Martiny Glennové A | B | C | Č | D | E | F | G | H | CH | I | J | K | L | M | N | O | P | Q | R | Ř | S | Š | T | U | V | W | X | Y | Z | Ž  
ARTMUSEUM.CZ
Domovská stránka Umělecké směry Muzea a galerie
VYHLEDÁVÁNÍ
 
  Umělecké směry:  Ludwig Mies van der Rohe
Architektura 20. století  
Bauhaus  
Díla:
Seagram Building 01.
Seagram Building 02.
Seagram Building 03.
Seagram Building 04.
Seagram Building 05.
Seagram Building 06.
Seagram Building 07.
Toronto Dominion Center I.
Toronto Dominion Center II.
Toronto Dominion Center III.
Villa Tugendhat
Související odkazy:
Villa Tugendhat
Použitá literatura:
Seznam použité literatury  
* 1886 - † 1969, Německo, USA

Německý architekt Ludwig Mies van der Rohe se narodil 27. března 1886 v Cáchách jako Maria Ludwig Michael Mies. Jeho otec byl kameníkem a v jeho dílně také Mies původně pracoval. Odtud pak přešel do berlínské kanceláře interiérového designéra Bruno Paula. V letech 1908 až 1912 pracoval u architekta Petera Behrense, pod jehož vlivem rozvíjel svůj architektonický přístup, který byl hluboce ovlivněn pruským klasicismem, ruskou konstruktivistickou školou a prací holandské skupiny De Stijl.

Behrens brzy poznal Miesův nevšední talent a nabízel mu všechny možné prostředky ke zdokonalení se. V této době Mies začal navzdory nedostatku patřičného vzdělání architekta přijímat samostatné zakázky. Také si změnil jméno na více aristokratické van der Rohe, snad aby potvrdil svou pozici mezi kulturní smetánkou tehdejšího Berlína. Svou samostatnou kariéru architekta začal Mies navrhováním domů pro majetné německé občany, které odrážely pevné německé tradice.

Po první světové válce začal Mies ve své tvorbě více experimentovat s moderními styly, ve kterých se inspiroval hlavně tvorbou Waltera Gropiuse a Le Corbusiera. Podle nauk Adolfa Loose začal své stavby oprošťovat od ornamentů a dekorací, své snahy o zjednodušení siluety stavby pak přestavil v roce 1921 svým celoskleněným mrakodrapem na berlínské Friedrichstraße, po kterém následovala stavba dočasného německého pavilonu pro Mezinárodní výstavu v Barceloně v roce 1929 a jeho slavná vila Tugendhat v Brně, dokončená v roce 1930. Celá řada Miesových projektů nebyla realizována, byly na svou dobu příliš inovativní.

Od roku 1923 Mies spolupracoval s časopisem G, kde publikoval v průběhu 30. let řadu příspěvků k architektuře této doby. Stal se členem profesorského sboru na progresivní škole Bauhaus, kde vedl katedru architektury. Jeho záměrem v této a následující době se stalo vytvořit neutrální kontemplativní prostor prostřednictvím architektury založené na opravdovosti materiálu a strukturální celistvosti. Společně s dalšími členy Bauhausu hlásal funkcionalismus, jednoduché geometrické formy a čistotu designu. Ve svém zodpovědném přístupu k architektuře také studoval filosofii, která by mu pomohla více porozumět základním požadavkům doby i jejich lidí, používal filosofii jako intelektuální základ pro svou architekturu.

Ve 30. letech 20. století Mies krátce na přání Waltera Gropiuse působil jako ředitel Bauhausu, nicméně po nátlaku nastupujícího nacismu byl nucen školu v roce 1933 uzavřít. Jeho architekturu nacisté považovali za nedostatečně německou a Mies se začal stále více zabývat myšlenkou na odchod z Německa, které nakonec v roce 1937 také odpustil. Odešel do Spojených států, kde mu už před jeho odchodem byla nabídnuta pozice ředitele katedry architektury v Chicagu.

