Martiny Glennové A | B | C | Č | D | E | F | G | H | CH | I | J | K | L | M | N | O | P | Q | R | Ř | S | Š | T | U | V | W | X | Y | Z | Ž  
ARTMUSEUM.CZ
Domovská stránka Umělecké směry Muzea a galerie
VYHLEDÁVÁNÍ
 
  Umělecké směry:  Marc Chagall
Pařížská škola  
Díla:
žádná díla nezadána
Související odkazy:
žádné odkazy nezadány
Použitá literatura:
Seznam použité literatury  
* 1887 - † 1985, Rusko, Francie

Ruský malíř Marc Zacharovič Chagall se narodil 7. července 1887 v běloruském Vítebsku. Byl nejstarším z devíti dětí židovského obchodníka s rybami.

V roce 1906 Chagall nastoupil do učení k známému místnímu malíři Jehudovi Penovi. Pen brzy rozpoznal Chagallův talent, a tak mu nebránil v odchodu do Petrohradu. Tam Chagall začal studovat na Škole Imperiální společnosti na ochranu krásného umění a v letech 1908 až 1910 studoval také na škole Zvantseva pod vedením Léona Baksta. Chagall měl v Petrohradě těžkosti a byl dokonce i krátce vězněn – jako Žid totiž nemohl pobývat v Petrohradě bez oficiálního povolení. V roce 1909 byl ve Vítebsku představen Belle Rosenfeldové, své budoucí manželce. Chagall zaujal své petrohradské učitele natolik, že mu bylo uděleno stipendium ke studiu ve Francii, kde následně také v letech 1911 až 1914 pobýval.

Chagall se velmi brzy po svém příjezdu do Paříže zapojil do kulturního života na Montparnassu. Seznámil se rovněž s Guillaume Apollinairem, Ferdinandem Légerem a Robertem Delaunayem. V roce 1914 pak Chagall odjel zpět do Petrohradu, kde se také o rok později oženil s Bellou Rosenfeldovou. Záhy však propukla válka, a tak se jeho pobyt protáhl na dobu neurčitou. Chagall se tedy nechal zaměstnat na úřadě pro válečné záležitosti a nemusel se tudíž přímo účastnit bojů první světové války. V roce 1916 se Chagallovým narodila dcera Ida.

S koncem války přišla Velká říjnová revoluce a pád carského režimu. Chagall byl novou politikou jmenován komisařem umění pro vítebskou oblast, jeho povinností bylo starat se o nově založenou uměleckou školu, museum a divadelní představení, a dokonce organizoval oslavy a pouliční výzdobu k prvnímu výročí revoluce. Chagall však postupně více a více nesouhlasil s novým režimem, a tak se v roce 1920 se svou rodinou přestěhoval do Moskvy a o tři roky později odešel do Paříže. V této době Chagall napsal svoje vzpomínky v jidiši, které byly publikovány hlavně v novinách – knižně vyšly až po jeho smrti, ve francouzském překladu jeho manželky Belly.

Po svém návratu do Paříže byl Chagall častým hostem Delaunayů, kde trávil dlouhé hodiny v debatách o umění a kde se učil zcela nové metody Delaunayho orfismu. Chagall si Paříž oblíbil především proto, že mu v porovnání s životem v Rusku dávala prostor, svobodu a energii pro umělecké vyjádření. V roce 1926 Chagall pořádal první výstavu svého umění – tato výstava byla velikým úspěchem a Chagall se stal vedoucí osobností tzv. Pařížské školy. Toto označení bylo pro Chagalla triumfem, neboť když přišel prvně do Francie, Paříž pěla oslavné ódy na kubismus a fauvismus a jemného Chagalla nazvala hanlivě ‚básníkem‘, protože jeho díla byla na tehdejší dobu příliš poetická. Chagall ale byl malířem, protože se mu malování ‚zdálo jako okno, skrze které jsem mohl letět do jiných světů‘.

