Americký architekt a designér finského původu Eero Saarinen 20. srpna 1910 v Kirkkonummi. Jeho otec Eliel byl uznávaným architektem, jeho matka Loja, rozená Geselliusová, byla nadanou sochařkou a fotografkou, a pomáhala také svému manželovi v jeho ateliéru s vytvářením modelů jeho designů. Malý Saarinen byl vždy ve svém nadání podporován oběma svými rodiči, kteří měli na jeho umělecké formování největší vliv – podle jeho slov právě z příkladu svých rodičů získal poznání, že by ‚každý z objektů měl existovat ve vztahu s dalším větším kontextem – židle v místnosti, místnost v domě, dům v okolí, okolí v městském plánu.‘

V roce 1923 Saarinenovi emigrovali do Spojených států, usadili se v Cranbrooku na předměstí Detroitu, kde Saarinenův otec vyučoval na Cranbrook Institute of Architecture and Design. Na jeho hodiny sochařství a nábytkového designu docházel i mladý Saarinen, který měl zpočátku blíže k sochařství než architektuře. V září 1929 pak odešel do Paříže, kde studoval sochařství na Académie de la Grande Chaumière. Právě toto jeho vzdělání ho inspirovalo v mnoha jeho dalších stavbách, ve kterých nezřídka uplatňoval principy sochařství.

V letech 1930 až 1934 Saarinen studoval architekturu na Yale School of Architecture, pak dva roky cestoval po Evropě a severní Africe, kde získával mnohé cenné zkušenosti. Po svém návratu byl zaměstnán ve firmě svého otce a začal pracovat na svých prvních designech. V roce 1940 získal americké občanství. Jeho první příležitostí prosadit se byla v roce 1947 jeho účast na soutěži na rozšíření Jeffersonova památníku (tzv. oblouku Gateway) v St. Louis v Missouri, ke které přistoupil s pečlivostí sobě vlastní a kterou vyhrál. Jeho oblouk památníku byl jeho prvním velkým úspěchem v řadě mnoha dalších významných budov a staveb. Dostavěn však byl až v roce 1966, kdy už Saarinen dávno nežil.

Po smrti svého otce v roce 1950 si Saarinen založil vlastní ateliér, který nazval Eero Saarinen and Associates, a který sídlil v Bloomfield Hills ve státě Michigan, v roce 1961 se přestěhoval do Hamdenu ve státě Connecticut. Po jeho smrti dokončili jeho projekty jeho partneři Kevin Roche a John Dinkeloo a následně jeho ateliér přejmenovali na Kevin Roche, John Dinkeloo, and Associates, někdy také uváděný jako Roche-Dinkeloo.

Saarinen byl zastáncem jednoduchých působivých designů, jeho projekty vždy odrážely zajímavé křivky, které jim dodávaly na jedinečnosti. Ve své době byl v mnoha případech kritizován pro svou stylovou nejednotnost, používal totiž minimalistické styly, organickou architekturu i futurismus v nábytkářství, nicméně s odstupem času je dnes považován za jednoho z nejinovativnějších architektů a designérů 20. století, který svoje vize vždy přizpůsoboval individuálním potřebám a vizím svých zákazníků.

Saarinen se zabýval i interiérovým designem a designem nábytku. Svých prvních úspěchů dosáhl už v roce 1940, kdy získal svou ‚tulipánovou‘ židlí první cenu v soutěži Organic Design in Home Furnishings (Organický design ve vybavení domova) pořádané newyorským Museum of Modern Art. Tato židle pak byla průmyslově vyráběna společností Knoll a objevila se i v zařízení původního televizního seriálu Star Trek. Ve spolupráci s Knollem pak Saarinen navrhl celou řadu zajímavých designů, mezi které patřilo jeho křeslo a otoman Grasshopper (1946), křeslo Womb (1948) i série Pedestal, které se staly módními nábytkářskými ikonami své doby a jsou vyráběny dosud.

V roce 1939 se Saarinen oženil s Lily Swannovou, se kterou měl syna Erica (1942) a dceru Susan (1945). Jejich manželství bylo rozvedeno v roce 1953, v tom samém roce se oženil s Aline Bernstein Louchheimovou, která byla uměleckou kritičkou pro New York Times a se kterou měl v roce 1954 syna Eamese, jehož pojmenoval po svém kolegovi a příteli Charlesi Eamesovi.

Saarinen zemřel ve věku jednapadesáti let po operaci nádoru na mozku 1. září 1961 v Ann Arbor ve státě Michigan.

Některé Saarinenovy projekty:
- Berkshire Music Shed, Tanglewood, Massachusetts (1940)
- General Motors Technical Center, Warren, Michigan (1946 až 1955)
- Gateway Arch, St. Louis, Missouri (zadáno 1947, postaveno 1961 až 1966)
- Kresge Auditorium, Cambridge, Massachusetts (1950 až 1955)
- Kresge Chapel, Cambridge, Massachusetts (1955)
- United States Chancellery, Londýn (1955 až 1960)
- Terminál TWA, letiště JFK, New York (1956 až 1962)
- Yale Hockey Rink (kluziště), New Haven, Connecticut (1956 až 1958)
- Bell Labs, Holmdel, New Jersey (1957 až 1962)
- IBM Research Building, Yorktown Heights, New York (1957 až 1961)
- Emma Harman Noyes House, Poughkeepsie, New York (1958)
- Dulles Airport, Chantilly, Virginia (1958 až 1962)
- North Christian Church, Columbus, Indiana (1959 až 1963)
- Kanceláře John Deere and Company, Moline, Illinois (1963)
- Budova CBS, New York (1965)
- Vivian Beaumont Theater, Lincoln Center, New York (1965)


Konečná verze – 9. 6. 2009

Všechny texty na webové stránce ArtMuseum.cz jsou chráněny autorskými právy. Pro povolení ke kopírování kontaktujte Martinu Glenn.