913 se na své návštěvě Paříže setkal s Guillaume Apollinairem a Robertem Delaunym a o rok později také s Jeanem Arpem, který se stal jeho celoživotním přítelem. V roce 1913 také Ernst vystavoval na Prvním německém podzimním salonu v Berlíně. Jeho uměleckou kariéru na krátko přerušila jeho služba v armádě a v bojích první světové války.

Po válce Ernst společně s Jeanem Arpem a Alfredem Grünwaldem založil v Kolíně nad Rýnem německou dadaistickou skupinu. V Kolíně nad Rýnem také otevřel Dadahaus a vydával dadaistický časopis Der Ventilator. Ernst se jakožto vedoucí postava dadaistů označil německými slovy Gebarmutter a der Gebaervater methodischen Irrsinns – mužská matka metodického šílenství. V roce 1919 se Ernst setkal s Paulem Klee, se kterým společně experimentoval s kolážemi.

Od roku 1922 Ernst žil v Paříži, kde se usadil na Montparnassu. Prakticky ihned se zapojil do tamního uměleckého života a stal se jednou z vedoucích postav avantgardy. Spolupracoval také se surrealisty, nicméně stal se i svědkem Bretonovy nenávistné kampaně za vyloučení básníka Paula Éluarda ze skupiny (Ernst byl na straně Éluarda). V Paříži také Ernst spolupracoval s Joanem Miróem na návrzích pro kulisy pro balet Sergeje Ďagileva. V roce 1927 spolupracoval také se Salvadorem Dalím a Luisem Buñuelem na jejich filmu Zlatý věk (L'Âge d'Or).

V roce 1934 se začal Ernst věnovat své sochařské tvorbě, v čemž mu velmi pomáhal jeho přítel sochař Alberto Giacometti. V roce 1938 byl Ernst představen Peggy Guggenheimové, která zakoupila celou řadu jeho děl, které pak vystavovala ve svém nově otevřeném muzeu v Londýně.

Po začátku druhé světové války byl Ernst v roce 1939 jakožto německý občan a údajný špión zatčen, nicméně s pomocí Peggy Guggenheimové v roce 1941 utekl z Francie do Spojených států. Usadil se v New Yorku, kde společně se svými přáteli Marcelem Duchampem a Marcem Chagallem inspirovali celou řadu mladých abstraktních malířů. Ve Spojených státech také Ernst napsal pojednání Beyond Painting (Za malbou), které mu přineslo uznání a následně i finanční ocenění. V roce 1953 se Ernst vrátil zpět do Francie.

Ernst v roce 1925 představil novou uměleckou techniku frotáže – vytváření plošných obtisků struktur dřeva a rostlin. Protože umělec neměl prakticky žádný vliv na výsledek svého díla, frotáž byla často viděna jako metoda získávající přístup do podvědomí. Prvek této náhody ve frotáži spolu s halucinačními pocity jen potvrzovaly Ernstovo čestné místo v řadách surrealistů, i když byl Ernst v roce 1934 Bretonem z hnutí vyloučen.

Ernst byl ve své tvorbě také velmi fascinován ptáky, za svoje alter ego, které nazýval Loplop, považoval právě ptáka. Dokonce byl toho názoru, že když zemře pták, narodí se člověk – jako dítě si povšiml toho, že chvíli po tom, co zemřel jeho oblíbený ptáček, narodila se jeho mladší sestra.

Ernst žil velmi bouřlivým milostným životem a jeho lásky a nenávisti bezesporu zpestřovaly jeho život. V roce 1918 se oženil s uměleckou historičkou Luise Strausovou, nicméně jejich soužití nebylo klidné a nakonec se rozvedli. Strausová nakonec v roce 1944 zemřela v koncentračním táboře Auschwitz. V roce 1927 se Ernst znovu oženil s Marie-Berthe Aurenche, která ho inspirovala k tomu, aby do své tvorby přinesl i velmi silné erotické náměty.

Milostný román prožil Ernst také s malířkou Leonorou Carringtonovou – když Ernst utekl z Francie, nevzal Carringtonovou s sebou. Carringtonová se nervově zhroutila a prodala Ernstův pařížský dům za lahev brandy. V roce 1942 se Ernst oženil s Peggy Guggenheimovou, ovšem i toto jeho manželství bylo odsouzeno k zániku. V říjnu 1946 se v Beverly Hills Ernst znovu oženil, tentokrát s Dorotheou Tanningovou, se kterou se později usadil v Sedoně v Arizoně. Jednalo se o dvojitou svatbu, při stejném obřadu byli také oddáni Man Ray a jeho partnerka Juliet Brownerová.

Ernst zemřel 1. dubna 1976 v Paříži. Byl pohřben na hřbitově Père Lachaise.


Konečná verze – 16. 6. 2008

Všechny texty na webové stránce ArtMuseum.cz jsou chráněny autorskými právy. Pro povolení ke kopírování kontaktujte Martinu Glenn.

 visits since Dec 19, 2003

AMI
Facebook
Donate