Martiny Glennové A | B | C | Č | D | E | F | G | H | CH | I | J | K | L | M | N | O | P | Q | R | Ř | S | Š | T | U | V | W | X | Y | Z | Ž  
ARTMUSEUM.CZ
Domovská stránka Umělecké směry Muzea a galerie
VYHLEDÁVÁNÍ
 
  Umělecké směry:  Walter Gropius
Bauhaus  
Architektura 20. století  
Díla:
žádná díla nezadána
Související odkazy:
žádné odkazy nezadány
Použitá literatura:
Seznam použité literatury  
* 1883 - † 1969, Německo, USA

Německý architekt a zakladatel Bauhausu Walter Adolph Georg Gropius se narodil 18. května 1883 v Berlíně. Byl třetím dítětem architekta Waltera Adolpha Gropiuse a jeho manželky Manon Auguste Pauline Scharnweberové. V letech 1903 až 1905 studoval architekturu na Technickém institutu v Mnichově, v letech 1904 až 1905 absolvoval povinnou vojenskou službu, pak studoval architekturu na Technickém institutu v Berlíně. Po studiích se vydal na dvouletou studijní cestu po Španělsku.

V roce 1908 Gropius nastoupil na pozici prvního asistenta v architektonické kanceláři Petera Behrense, který byl považován za jednu z nejvýznamnějších a nejinovativnějších postav své doby. Mezi jeho kolegy u Behrense patřili i Ludwig Mies van der Rohe a Le Corbusier. Za zkušenostmi Gropius také dále cestoval po Evropě, navštívil Anglii i Rakousko.

Po dvou letech u Behrense se Gropius rozhodl otevřít si v Berlíně vlastní ateliér, kde spolupracoval se svým kolegou od Behrense Adolfem Meyerem. Společně pak vytvořili zajímavou budovu továrny Fagus v Alfeldu, ve které využili hodně skla a světla podle Gropiusových zásad zdravého prostředí pro dělníky. Dále vystavěli také kanceláře a továrnu pro výstavu Werkbund v roce 1914 v Kolíně, které byly rovněž výtečným příkladem jejich tehdejšího stylu.

Gropius se jako mladý architekt seznámil s Almou Mahlerovou (1879 až 1964), která byla provdána za o dvacet let staršího hudebního skladatele Gustava Mahlera. Alma Gropiuse fascinovala svou krásou, originalitou i samozřejmostí, s jakou se pohybovala v uměleckém světě, mimo jiné byla milenkou mnoha zajímavých osobností té doby, včetně Gustava Klimta. Ani její manželství mladého Gropiuse neodradilo od toho, aby s Almou prožil milostný románek a dodal jí tak naději v jejich depresích po smrti její dcery Marie. Poté, co Mahler objevil Almin poměr, zcela změnil svůj postoj k ní, začal se jí věnovat a opět si získal její náklonnost, nicméně v květnu 1911 zemřel. Po Mahlerově smrti se Alma ke Gropiusovi nevrátila – v letech 1912 až 1914 totiž prožívala bouřlivý vztah s Oskarem Kokoschkou, který jí hluboce a možná až příliš oddaně miloval. Když se pak Kokoschka nechal zapsat jako dobrovolník do armády, obnovila Alma svoje vztahy s Gropiusem, který byl tehdy rovněž v armádě, a během jedné z jeho dovolených se 18. srpna 1915 vzali za manžele. Společně pak měli dceru Manon (1916 až 1935), která však předčasně zemřela na obrnu.

Gropius v armádě působil v hodnosti majora, byl na Západní frontě a utrpěl zranění, kterému téměř podlehl a za které dostal Železný kříž za odvahu. V průběhu Gropiusovy služby v armádě se Alma na podzim 1917 seznámila s pražským německým spisovatelem a básníkem Franzem Werfelem, se kterým otěhotněla a následně porodila syna Martina Carla Johannese Gropiuse (1918 až 1919). Gropius zpočátku věřil, že je Martin jeho syn, nicméně aféra Almy a Werfela brzy vyšla najevo a v roce 1920 bylo jejich manželství rozvedeno. V roce 1923 se Gropius oženil s Ise Frankovou, se kterou pak žil až do své smrti. Alma se provdala za Werfela v roce 1929 a později společně emigrovali do Spojených států.

Po první světové válce se Gropius dostal na výsluní slávy, když byl v roce 1919 jmenován ředitelem Saské školy pro umění ve Výmaru. Tuto školu pak Gropius nenápadně přeorganizoval do svého Bauhausu, kam následně pozval velké osobnosti umění té doby, mezi které patřili například Paul Klee, Josef Albers, László Moholy-Nagy i Wassily Kandinsky. Gropius pečlivě dohlížel na to, aby Bauhaus učil svoje studenty moderním technikám i přelomovým naukám, zaměřoval se na umění, grafiku, architekturu i design všeho druhu. Bauhaus se tak stal střediskem světového umění té doby a skrze své studenty ovlivnil umění, architekturu i design mnoha dalších generací.

