Americký architekt Philip Cortelyou Johnson se narodil 8. července 1906 v Clevelandu ve státě Ohio jako syn bohatého právníka Homera H. Johnsona a jeho manželky Louise Pope Johnsonové. Pocházel ze staré americké rodiny – mezi jeho předky byl i James Cortelyou, který byl jedním z prvních plánovačů New Amsterdamu, dnešního New Yorku. Původně studoval na prestižní soukromé koleji Hackley School v Tarrytownu ve státě New York, pak studoval historii architektury a filosofii na Harvardu. V průběhu studií také několikrát navštívil Evropu a tyto jeho cesty ho nakonec přesvědčily, že by se měl plně věnovat architektuře.

Jeden z hlavních okamžiků v Johnsonově životě přišel v roce 1928, kdy se v Německu setkal s Ludwigem Miesem van der Rohem. Toto setkání bylo pro něj obrovskou inspirací a počátkem jejich dlouholetého přátelství. V Německu se setkal s novou převratnou funkcionalistickou architekturou, která na něj působila svou jednoduchostí a čistotou, kterou se Johnson rozhodl ukázat i americké veřejnosti. V tomto úkolu mu pomohla i jeho pozice zakladatele a vedoucího oddělení architektury a designu v Museum of Modern Art v New Yorku, kterou získal v roce 1930.

V roce 1932 Johnson v Museum of Modern Art společně se svými přáteli Alfredem H. Barrem a Henry-Russellem Hitchcockem uspořádali výstavu ‚The International Style: Architecture Since 1922‘, ve které ukázali fotografie architektury ze svých cest po Evropě a představili tvorbu Le Corbusiera, Gropiuse i Miese van der Roheho. Této výstavy se měl účastnit se svou tvorbou i Frank Lloyd Wright, který nakonec odmítl vystavovat, protože mu organizátoři nebyli ochotni nabídnout lepší vystavovací místo.

Johnson jako velký zastánce moderní architektury do Spojených států poprvé přivedl v roce 1935 Le Corbusiera a pomáhal při emigraci před nacisty také Ludwigu Miesi van der Rohemu. Poněkud nesmyslně v té době také sympatizoval s myšlenkami nacismu a dával průchod svým antisemitistickým názorům (za svoje názory se později omluvil). V této době cítil, že by se měl více zapojit do politiky, a tak v roce 1934 resignoval ze své pozice v Museum of Modern Art a stal se novinářem – ostře kritizoval například sociální podpory pro nemajetné nebo nezaměstnané a nelíbila se mu liberální politika podporující společnost.

Jako novinář byl Johnson mimo jiné také zpravodajem o setkáních NSDAP v Norimberku a psal i o obsazení Polska v roce 1939, kterým začala druhá světová válka. Pod vlivem těchto událostí vstoupil do armády, nicméně po několika nezajímavých letech se vrátil domů, kde pak v roce 1943 konečně získal na Harvard Graduate School of Design titul architekta. V roce 1946 se přestěhoval do New Yorku, kde dále až do roku 1954 pracoval pro Museum of Modern Art a navrhoval svoje projekty.

Johnson byl jedním z příznivců použití skla v architektuře – mezi nejlepší ztělesnění jeho principu patřil jeho vlastní dům Glass House, který navrhl v roce 1949 na 798-856 Ponus Ridge Road v New Canaanu v Connecticutu. Jeho design byl bezpochyby inspirován naukami Miese van der Roheho hlavně svým použitím skla a dokonale minimalistickým využitím prostoru a světla.

Johnson společně s Miesem van der Rohem v roce 1956 navrhl devětatřicetipatrovou Seagram Building v New Yorku, která byla dokonalým příkladem spolupráce architektů a jejich zákazníka, i když z tohoto schématu jaksi vypadl Mark Rothko, který se při výzdobě restaurace v Seagram Building neshodl prakticky s nikým. Ve své pozdější tvorbě Johnson umně balancoval mezi principy minimalismu a hravostí populárního umění, spolupracoval například také s Andy Warholem, a v mnoha případech byl kritizován pro svoji stylovou nejednotnost. Nejproduktivnějšími léty v Johnsonově tvorbě byla léta 1967 až 1991, kdy spolupracoval s Johnem Burgeem, nicméně zajímavými byly i roky 1964 až 1967, kdy pracoval s Richardem Fosterem.

Johnson v roce 1979 jako první obdržel prestižní Pritzkerovu cenu za architekturu.

Johnson zemřel 25. ledna 2005 v New Canaanu ve státě Connecticut. Mezi truchlícími byl i jeho dlouholetý životní partner kurátor a prodejce umění David Whitney, který zemřel jen několik měsíců po něm.


Některé Johnsonovy projekty:
- Glass House, New Cannan, Connecticut (1949)
- Seagram Building, New York (1956)
- Museum of Art at Munson-Williams-Proctor Arts Institute, Utica, New York (1960)
- Abby Aldrich Rockefeller Sculpture Garden, Museum of Modern Art, New York (1960)
- New York State Theater at Lincoln Center, New York (1964)
- Amon Carter Museum, Fort Worth, Texas (1961)
- Kreeger Museum, Washington D. C. (1967)
- John F. Kennedy Memorial Plaza, Dallas (1970)
- Boston Public Library, Boston (1973)
- Crystal Cathedral, Garden Grove, Kalifornie (1980)
- 101 California Street, San Francisco (1982)
- Wells Fargo Center, Denver (1983)
- AT&T Building (nyní Sony), New York (1984)
- Gerald D. Hines College of Architecture, University of Houston, Texas (1985)
- Museum of Television and Radio, West 52nd Street, New York - 1 Central Park West, New York


Konečná verze – 9. 6. 2009

Všechny texty na webové stránce ArtMuseum.cz jsou chráněny autorskými právy. Pro povolení ke kopírování kontaktujte Martinu Glenn.