Martiny Glennové A | B | C | Č | D | E | F | G | H | CH | I | J | K | L | M | N | O | P | Q | R | Ř | S | Š | T | U | V | W | X | Y | Z | Ž  
ARTMUSEUM.CZ
Domovská stránka Umělecké směry Muzea a galerie
VYHLEDÁVÁNÍ
 
  Umělecké směry:  Auguste Perret
Architektura 20. století  
Díla:
žádná díla nezadána
Související odkazy:
žádné odkazy nezadány
Použitá literatura:
Seznam použité literatury  
* 1874 - † 1954, Francie, 

Francouzský architekt a stavitel Auguste Perret se narodil 12. února 1874 v Ixelles v Belgii. Jeho otcem byl Claude-Marie Perret, který byl jedním z nejváženějších stavitelů v Paříži. Perret původně od roku 1891 studoval architekturu na École des Beaux-Arts v Paříži pod vedením Juliena Guadeta, který byl jedním z předních zastánců tradiční klasické architektury a kompozice. Perret však svoje studia nedokončil a po čtyřech letech na École nastoupil do kanceláře svého otce.

Po smrti svého otce v roce 1905 Perret společně se svými bratry Gustavem (1876 až 1952) a Claudem (1880 až 1960) kancelář přejmenoval na Perret Frères (Bratři Perretovi) a začali v ní přijímat zakázky na design i výstavbu staveb ze železobetonu, se kterým nadšeně experimentovali.

Patrně nejznámější Perretovou stavbou je jeho blok apartmánů na rue Franklin v Paříži, na které pracoval v roce 1903 se svými bratry Gustavem a Claudem. Tato budova byla jednou z prvních rezidenčních budov, ve které byl jako hlavní stavební materiál použit železobeton. Ten pak Perret využíval i ve svých dalších stavbách a našel v něm nejen dokonalý výrazový prostředek, ale podařilo se mu také vytvořit maximální prostory bez potřeby podpěrných konstrukcí. Mezi přední architekty jeho doby ho vynesla jeho vysoce inovativní katedrála v Raincy, ve které ukázal bezpočetné možnosti konstrukčního i estetického využití železobetonu.

Po druhé světové válce byl Perret jmenován hlavním architektem pro válkou poničené přístavní město Le Havre. V rámci své rekonstrukce navrhl v roce 1950 také Hôtel de Ville a kostel Sv. Josefa, které se staly jedněmi z nejznámějších budov Le Havru. Jeho budovy v té době však již byly spíše staromódní a těžkopádné a tudíž v ostrém kontrastu s lehkými a světlými budovami mladých architektů.

Perret byl jedním z prvních architektů, který se zajímal o beton a železobeton a jeho využití v architektuře a stavebnictví. Ve svých teoriích o sloučení formy a techniky konstrukce byl bezpochyby ovlivněn učením Eugène Emmanuela Viollet-le-Duca, jehož spisy četl v době svých studií. Ve svých návrzích se zabýval spíše tradiční neoklasickou architekturou, kterou interpretoval novým a současnějším způsobem. V jeho kanceláři byl jednu dobu zaměstnán i mladý Le Corbusier.

Perret od roku 1940 vyučoval na École des Beaux-Arts. V roce 1952 vydal svoje spisy pod názvem Une Contribution à une théorie de l'architecture (Příspěvek teorii architektury).

Perret zemřel 25. února 1954 v Paříži.


Některé Perretovy projekty:
- Apartmány na Rue Franklin, Paříž (1902 až 1904)
- Garáže Ponthieu, Paříž (1905)
- Théâtre des Champs-Élysées, Paříž (1913)
- Katedrála Église Notre-Dame du Raincy, Le Raincy, Francie (1923)
- Rekonstrukce Le Havru po druhé světové válce (1949 až 1956)


Konečná verze – 9. 6. 2009

Všechny texty na webové stránce ArtMuseum.cz jsou chráněny autorskými právy. Pro povolení ke kopírování kontaktujte Martinu Glenn.

 visits since Dec 19, 2003

AMI
Facebook
Donate