V roce 1924 se Bauhaus musel pod tlakem přestěhovat z Výmaru do Dessau, kde také Gropius záhy vystavěl novou budovu školy, tři dvojdomky učitelů a svou vlastní funkcionalistickou vilu. Protože Bauhaus neměl zpočátku přímo výuku architektury, požádal Gropius svého bývalého kolegu Adolfa Meyera, zda by do své kanceláře nepřijal jeho studenty. Meyer svolil a se studenty Bauhausu pak pracoval bok po boku ve svém ateliéru i přímo na stavebních místech – podporoval tak Gropiusovu myšlenku učení přímo od mistrů, která byla inspirována středověkými řemeslnickými principy. Mezi opravdovými a školními zakázkami Gropius nedělal žádné rozdíly, obojí byly stejně důležité. Vždy také nabízel designy svých studentů svým klientům a nechával studenty pracovat i na svých vlastních zakázkách.

V roce 1928 Gropius kvůli neustálým útokům proti své osobě a náročné organizační práci resignoval z pozice ředitele Bauhausu a na jeho místo nastoupil Ludwig Mies van der Rohe. Bauhaus byl v roce 1933 zavřen hitlerovským režimem a se vzestupujícím vlivem nacismu se Gropius v roce 1934 rozhodl s pomocí anglického architekta Maxwella Frye emigrovat do Anglie, kde se ihned zapojil do tehdejšího kulturního života. Působil také v kanceláři Isokon, pro kterou navrhoval převážně funkcionalistické budovy.

V únoru 1937 se Gropius rozhodl přestěhovat do Spojených států, kde se ihned zapsal do povědomí kritiky i veřejnosti stavbou svého vlastního domu v Lincolnu ve státě Massachusetts. Později se přestěhoval do Cambridge ve státě Massachusetts, kde vyučoval na Harvard Graduate School of Design. Tam se ihned stal oblíbeným mezi studenty – bojoval totiž proti slepému následování tradic historie, které odmítal jako zastaralé. Podporoval modernismus a nauky Bauhausu, i když se mu nakonec nepodařilo prosadit blízkou spolupráci studentů a architektů, jak tomu bylo na Bauhausu. V roce 1944 se Gropius stal americkým občanem a o rok později založil svoji kancelář The Architects' Collaborative (TAC), která se podílela na mnoha prestižních zakázkách po celých Spojených státech. TAC zkrachovala v roce 1995.

Gropius je společně s Ludwigem Miesem van der Rohe a Le Corbusierem považován za jednoho z nejvlivnějších a nejinovativnějších architektů 20. století. Gropius byl jedním z průkopníků moderní funkcionalistické architektury, která se stala základem pro práci jeho současníků i architektů budoucnosti. I když jeho stavby neměly tak dramatický efekt jako stavby jeho stejně uznávaných kolegů, Gropius vždy pečlivě hledal jejich účely a důvody a obracel se k budoucnosti. Patrně nejvýznamnějším Gropiusovým počinem bylo založení a vedení Bauhausu, který byl jedinečným hybatelem v umění následující doby.

Gropius zemřel 5. července 1969 v Bostonu ve státě Massachusetts. Jeho posledním přáním bylo, aby se na jeho pohřbu netruchlilo, a tak jeho sedmdesát přátel pilo na jeho počest v Cambridgi šampaňské celé dva dny.


Některé Gropiusovy projekty:
- továrna Fagus, Alfeld an der Leine, Německo (1910 až 1911)
- tovární budovy na výstavě Werkbund, Kolín nad Rýnem (1914)
- budova Bauhausu, Dessau (1925 až 1926)
- Village College, Impington, Cambridge, Anglie (1936)
- Gropiusův dům, Lincoln, Massachusetts (1937)
- Harvard Graduate Center, Cambridge, Massachusetts (1949 až 1950)
- Univerzita v Bagdádu, Irák (1957 až 1960)
- John F. Kennedy Federal Office Building, Boston, Massachusetts (1963 až 1966)
- PanAm Building (nyní Metlife), New York (1958 až 1963)
- synagoga Oheb Shalom, Baltimore, Maryland (1960)
- Wayland High School, Wayland, Massachusetts (1961)
- velvyslanectví Spojených států, Atény, Řecko (1959 až 1961)
- Tower East, Shaker Heights, Ohio (1967 až 1969)


Konečná verze – 15. 5. 2009

Všechny texty na webové stránce ArtMuseum.cz jsou chráněny autorskými právy. Pro povolení ke kopírování kontaktujte Martinu Glenn.

 visits since Dec 19, 2003

AMI
Facebook
Donate