Mies se usadil v Chicagu, kde byl záhy jmenován ředitelem katedry architektury při Chicago Armour Institute of Technology (později Illinois Institute of Technology, IIT). Pro tuto školu také navrhl její nové budovy, včetně slavné a pro něj typické Crown Hall, kde sídlila jeho katedra. V roce 1944 se Mies stal americkým občanem. Ve své další kariéře ve Spojených státech pokračoval v implementaci svých inovativních myšlenek, které uplatnil například ve stavbě rezidenční budovy na 860-880 Lake Shore Drive v Chicagu, chaty Farnsworth House poblíž Plana v Illinois, Seagram Building na 375 Park Avenue v New Yorku nebo Toronto Dominion Center v Torontu v Kanadě.

Mies bývá společně s Walterem Gropiusem a Le Corbusierem považován za zakladatele moderní architektury a nového jazyka v konstrukci budov. Ve své celoživotní tvorbě hledal nový umělecký styl, který by odrážel novou dobu i potřeby dnešního člověka. Jeho vyjádření bylo jasné, jednoduché a funkční, používal přesné linie a přímočaře definoval prostor. Užíval hlavně průmyslovou ocel a tabulkové sklo, které dodávaly jeho prostorům na vzdušnosti a otevřenosti. Jeho přístup k moderní architektuře může být definován jeho oblíbenými rčeními, že ‚méně je více‘ a ‚Bůh je v detailech‘. Svět moderní architektury ovlivnil také svou rozsáhlou pedagogickou činností.

Mies se rovněž zabýval nábytkovým designem, mezi jeho nejslavnější díla patří jeho křesla pro barcelonský pavilon a vilu Tugendhat, která vytvořil z černé kůže a oceli. Na svých designech spolupracoval se svou družkou designérkou Lilly Reich. Reichová byla Miesovou přítelkyní v letech 1925 až do jeho odchodu do Spojených států v roce 1938.

Mies zemřel 17. srpna 1969 v Chicagu, byl pohřben na tamním hřbitově Graceland.


Nejznámější Miesovy stavby:
- American Life Building – Louisville, Kentucky (1973; dokončeno po Miesově smrti Brunem Coneratem)
- Caroline Weiss Law Building, Cullinan Hall a Brown Pavilion pro Museum of Fine Art, Houston, Texas
- Colonade and Pavilion Apartments, Newark, New Jersey
- Commonwealth Promenade Apartments, Chicago
- Crown Hall, Illinois Institute of Technology, Chicago
- Farnsworth House, Plano, Illinois
- Highfield House Condominium, Baltimore, Maryland
- IBM Plaza, Chicago
- Chicago Federal Center, Chicago
- Lafayette Park, Detroit, Michigan
- Lake Shore Drive Apartments, Chicago
- Martin Luther King, Jr. Memorial Library, Washington DC
- Německé vily Riehl a Urbig (Postupim), Peris a Werner (Zehlendorf), Kempner (Charlottenburg), Eichstaedt (Wannsee), Feldmann (Wilmersdorf), Mosler (Babelsberg), Lange/Ester (vila a museum, Krefeld)
- Neue Nationalgalerie, Berlín
- One Charles Center - Office Tower, Baltimore, Maryland
- One Illinois Center, Chicago
- Pavilon pro Mezinárodní veletrh, Barcelona
- Promontory Apartments, Chicago
- Richard King Mellon Hall of Science, Pittsburgh
- Seagram Building, New York City
- Toronto Dominion Centre, Toronto, Kanada
- Vila Tugendhat, Brno
- Westmount Square, Westmount, Kanada

Vila Tugendhat

Řada světových velkoměst se může pyšnit stavbami, jejichž autorem je německý architekt Ludwig Mies van der Rohe. Snad nejkrásnější a stylově nejčistší budovu, kterou kdy Mies navrhl a postavil, hostí Brno.

