Martiny Glennové A | B | C | Č | D | E | F | G | H | CH | I | J | K | L | M | N | O | P | Q | R | Ř | S | Š | T | U | V | W | X | Y | Z | Ž  
ARTMUSEUM.CZ
Domovská stránka Umělecké směry Muzea a galerie
VYHLEDÁVÁNÍ
 
  Umělecké směry:  Max Beckmann
Expresionismus  
Die Neue Sezession  
Die Neue Sachlichkeit (Nová věcnost)  
Díla:
žádná díla nezadána
Související odkazy:
žádné odkazy nezadány
Použitá literatura:
Seznam použité literatury  
* 1884 - † 1950, Německo, 

Německý malíř, grafik, sochař a spisovatel Max Beckmann se narodil 12. února 1884 v Lipsku jako nejmladší ze čtyř dětí obchodníka s obilím, jeho otec však zemřel, když bylo malému Beckmannovi pouze deset let. V patnácti letech se rozhodl, že se stane malířem, a tak se přihlásil na drážďanskou Königliche Akademie der Bildenden Künste, kam však nesložil zkoušky. Nakonec byl přijat na Grossherzogliche Sächsische Kunstschule ve Výmaru, kde získal nejen základy svého umění, ale také se tam seznámil s Minnou Tubeovou, se kterou se v roce 1906 oženil a která mu porodila jeho jediného syna Petera.

Po dokončení školy v roce 1903 Beckmann několikrát navštívil Paříž, která v mnohém inspirovala jeho vlastní počáteční tvorbu. V roce 1906 se Beckmann přestěhoval do Berlína, kde se účastnil výstav společně se členy sdružení Berlínské secese. Mezi jeho přátele patřili také Lovis Corinth a Max Liebermann, kteří se v roce 1910 také zasadili za to, aby byl zvolen jednatelem tohoto sdružení. V této pozici však Beckmann vydržel pouhý rok, protože se rozhodl dávat přednost umění před administrativními povinnostmi úředníka, které tato jeho pozice rovněž zahrnovala.

Beckmann byl spojován s hnutím expresionismu, nicméně sám toto spojení odmítal. Zlom v jeho pojetí umění nastal v roce 1914, kdy vstoupil do dobrovolné služby ke zdravotní posádce. Po roce byl ze služeb armády uvolněn po celkovém nervovém zhroucení. Dojem z hrůz války pro něj však znamenal obrat v tvorbě, Beckmann tímto zlomil poslední pouta s poněkud jemnou impresionistickou minulostí a začal se plně soustřeďovat na pro něj tak typický styl umění místa a hloubky, často inspirovaný ve středověkém umění. V této době byl Beckmann spojován s uměleckým sdružením Neue Sachlichkeit, které vycházelo z expresionismu a ostře kritizovalo poměry v tehdejší společnosti.

V meziválečném období byl Beckmann uznávaným a oceňovaným umělcem – v roce 1927 získal několik státních cen za umění a dva jeho obrazy zakoupila Národní galerie v Berlíně. V této době také vyučoval na slavné frankfurtské Städelschule, kde se stal vzorem pro celou řadu mladých umělců. V roce 1925 se Beckmann rozvedl se svou manželkou Minnou a oženil se s Mathilde (Quappi) von Kaulbachovou, která seděla modelem pro mnoho jeho obrazů. V roce 1928 také poprvé vystavoval v New Yorku, což zásadně pomohlo jeho pověsti na mezinárodní scéně.

S nástupem Hitlera k moci v roce 1933 se však Beckmannova situace změnila a Beckmann byl označen za zvráceného umělce a ‚kulturního Bolševika‘. Byla mu dána výpověď z jeho pozice profesora na Städelschule, více než šest stovek jeho děl bylo zkonfiskováno z muzeí po celém Německu a prodejci umění se báli prodávat jeho obrazy. V roce 1937 byl Beckmann donucen touto tíživou situací emigrovat do Amsterdamu, kde žila sestra jeho manželky. Beckmann v Amsterdamu žil v chudobě, maloval v opuštěném skladišti a celých deset let se snažil získat víza, která by mu umožnila odejít do Spojených států. V roce 1944 nemocný šedesátiletý Beckmann dokonce dostal do Amsterdamu povolávací rozkaz do německé armády, nicméně nakonec byl kvůli svému nedobrému zdravotnímu stavu ze služby uvolněn.

Po válce se Beckmann přestěhoval do Spojených států, kde začal v roce 1949 učit umění na Washington University v St. Louis, na University of Colorado v Boulderu a na umělecké škole při Brooklynském Muzeu v New Yorku. Díla, která vytvořil v Americe, odrážejí jeho fascinaci moderním městem a jeho ulicemi s mrakodrapy.

Beckmann dokázal zachytit nové pocity zobrazující jeho vlastní duševní procesy na obrovských plátnech s monumentálními válečnými a biblickými náměty. Jeho díla se postupně stávala jednodušší, neboť se více a více soustředil na výrazovost. Beckmann nikdy neodmítal plnost a puls života, nacházel intenzitu, obsah a plastičnost pronikající do duše předmětu v hrůzném utrpení války, nočních můr a strachu ze samoty. Ve svých dílech odmítal jakoukoliv sentimentalitu, přesně popisoval své pocity bez jakéhokoliv přikrášlení. Sám o tom ve svém deníku napsal: „Maloval jsem sevřené ruce a plačící tváře, to bylo mé krédo. Pokud jsem něco cítil ve svém životě, právě tohle to popisuje.“

Beckmann zemřel 28. prosince 1950 na infarkt na křižovatce 61st Street a Central Park West na Manhattanu v New Yorku.


Konečná verze – 15. 1. 2008

Všechny texty na webové stránce ArtMuseum.cz jsou chráněny autorskými právy. Pro povolení ke kopírování kontaktujte Martinu Glenn.

 visits since Dec 19, 2003

AMI
Facebook
Donate