Italský architekt a designér Aldo Rossi se narodil 3. května 1931 v Miláně. V roce 1959 získal svůj titul architekta na Politecnico di Milano. Zprvu se svojí praxi architekta věnoval na pozici asistenta významných architektů Ludovica Quaroniho a Carla Aymonina, pak pracoval jako redaktor a pak v letech 1961 až 1964 i jako šéfredaktor pro milánský časopis Casabella-Continuita. Vyučoval také na Politecnico di Milano, na ETH v Curychu, dojížděl i na Instituto Universitario di Architettura v Benátkách a na Cooper Union v New Yorku.

V roce 1966 Rossi vydal svou významnou teoretickou knihu L'Architettura della città (Městská architektura), která byla hned přeložena do mnoha jazyků a která mu zajistila jeho další úspěchy. Rossi byl velkým kritikem architektury své doby, neboť viděl všechny její nedostatky a nesoulady v městském plánování a nedostatku citu ve skloubení nové architektury se starou a tradiční zástavbou. Byl zastáncem myšlenky studování města a jeho budování z dlouhodobého hlediska, v architektuře viděl dlouhý a trvalý odkaz lidstva své doby. Podle Rossiho bylo město jakýmsi držitelem a ochráncem minulosti a paměti lidstva a s jako takovým s ním pak mělo být zacházeno. Památky a pomníky města pak měly městu dodávat jakousi strukturu, která byla pro jeho existenci nezbytná.

Rossi je považován za jednoho ze zakladatelů tzv. racionalismu v architektuře, známého také jako La Tendenza. Skrze své teoretické působení hluboce ovlivnil evropskou městskou architekturu, pro kterou hledal inspiraci v minulých tendencích a tradicích. Jeho principy se projevily i v jeho vlastních stavbách a projektech hlavně veřejných zakázek, které používaly především jednoduché geometrické symetrické formy.

Rossi se kromě architektury věnoval i designu – navrhl několik dekorativních i užitných předmětů pro italské společnosti Alessi a Pirelli.

V roce 1990 byla Rossiho tvorba oceněna prestižní Pritzkerovou cenou za architekturu.

Rossi zemřel při autonehodě 4. srpna 1997 v Miláně.


Některé Rossiho projekty:
- museum současného umění, Milán (1962)
- hřbitov San Cataldo, Modena (1971, 1978 až 1984)
- základní škola Fagnano Olona, Varese (1972 až 1977)
- čtvrť Gallaratese, Milán (1974)
- plovoucí Teatro del Mondo pro Benátské bienále (1979)
- divadlo Carlo Felice, Janov (1987 až 1990)
- čtvrť Schützenstrasse, Berlín (1994 až 1998)
- hotel Palazzo, Fukuoka, Japonsko (1986)
- School of Architecture, University of Miami, Miami (1986 až 1993)
- Lighthouse Theatre, jezero Ontario (1987 až 1989)
- hotel Duca di Milano, Milán (1988 až 1991)
- kostel San Carlo alla Barona, Milán (1990 až 1993)


Konečná verze – 21. 5. 2009

Všechny texty na webové stránce ArtMuseum.cz jsou chráněny autorskými právy. Pro povolení ke kopírování kontaktujte Martinu Glenn.