Martiny Glennové A | B | C | Č | D | E | F | G | H | CH | I | J | K | L | M | N | O | P | Q | R | Ř | S | Š | T | U | V | W | X | Y | Z | Ž  
ARTMUSEUM.CZ
Domovská stránka Umělecké směry Muzea a galerie
VYHLEDÁVÁNÍ
 
  Umělecké směry:  Bruno Taut
Architektura 20. století  
Díla:
žádná díla nezadána
Související odkazy:
žádné odkazy nezadány
Použitá literatura:
Seznam použité literatury  
* 1880 - †  1938, Německo, 

Německý architekt Bruno Julius Florian Taut se narodil 4. května 1880 v pruském Königsbergu. Původně studoval na Baugewerbeschule v Königsbergu, po studiích nastoupil do ateliéru secesního architekta Bruno Möhringa. V letech 1904 až 1908 pracoval pro inovativního architekta Theodora Fischera ve Stuttgartu, pak odešel do Berlína, kde studoval na tamní Technische Hochschule v Charlottenburgu dějiny umění a městské plánování.

Svou vlastní kancelář si Taut otevřel v roce 1909 v Berlíně, kde přijímal celou řadu zajímavých a prestižních zakázek. Velkou zkušeností pro jeho samostatnou tvorbu byla jeho návštěva Anglie, kde se inspiroval tamním pojetím veřejných prostorů a zahrad v městské architektuře, které zásadně ovlivnilo i jeho budoucí projekty. Vstoupil také do nově založených Deutscher Werkbund (Německých uměleckých odborů), kde propagoval vytváření umění sloužícího lidem.

Taut byl často omezován či pronásledován kvůli svým politickým názorům, což se projevilo už před první světovou válkou, kdy mu kvůli jeho socialistickým názorům výrazně ubyly zakázky. Jakožto jeden z nejinspirativnějších a nejinovativnějších architektů byl Taut v roce 1918 jmenován na pozici presidenta v Arbeitsrat für Kunst (Rada pro umění), kde se zasazoval o modernizaci všech odvětví umění. V roce 1921 se stal městským architektem Magdeburku a na své pozici zůstal až do roku 1923.

Od roku 1924 se Taut v rámci společnosti GEHAG podílel na rozvoji několika obytných čtvrtí v Berlíně, ve kterých jejich méně majetným obyvatelům poskytl na tehdejší dobu luxusní splachovací toalety, plyn, elektřinu i zahrady. Jeho projekty kritizovali hlavně pravicoví politici, kteří v nich viděli plýtvání prostředky pro chudé, nicméně Taut měl zastání v pokrokovém starostovi Berlína Gustavu Bössovi a v letech 1924 až 1931 nakonec postavil více než dvanáct tisíc bytů. V roce 1930 byl Taut jmenován profesorem na Technische Hochschule v Berlíně.

S nástupem nacismu Taut odjel do Sovětského svazu, kde v letech 1932 až 1933 pracoval na několika zakázkách pro administrativní budovy. Po svém návratu do Německa v únoru 1933 byl Taut pronásledován kvůli své náklonnosti k sociálnědemokratickým myšlenkám, pobytu v komunistickém Sovětském svazu i svému židovskému původu a už po dvou týdnech v Německu byl nucen odjet do neutrálního Švýcarska a poté do Japonska. Tam studoval tamní historii a architekturu, o které napsal tři rozsáhlá zajímavá pojednání, ve kterých srovnával japonskou architekturu s moderními styly Evropy té doby. V Japonsku navrhl také několik kusů nábytku a zajímal se i o interiérový design.

V roce 1936 byla Tautovi nabídnuta pozice profesora architektury na Akademii umění v Istanbulu v Turecku, kterou nadšeně přijal. V Turecku se zabýval hlavně svou teoretickou činností, ale navrhl také na zakázku ministerstva školství několik budov vzdělávacích institucí v Ankaře a Trabzonu.

Taut byl ve svém volném čase také malířem a tento jeho koníček bezpochyby ovlivnil barevnost jeho budov a jeho nevšední a inovativní pojetí barev v budovách. Svoje jasné a zářivé barvy uplatnil už v jednom ze svých prvních projektů v bytovém domě Falkenberg v Berlíně v roce 1912 i v jeho slavném Skleněném pavilonu v Berlíně v roce 1914. Svou barevností se Taut výrazně lišil od svých současníků Miese van der Roheho, Le Corbusiera i Gropiuse.

Taut získal největší proslulost skrze svou teoretickou práci v období Výmarské republiky. Ve své době byl velkým a často neuznaným vizionářem, který prosazoval myšlenky, které byly realizované v práci mladých architektů až několik desítek po jeho smrti. Byl velkým zastáncem funkcionalismu a službě architektury potřebám lidí. Většina Tautových pojednání je pouze v němčině a k velké škodě nebyla přeložena do jiných jazyků.

Taut zemřel 24. prosince 1938 v Istanbulu. Byl pohřben jako jediný nemuslim na tamním vojenském hřbitově Edirnekapı Şehitliği.


Některé Tautovy projekty:
- Bytový dům Falkenberg, Berlín (1912)
- Skleněný pavilon pro výstavu Werkbund, Kolín nad Rýnem (1914)
- Hufeisensiedlung (obytná čtvrť Podkova), Berlín (1925)
- Sportovní hala Hermanna Gieselera, Magdeburg
- Fakulta jazyků, historie a geografie, Univerzita v Ankaře


Konečná verze – 21. 5. 2009

Všechny texty na webové stránce ArtMuseum.cz jsou chráněny autorskými právy. Pro povolení ke kopírování kontaktujte Martinu Glenn.

 visits since Dec 19, 2003

AMI
Facebook
Donate