Martiny Glennové A | B | C | Č | D | E | F | G | H | CH | I | J | K | L | M | N | O | P | Q | R | Ř | S | Š | T | U | V | W | X | Y | Z | Ž  
ARTMUSEUM.CZ
Domovská stránka Umělecké směry Muzea a galerie
VYHLEDÁVÁNÍ
 
  Umělecké směry:  Konstantin Stěpanovič Melnikov
Architektura 20. století  
Konstruktivismus  
Díla:
žádná díla nezadána
Související odkazy:
žádné odkazy nezadány
Použitá literatura:
Seznam použité literatury  
* 1890 - † 1974, Rusko, 

Ruský architekt a malíř Konstantin Stěpanovič Melnikov se narodil 3. srpna 1890 v Moskvě. Jeho otcem byl Stěpan Ilarionovič Melnikov, který pocházel i Nižného Novgorodu a byl mistrem pro silniční práce zaměstnaným moskevskou Zemědělskou akademií, jeho matka Jelena Grigorijevna, rozená Rjepkinová, pocházela z rolnické rodiny ve Zvenigorodu. Malý Melnikov vyrůstal se svými rodiči a třemi staršími sourozenci v jednopokojovém bytě na severním předměstí Moskvy, pak se jeho rodina přestěhovala na venkov, kde si koupila malou zemědělskou usedlost, kde chovali krávy.

Malý Melnikov byl talentovaným kreslířem a malířem už od malička, jeho otec mu dokonce nosil čtvrtky a papíry z Akademie a i jinak ho podporoval v jeho zálibě. Do školy chodil však jen dva roky. Jednoho dne uviděla jeho kresby mlékařka, která ho doporučila bohatému inženýrovi Vladimiru Chaplinovi, který mladého Melnikova ihned najal do své firmy a platil za jeho hodiny kreslení a malování. Když ho pak v roce 1904 chtěl přihlásit na Moskevskou školu malířství, sochařství a architektury, nesložil Melnikov zkoušky z ruštiny. Na školu však byl přijat už o rok později – byl vybrán mezi jedenácti ze dvou set sedmdesáti přihlášených. Na škole studoval v letech 1905 až 1917 a vystudoval jak portrétní malířství, tak architekturu. V roce 1912 se oženil s Annou Jablokovou, se kterou měl později dvě děti.

Po Říjnové revoluci byl Melnikov pln nadšení budovat novou zemi, nechal se zaměstnat jako architekt a městský plánovač v ateliéru Nová Moskva, kde navrhl několik čtvrtí. Od roku 1920 Melnikov působil na nové umělecké vysoké škole VKhUTEMAS, kde však vydržel jen čtyři roky – byl na něj totiž vyvíjen tlak, aby se stal komunistou, nicméně on sám si chtěl ponechat svou politickou nezávislost. Bránil se také proti tomu, aby byl spojován se skupinou konstruktivistů, kteří se umělecky podíleli na propagaci režimu.

Prvním významným Melnikovovým úspěchem byl v roce 1922 jeho projekt na ubytování pro dělníky Atom, který následoval o rok později jeho návrh pro pavilon na Celoruskou výstavu zemědělství, ve kterém použil netradiční modernistické prvky. V roce 1925 pak dosáhl mezinárodního úspěchu, když navrhl sovětský pavilon pro Exposition In¬ter¬na¬tionale des Arts Dé¬co¬rat¬ifs et In¬dus¬triels Modernes v Paříži. Dalším jeho zajímavým projektem byla stavba Bachmetěvského autobusových garáží v Moskvě, kam se na 8500 čtverečních metrů vešly sto čtyři autobusy.

Velký Melnikovův úspěch se dostavil v roce 1927, když vyhrál šest zakázek na dělnické kluby v Moskvě. Díky tomu, že měl v jejich designu volnou ruku, podařilo se mu vytvořit budovy přesně podle svých přání, které byly moderní a ve srovnání s tehdejší sovětskou architekturou velmi inovativní. Zajímavým příkladem jeho talentu byl i jeho vlastní dům, který postavil na Krivoarbatské ulici v Moskvě v letech 1927 až 1929. Jeho třípatrový dům měl neobvyklý tvar – dvě spojené válcové věže s pěti pásy šestiúhelníkových oken.

V letech 1933 až 1937 byl Melnikov zaměstnán jako vedoucí plánovací kanceláře Mossovětu, nicméně žádný z jeho projektů nebyl schválen. Protože si dovolil kritizovat formální styl sovětské architektury, byl brzy bez zakázek a prakticky vytlačen ze všech soutěží a tudíž i projektů – stalinistický režim však neváhal používat jeho dělnické kluby jako výtečné příklady vzorové architektury. Melnikov následně zavřel svou kancelář a do konce svého života pracoval kromě několika menších a soukromých projektů jako portrétní malíř a pedagog. I když Melnikovova kariéra architekta trvala pouhých deset let (1923 až 1933), přesto se do povědomí zapsal jako jeden z nejlepších avantgardních architektů Evropy své doby.

Melnikov zemřel 28. listopadu 1974 v Moskvě.


Některé Melnikovovy projekty:
- pavilon na Celoruskou výstavu zemědělství, Moskva (1923, zbourán)
- nová Sucharevova tržnice, Moskva (1924, zbourána)
- sovětský pavilon pro Exposition Internationale des Arts Décoratifs et Industriels Modernes, Paříž (1925, zbourán)
- Bachmetěvského autobusové garáže, Moskva (1926 až 1927)
- Tovární klub Kaučuk, Moskva (1927 až 1929)
- Tovární klub Burevestnik, Moskva (1927 až 1929)
- Tovární klub Svoboda (také Gorkého palác kultury), Moskva (1927 až 1929)
- Dělnický klub Rusakov, Moskva (1927 až 1929)
- Dělnický klub Frunze, Moskva (před zbouráním, 1927 až 1929)
- Dělnický klub porcelánky, Duljovo (1927 až 1929)
- Melnikovův vlastní dům, Krivoarbatská ulice, Moskva (1927 až 1929)
- Novorjazaňská garáž, Moskva (1927 až 1929)
- Garáže Intourist, Moskva (1934 až 1936)
- Garáže Gosplan, Moskva (1934 až 1936)


Konečná verze – 9. 6. 2009

Všechny texty na webové stránce ArtMuseum.cz jsou chráněny autorskými právy. Pro povolení ke kopírování kontaktujte Martinu Glenn.

 visits since Dec 19, 2003

AMI
Facebook
Donate