‚Existují skutečné stavební prvky, z nichž lze vyvinout novou, bohatší architekturu. Dávají nám míru volnosti, které se už nechceme zříci. Teprve nyní můžeme prostor členit, otvírat a spojovat s krajinou, aby se naplnila potřeba prostoru dnešního člověka. Jednoduchost konstrukce, jasnost tektonických prostředků a čistota materiálu se stanou nositeli nové krásy‘. To jsou slova Miese z roku 1933, kdy už byl dům postaven a těžko by jej lépe vystihla jiná než tato autorova slova. Mies byl na počátku své tvorby velmi ovlivněn pokročilými strukturálními technikami pruského klasicismu, ale netajil se svým obdivem k ruské konstruktivistické škole a holandské škole De Stijl. Pokud vila Tugendhat až nápadně připomíná vrcholné období Bauhausu, pak to není náhoda, vždyť Mies byl i ředitelem Bauhausu a těžko jej mohl Le Corbusier nebo Walter Gropius neovlivnit.

Majitelé pozemku manželé Tugendhatovi měli od samého začátku poměrně jasnou představu o stavbě i interiéru. Přestože Fritz Tugendhat byl továrníkem v textilním (vlnařském) průmyslu, nesnesl pomyšlení, že by jeho dům byl zahlcen různými vlněnými dečkami a podobnými doplňky. Jeho představy o velkých, vzdušných a prosvětlených místnostech, v nichž každá součást nábytku má své pevné místo a vše harmonicky splývá v geometricky přesných plochách, mohl Mies směle realizovat. Základním stavebním prvkem byla ocel a beton. Mies ocelovou konstrukci nijak neskrýval a naopak v silných chromovaných nánosech ji nechával elegantně vyniknout především na celé jihozápadní, kompletně prosklené stěně prvního podlaží, poskytující nádherný výhled do zahrady. Zdálo by se, že takovéto řešení může vyznívat dokonale funkcionalisticky, ale až příliš chladně a neosobně. Pohled do interiéru však tyto pochybnosti vyvrací. Dřevěné stěny a nábytek byl doplněn ebenovým a palisandrovým dýhováním, přepážky byly z prosvítajícího onyxu, dovezeném z marockého pohoří Atlas. Použití takových exotických materiálů bylo samozřejmě nesmírně nákladné a ve své době i velmi kritizované. Jistě, místo tak nákladné stavby by Fritz Tugendhat postavil pět set domků pro dělníky své továrny, jenže Tugendhat nebyl Baťa a díky němu dnes můžeme obdivovat takový skvost architektury.

Dům čeká rozsáhlá obnova, která bude klást důraz na maximální zachování všech autentických detailů, po které by měl sloužit jako umělecká památka doplněná o studijní a dokumentační centrum. Přestože dům není v havarijním stavu, rekonstrukce je nutná nejen po stavební stránce ale i po interiérové. Dům utrpěl v době války, čtyři z pěti jedinečných skleněných ploch jižní strany byly zničeny, pátá paradoxně ‚nepřežila‘ 80. léta. V té době byla provedena poměrně značná rekonstrukce, která ovšem stavbě spíše uškodila, poněvadž použité materiály neměly a ani nemohly mít prvotřídní světovou kvalitu. Nadcházející renovace však bude velmi pozorně sledována světovou odbornou veřejností, a to nejen UNESCEM, které tuto památku zaneslo na seznam chráněných staveb.



I když plné příjmení tohoto slavného architekta je Mies van der Rohe, on sám dával přednost jednoduššímu Mies. Tak ho oslovovali také jeho studenti a zákazníci a tato forma je běžnější i v odborné literatuře.


Konečná verze – 12. 3. 2009

Všechny texty na webové stránce ArtMuseum.cz jsou chráněny autorskými právy. Pro povolení ke kopírování kontaktujte Martinu Glenn.

 visits since Dec 19, 2003

AMI
Facebook
Donate