Martiny Glennové A | B | C | Č | D | E | F | G | H | CH | I | J | K | L | M | N | O | P | Q | R | Ř | S | Š | T | U | V | W | X | Y | Z | Ž  
ARTMUSEUM.CZ
Domovská stránka Umělecké směry Muzea a galerie
VYHLEDÁVÁNÍ
 
  Umělecké směry:   Christo a Jeanne-Claude
Ženy v umění  
Land Art  
Konceptuální umění  
Díla:
žádná díla nezadána
Související odkazy:
Oficiální stránky Christa a Jeanne-Claude
Použitá literatura:
Seznam použité literatury  
* 1935, USA, 

Bulharský umělec Christo Vladimirov Javacheff se narodil 13. června 1935 v Gabrově. Ve stejný den i rok se narodila i jeho spolupracovnice a manželka, francouzská umělkyně Jeanne-Claude Denat de Guillebon.

Christův otec Vladimir Javacheff byl vědec, jeho matka Tsveta Dimitrova byla sekretářkou na Akademii umění v Sofii. Jeho pradědeček Friedrich Fischer pocházel z Německa, kde vynalezl princip kuličkového ložiska. Do Bulharska poslal svého syna Vituse Fischera, aby tam založil první továrnu na ložiska ve východní Evropě. Podnikání v Bulharsku se však nedařilo, kuličková ložiska nešla na odbyt a továrna nakonec vybouchla, což si vyžádalo život čtrnácti dělníků. Vitus Fischer byl pronásledován věřiteli a policií, a tak se rozhodl přejmenovat se na Dmitrije Javacheva, což bylo jméno jednoho z mrtvých dělníků. S novou identitou pak Fischer-Javacheff pracoval pro velkou mlékárnu. V 70. letech Christo zdědil 49% pozůstalosti po svém pradědečkovi, kterou pravidelně přispívá na různé charitativní akce.

V roce 1953 byl Christo přijat ke studiu na Akademii v Sofii, byl však zklamán tím, jak bylo umění omezováno tamním komunistickým režimem. V roce 1957 Christo také rok studoval v Praze, odkud emigroval v nákladním vlaku do Rakouska. Ve Vídni se dal zapsat na Akademii, kde strávil pouhý jeden semestr. Z Vídně pak odešel do Ženevy a pak do Paříže, kde si vydělával kreslením portrétů na ulici.

Jeanne-Claude se narodila v Casablance v Maroku. Její rodiče byli velmi chudí, dokonce si přivydělávali žebrotou. Její matka Précilda se rozvedla s jejím otcem majorem Léonem Denatem krátce po tom, co se Jeanne-Claude narodila. Později se provdala ještě třikrát, naposledy za vlivného generála Jacquese de Guillebona. V průběhu druhé světové války žila Jeanne-Claude u svých prarodičů ve Francii, kde se její matka účastnila protifašistického odboje.

Christo a Jeanne-Claude se setkali v říjnu 1958, když měl Christo malovat portrét matky Jeanne-Claude. Jeanne-Claude byla v té době zasnoubená s jistým Philippe Planchonem, což nebránilo v tom, aby ještě před svatbou otěhotněla s Christem. I když se nakonec za Planchona provdala, opustila ho brzy po jejich svatební cestě. Její a Christův syn Cyril se narodil 11. května 1960. Christo a Jeanne-Claude vstoupili do svazku manželského 28. listopadu 1962.

V září 1964 Christo a Jeanne-Claude odešli do Spojených států, kde se usadili v New Yorku. Brzy se začali účastnit tamního uměleckého života a balit budovy i krajiny do látky. V roce 1973 se Christo po dlouhých sedmnácti letech bez občanství stal americkým občanem, Jeanne-Claude získala americké občanství v roce 1984.

Užití přírodního prostředí patří do programu land artu, jehož jsou Christo a Jeane-Claude hlavními představiteli. Pracují společně, specializují se v balení předmětů do látky, jejich díla jsou pak jen krátkodobého trvání a obohacují tedy prostředí jen dočasně. Účinkem díla pak má být samotná kampaň kolem něho, tak zvaný happening, a výsledkem je poté triumfální epická fantazie a pocit sounáležitosti.

Christo a Jeane-Claude svým přístupem k umění nacházejí nový náhled na skutečnost pouhou hrou s prostředím – i když je jejich práce často velmi kontroverzní, oba umělci popírají, že by měla jiný význam než zdůraznit svou pravou podobu a vytvořit ‚krásnější svět‘ v novém pohledu na zažité krajiny a panoramata. Svými instalacemi rovněž chtějí navodit jakýsi pocit naléhavosti, sami tento pocit popsali takto: ‚když vám někdo řekne, abyste se podívali na duhu, také mu nikdy neodpovíte, že se na ni podíváte zítra.‘

Za dobu trvání své kariéry Christo a Jeanne-Claude vytvořili mnohé velkolepé projekty v přírodě i na veřejných místech:
- 1962 – Železná opona, Rue Visconti v Paříži
- 1968 – balení Kunsthalle v Bernu
- 1968 – balík 5.600 krychlových metrů na výstavě Documenta 4 v Kasselu v Německu
- 1972 – závěs v údolí, Grand Hogback, Rifle, Colorado
- 1976 – plot, okresy Sonoma a Marin, California
- 1983 – látkou obklopené ostrovy, zátoka Biscayne, Miami, Florida
- 1985 – zabalený Pont Neuf, Paříž
- 1991 – deštníky, Ibaraki v Japonsku a Kalifornie
- 1995 – zabalený Reichstag, Berlín
- 2005 – brány, Central Park v New York City

Instalace Christa a Jeanne-Claude jsou velmi nákladné, jejich cena se často pohybuje v desítkách milionů dolarů. Nejsou sponzorována, Christo a Jeanne-Claude je financují převážně z Christova dědictví a prodeje skic a fotografií instalací. Fakt, že financují svoje projekty ze svých vlastních zdrojů, je také jejich rozhodnutím – nechtějí být ve své tvorbě ničím vázáni, chtějí pracovat svobodně. I proto v roce 1988 odmítli nabídku jednoho milionu dolarů, které by jim dala japonská televize za natočení minutové reklamy.

Na přípravě svých instalací Christo a Jeanne-Claude často pracují dlouhou dobu a v mnoha případech se musí spoléhat i na šikovnost svých právníků a vyjednavačů: uskutečnění jejich instalací někdy trvá celé roky, například získat povolení pro Reichstag trvalo čtyřiadvacet let, most Pont Neuf čekal deset let. Výstavba všech instalací probíhá pod přísnými ekologickými pravidly a instalace jsou po skončení vystavování rovněž ekologicky rozebrány a recyklovány.

Jeanne-Claude zemřela 18. listopadu 2009 na komplikace spojené s mozkovou výdutí.


Konečná verze – 12. 10. 2008

Všechny texty na webové stránce ArtMuseum.cz jsou chráněny autorskými právy. Pro povolení ke kopírování kontaktujte Martinu Glenn.

 visits since Dec 19, 2003

AMI
Facebook
Donate