V roce 1937 Chagall přijal francouzské občanství. S příchodem druhé světové války se přestěhoval z Paříže do Marseille, kde pobýval ve vile Air-Bel. V roce 1941 byl však pro svůj ruský původ a židovské vyznání zatčen gestapem a propuštěn byl až na naléhání amerického konzula. Na základě těchto nepříjemných zážitků se Chagall rozhodl odejít z Evropy, s čímž mu pomohl americký novinář Varian Fry, který zorganizoval jeho útěk do Spojených států přes Španělsko a Portugalsko. Chagall se svou rodinou přistál v New Yorku 23. června 1941, tedy přesně v den, kdy Němci zaútočili na Rusko. 2. září 1944 podlehla dlouhodobé nemoci Chagallova milovaná manželka Bella.

Po zbytek svého plodného života Chagall žil ve Francii, cestoval a s velkým úspěchem vystavoval. V roce 1946 se seznámil s Virginií Haggardovou, která se stala jeho novou inspirací a také matkou jeho syna. V roce 1952 se Chagall oženil s Valentinou Brodskou, které láskyplně říkal Vava. V roce 1973 Chagall poprvé po padesáti letech navštívil Sovětský Svaz, kde mu byly vzdány pocty jako jednomu z největších ruských malířů. Chagall byl potěšen a prohlásil, že ‚v mých obrazech není centimetr čtvereční bez nostalgie pro mou rodnou zemi‘.

Chagall se silou své představivosti proti všem protivenstvím a úkladům doby vyprostil z pout ruského provinčního města, aby ve svém životě objevil nové umění. Zážitky z jeho dětství, jeho náboženské přesvědčení a život v Rusku na počátku dvacátého století mu byly po celý život hlubokou inspirací. V malování našel Chagall smyslové potěšení z umění s širokou škálou složitých témat, objevil bezpočet snových kompozicí, jakoby síla jeho fantazie přímo explodovala na plátně.

Škála Chagallových námětů je velmi široká. Maloval narození, smrt, těžkosti každodenního života, osamění, svatby a pohřby, touhy, vášně a potěšení lásky, králíky i básníky, rodinu, Ruskou revoluci, Starý zákon, anděly, cirkus, akrobaty, krávy, kohouty, osly, ryby, hodiny i kytice.

Chagallovo téma milenců ukázalo novou svobodu v práci se štětcem, mistrovské užití barev v zobrazení pravé lásky a radosti, milence vznášející se ze země magickou sílou lásky. Láska k hudbě se v Chagallových dílech objevovala s mytickou osamělostí, tichou meditací a hudbou židovských žalmů. Barva pro něj měla zvláštní roli tónů štětcem – Chagall maloval především smyčcové nástroje, neboť sám uměl již jako malý chlapec hrát na housle a tvary houslí mu byly bližší než jakékoliv jiné.

Chagallova témata cirkusu otevírala pohledy na klauny, akrobaty a muzikanty, zrcadlila energii a kočovný život komediantů. Cirkus byl pro Chagalla stejně jako pro všechny ruské umělce magickým světem, nadčasovou taneční hrou, kde slzy a úsměvy, hry nohou a rukou převzaly formy hlubokého umění a dosáhly jemné rovnováhy mezi komedií a tragédií.

Chagall byl také jedním z největších náboženských umělců naší doby. V jeho obrazech andělé a zvířata často doprovázeli člověka v roli prostředníka mezi Bohem. Chagallovy obrazy nebyly vždy lehkomyslné a bezstarostné – často popisovaly hlubokou tragédii, ukřižování, agónii. Zobrazovaly osobní bolest, utrpení a obdivuhodné Chagallovy duchovní zkušenosti, který sám byl ruským židem. Hloubkou svých témat se však Chagall nikdy nezavděčil žádné náboženské skupině – jeho ukřižování byla trnem v oku jak židům, tak křesťanům. Chagall si však nikdy nenechal vzít svou náboženskou svobodu nespoutanou pravidly a konvencemi.

Chagall zemřel 28. března 1985 v Saint-Paul-de-Vence ve Francii – osamělý mezi umělci, avšak pevně přesvědčený, že lidstvo bylo součástí jeho umění a že vidělo část toho, co viděl on sám.


Konečná verze – 11. 10. 2008

Všechny texty na webové stránce ArtMuseum.cz jsou chráněny autorskými právy. Pro povolení ke kopírování kontaktujte Martinu Glenn.

 visits since Dec 19, 2003

AMI
Facebook
Donate