Martiny Glennové A | B | C | Č | D | E | F | G | H | CH | I | J | K | L | M | N | O | P | Q | R | Ř | S | Š | T | U | V | W | X | Y | Z | Ž  
ARTMUSEUM.CZ
Domovská stránka Umělecké směry Muzea a galerie
VYHLEDÁVÁNÍ
 
  Umělecké směry:  Eero Saarinen
Architektura 20. století  
Design  
Díla:
Terminál TWA 01.
Terminál TWA 02.
Terminál TWA 03.
Terminál TWA 04.
Terminál TWA 05.
Terminál TWA 06.
Terminál TWA 07.
Terminál TWA 08.
Terminál TWA 09.
Vivian Beaumont Theater 1.
Vivian Beaumont Theater 2.
Vivian Beaumont Theater 3.
Vivian Beaumont Theater 4.
Související odkazy:
žádné odkazy nezadány
Použitá literatura:
Seznam použité literatury  
* 1910 - † 1961, Finsko, USA

Americký architekt a designér finského původu Eero Saarinen 20. srpna 1910 v Kirkkonummi. Jeho otec Eliel byl uznávaným architektem, jeho matka Loja, rozená Geselliusová, byla nadanou sochařkou a fotografkou, a pomáhala také svému manželovi v jeho ateliéru s vytvářením modelů jeho designů. Malý Saarinen byl vždy ve svém nadání podporován oběma svými rodiči, kteří měli na jeho umělecké formování největší vliv – podle jeho slov právě z příkladu svých rodičů získal poznání, že by ‚každý z objektů měl existovat ve vztahu s dalším větším kontextem – židle v místnosti, místnost v domě, dům v okolí, okolí v městském plánu.‘

V roce 1923 Saarinenovi emigrovali do Spojených států, usadili se v Cranbrooku na předměstí Detroitu, kde Saarinenův otec vyučoval na Cranbrook Institute of Architecture and Design. Na jeho hodiny sochařství a nábytkového designu docházel i mladý Saarinen, který měl zpočátku blíže k sochařství než architektuře. V září 1929 pak odešel do Paříže, kde studoval sochařství na Académie de la Grande Chaumière. Právě toto jeho vzdělání ho inspirovalo v mnoha jeho dalších stavbách, ve kterých nezřídka uplatňoval principy sochařství.

V letech 1930 až 1934 Saarinen studoval architekturu na Yale School of Architecture, pak dva roky cestoval po Evropě a severní Africe, kde získával mnohé cenné zkušenosti. Po svém návratu byl zaměstnán ve firmě svého otce a začal pracovat na svých prvních designech. V roce 1940 získal americké občanství. Jeho první příležitostí prosadit se byla v roce 1947 jeho účast na soutěži na rozšíření Jeffersonova památníku (tzv. oblouku Gateway) v St. Louis v Missouri, ke které přistoupil s pečlivostí sobě vlastní a kterou vyhrál. Jeho oblouk památníku byl jeho prvním velkým úspěchem v řadě mnoha dalších významných budov a staveb. Dostavěn však byl až v roce 1966, kdy už Saarinen dávno nežil.

Po smrti svého otce v roce 1950 si Saarinen založil vlastní ateliér, který nazval Eero Saarinen and Associates, a který sídlil v Bloomfield Hills ve státě Michigan, v roce 1961 se přestěhoval do Hamdenu ve státě Connecticut. Po jeho smrti dokončili jeho projekty jeho partneři Kevin Roche a John Dinkeloo a následně jeho ateliér přejmenovali na Kevin Roche, John Dinkeloo, and Associates, někdy také uváděný jako Roche-Dinkeloo.

Saarinen byl zastáncem jednoduchých působivých designů, jeho projekty vždy odrážely zajímavé křivky, které jim dodávaly na jedinečnosti. Ve své době byl v mnoha případech kritizován pro svou stylovou nejednotnost, používal totiž minimalistické styly, organickou architekturu i futurismus v nábytkářství, nicméně s odstupem času je dnes považován za jednoho z nejinovativnějších architektů a designérů 20. století, který svoje vize vždy přizpůsoboval individuálním potřebám a vizím svých zákazníků.

Saarinen se zabýval i interiérovým designem a designem nábytku. Svých prvních úspěchů dosáhl už v roce 1940, kdy získal svou ‚tulipánovou‘ židlí první cenu v soutěži Organic Design in Home Furnishings (Organický design ve vybavení domova) pořádané newyorským Museum of Modern Art. Tato židle pak byla průmyslově vyráběna společností Knoll a objevila se i v zařízení původního televizního seriálu Star Trek. Ve spolupráci s Knollem pak Saarinen navrhl celou řadu zajímavých designů, mezi které patřilo jeho křeslo a otoman Grasshopper (1946), křeslo Womb (1948) i série Pedestal, které se staly módními nábytkářskými ikonami své doby a jsou vyráběny dosud.

V roce 1939 se Saarinen oženil s Lily Swannovou, se kterou měl syna Erica (1942) a dceru Susan (1945). Jejich manželství bylo rozvedeno v roce 1953, v tom samém roce se oženil s Aline Bernstein Louchheimovou, která byla uměleckou kritičkou pro New York Times a se kterou měl v roce 1954 syna Eamese, jehož pojmenoval po svém kolegovi a příteli Charlesi Eamesovi.

Saarinen zemřel ve věku jednapadesáti let po operaci nádoru na mozku 1. září 1961 v Ann Arbor ve státě Michigan.

Některé Saarinenovy projekty:
- Berkshire Music Shed, Tanglewood, Massachusetts (1940)
- General Motors Technical Center, Warren, Michigan (1946 až 1955)
- Gateway Arch, St. Louis, Missouri (zadáno 1947, postaveno 1961 až 1966)
- Kresge Auditorium, Cambridge, Massachusetts (1950 až 1955)
- Kresge Chapel, Cambridge, Massachusetts (1955)
- United States Chancellery, Londýn (1955 až 1960)
- Terminál TWA, letiště JFK, New York (1956 až 1962)
- Yale Hockey Rink (kluziště), New Haven, Connecticut (1956 až 1958)
- Bell Labs, Holmdel, New Jersey (1957 až 1962)
- IBM Research Building, Yorktown Heights, New York (1957 až 1961)
- Emma Harman Noyes House, Poughkeepsie, New York (1958)
- Dulles Airport, Chantilly, Virginia (1958 až 1962)
- North Christian Church, Columbus, Indiana (1959 až 1963)
- Kanceláře John Deere and Company, Moline, Illinois (1963)
- Budova CBS, New York (1965)
- Vivian Beaumont Theater, Lincoln Center, New York (1965)


Konečná verze – 9. 6. 2009

Všechny texty na webové stránce ArtMuseum.cz jsou chráněny autorskými právy. Pro povolení ke kopírování kontaktujte Martinu Glenn.

 visits since Dec 19, 2003

AMI
Facebook
Donate