Martiny Glennové A | B | C | Č | D | E | F | G | H | CH | I | J | K | L | M | N | O | P | Q | R | Ř | S | Š | T | U | V | W | X | Y | Z | Ž  
ARTMUSEUM.CZ
Domovská stránka Umělecké směry Muzea a galerie
VYHLEDÁVÁNÍ
 
  Umělecké směry:  Donato Bramante
Renesanční umění  
Architektura před 20. stoletím  
Díla:
Heraclitus a Democritus
Kostel Santa Maria delle Grazie
Kristus u sloupu
Muž se širokým mečem
Muž ve zbroji
Studie
Tempietto
Související odkazy:
žádné odkazy nezadány
Použitá literatura:
Seznam použité literatury  
* 1444 - † 1514, Itálie, 

Italský malíř a architekt Donato Bramante (původním jménem Donato d'Angelo) se narodil poblíž Urbina ve vesnici jménem Fermignano v roce 1444. Už od ranného mládí studoval malířství pod vedením Andrey Mantegny a poté také Piera della Francescy. Sochařství nejspíš vystudoval pod vedením Francesca Laurany, nicméně takto bývá usuzováno spíše na základě podobnosti jejich tvorby a vlivů než na základě písemných zmínek.

Původně se Bramante věnoval hlavně malířství, jeho velkým vzorem byl Andrea Mantegna, jehož styl Bramante často napodoboval. Jeho malířskou tvorbu je však nesnadné komplexněji hodnotit, neboť se do dnešní doby zachovaly víceméně pouze zlomky několika fresek.

V roce 1474 Bramante odešel do Milána, kde si postupně budoval reputaci tak výtečným způsobem, že se už o dva roky později stal dvorním architektem Lodovica Sforzy. Sforzovým záměrem bylo udělat z Milána perlu severu Itálie, chtěl, aby se Milán vyrovnal Florencii, kde oproti gotickému Milánu již vzkvétala renesance. Když však byli Sforzové z Milána v roce 1499 z Milána vyhnáni francouzskou armádou, odešel Bramante do Říma, kde brzy vstoupil do služeb kardinála Riaria, který ho doporučil kardinálu Della Roveremu, budoucímu papeži Juliovi II.

Mezi nejvýznamnější počiny, které Bramante v Římě uskutečnil, patří jeho velkolepá rekonstrukce katedrály Sv. Petra, která představuje naprostý vrchol renesanční architektury. Podle Vasariho byla rekonstrukce původně zamýšlena jako obnova místa, kde by mohl spočinout obrovský náhrobek papeže Julia II., na kterém v té době pracoval Michelangelo. Protože však stará katedrála Sv. Petra byl v tak špatném stavu, brzy bylo zřejmé, že se bez zásadní rekonstrukce neobejde. Už 18. dubna 1506 byl potom položen s velkou slávou základní kámen pilíře Sv. Heleny a už o rok později stály tři nové pilíře v příčné lodi. Bramante se své práce zhostil s velkým nadšením a protože byl opravdu velkým zastáncem klasické čisté renesance, ze staré budovy odstraňoval staré zdobné prvky s takovou rychlostí, že si vysloužil přezdívku Ruinante (Ničitel). Bramante však ve svých stavebních úpravách měl plnou podporu papeže, který na rekonstrukci neváhal vynaložit mimořádně vysoké částky.

Po Bramantově smrti v roce 1415 se prací na katedrále Sv. Petra zhostil Fra Giocondo, nicméně ho brzy nahradil Rafael, kterého doporučil ještě za svého života Bramante. Toho pak postupně nahradili ještě San Gallo a Peruzzi, kteří se od Bramanteho plánů odklonili, ale nakonec přišel Michelangelo, který se k původním záměrům Bramanteho vrátil a dokončil celou monumentální rekonstrukci a výstavbu.

Bramantův historický význam spočívá hlavně v tom, že ve svých úpravách katedrály Sv. Petra v Římě dokázal uplatnit nový architektonický styl, který ovlivnil vznik a rozvoj italského manýrismu. Bramante svou tvorbou dokázal inspirovat celou řadu dalších architektů té doby, byl jedním z architektů, kteří dokázali jít ve své tvorbě vzorem ostatním. Díky svému vlivu na papeže Julia II. Bramante v Římě vytvořil naprosto unikátní stavby, mimo jiné také prosadil celou freskovou výzdobu Vatikánu včetně výzdoby stropu Sixtinské kaple.

Podle dochovaných zmínek byl Bramante veselým a milým člověkem, který si však mnohdy uvědomoval velkou zodpovědnost, jakou na něj papež Julius II. vložil. Bramante prý často nadržoval Rafaelovi, který pocházel se stejného města jako on. Přiděloval mu mnohé lukrativní zakázky, o kterých se talentovanějšímu Michelangelovi mohlo jen zdát. Dnes již není možné dopátrat se příčiny, proč mezi Bramantem a Michelangelem bylo nepřátelství, snad Bramante záviděl Michelangelovi jeho talent, a nebo byly neshody mezi nimi způsobeny složitou Michelangelovu povahou.

Bramante zemřel 11. března roku 1514 v Římě.


Konečná verze – 24. 3. 2007

Všechny texty na webové stránce ArtMuseum.cz jsou chráněny autorskými právy. Pro povolení ke kopírování kontaktujte Martinu Glenn.

 visits since Dec 19, 2003

AMI
Facebook
Donate