Martiny Glennové A | B | C | Č | D | E | F | G | H | CH | I | J | K | L | M | N | O | P | Q | R | Ř | S | Š | T | U | V | W | X | Y | Z | Ž  
ARTMUSEUM.CZ
Domovská stránka Umělecké směry Muzea a galerie
VYHLEDÁVÁNÍ
 
  Umělecké směry:  Joseph Maria Olbrich
Architektura 20. století  
Vídeňská secese  
Design  
Wiener Werkstätte  
Díla:
žádná díla nezadána
Související odkazy:
žádné odkazy nezadány
Použitá literatura:
Seznam použité literatury  
* 1867 - †  1908, Česká republika, Rakousko

Český architekt a designér Joseph Maria Filip Olbrich se narodil 22. prosince 1867 v Opavě v rodině úspěšného majitele cukrárny Edmunda Olbricha a jeho manželky Aloisie. Narodil se jako jejich třetí dítě, jeho dvě starší sestry však zemřely ještě před jeho narozením, po něm se narodili ještě jeho dva bratři Jan a Edmund. V Opavě také chodil na klasické gymnázium, ale svá studia nedokončil.

Architekturu Olbrich původně studoval na Staatsgewerbeschule ve Vídni, v roce 1886 se vrátil do Opavy, kde pracoval pro stavební firmu Augustýna Bartela. V roce 1890 už byl zpět ve Vídni, kde studoval na Akademii der Bildenden Künste. Tam dosáhl mnohých úspěchů v soutěžích pořádaných pro studenty – ve svém třetím roce na Akademii získal prestižní Prix de Rome, která mu umožnila odjet za inspirací do Itálie. Ve svém posledním roce studoval pod vedením Carla von Hasenauera, jednoho z architektů vídeňské Ringstrasse a zastánce tradičních principů architektury.

V roce 1894 začal Olbrich spolupracovat jako hlavní kreslič s Otto Wagnerem, se kterým pracoval na návrzích budov vídeňského Stadtbahnu, přičemž byl zodpovědný hlavně za stavbu stanic Karlsplatz a Hofpavillon ve Schönbrunnu. Spolupráce s Wagnerem byla pro Olbricha velkou zkušeností, kterou využil ve své další samostatné tvorbě. V roce 1893 také cestoval po Evropě, kde poznával tradice i nové myšlenky architektury té doby, navštívil i Tunis.

V roce 1897 se Olbrich společně s Otto Wagnerem, Gustavem Klimtem, Josefem Hoffmannem a Kolo Moserem stal zakladatelem umělecké skupiny Vídeňská secese, která byla zásadní hnací silou proti akademismu a konzervativismu v umění té doby. Olbrich pak v roce 1899 postavil ve Vídni jejich výstavní budovu, která se stala jednou z nejvýznamnějších budov secese. O této své stavbě Olbrich prohlásil, že ‚chtěl vytvořit chrám umění, který by poskytl milovníku umění tiché, elegantní útočiště… zdi musely být bílé a zářící, svaté a panenské… vyjadřující čistou důstojnost.‘ Obyčejným lidem se v té době tato budova nelíbila, její zlatá koule nad vchodem byla dokonce v tisku označena jako pozlacená hlávka zelí, nicméně Olbrich si svou inovativností a čistotou designu postupně získal i jejich přízeň. I Olbrichovou zásluhou se pak secese a její designy staly ve Vídni velmi oblíbené a byly nedílnou součástí dekorací běžného života.

V roce 1899 byl Olbrich pozván hessenským velkovévodou Ernstem Ludwigem do Darmstadtu, který na kopci Mathildenhöhe zakládal uměleckou kolonii. Olbrich pak byl společně s Peterem Behrensem najat jako architekt pro design zahrad, výstavních budov a ploch, kterými si získal nejen obdiv velkovévody, ale i široké veřejnosti. Zajímavým Olbrichovým počinem byla i vila Ernesta Ludwiga, kterou postavil v letech 1899 až 1900. Pro výstavu kolonie nazvanou Ein Dokument deutscher Kunst (Dokument německého umění) v roce 1901 navrhl výstavní prostory, které byly inspirací pro mnohé architekty té doby. V roce 1903 se Olbrich oženil s Claire Morawe.

Zajímavým počinem v Darmstadtu byla Olbrichova stavba jeho Svatební věže, kterou postavil v letech 1906 až 1908 jako svatební dar pro velkovévodu Ernsta Ludwiga ku příležitosti jeho druhého sňatku v roce 1905 s princeznou Eleonorou Ernestinou Marií. I když byla tato věž secesní, objevily se na ní inovativní ornamenty, které měly velký vliv na pozdější dekorativní prvky v moderní architektuře následujících dvaceti let.

Olbrich se dočkal i mezinárodního uznání, svými designy se v roce 1904 účastnil i velké výstavy architektů v St. Louis v Louisianě, kde vyhrál velkou cenu a zlatou medaili. Následně byl jmenován členem korespondentem American Institute of Architects. Za jeho členství se pravděpodobně přimluvil Frank Lloyd Wright, který byl jeho velkým obdivovatelem.

V roce 1907 se Olbrich společně s Peterem Behrensem, Peterem Bruckmannem, Fritzem Schumacherem, Richardem Riemerschmidem a Hermannem Muthesiusem stal jedním ze spoluzakladatelů Deutscher Werkbund. V tomto roce si také v Düsseldorfu založil samostatnou kancelář.

Olbrich byl velkým inovátorem své doby, vždy se zajímal o maximální využití všech dostupných estetických i technologických vymožeností. Ve svých stavbách dovedně spojil monumentalitu i delikátní i dynamické detaily secesního stylu, které byly zároveň expresivní i harmonické. Své znalosti z architektury Olbrich uplatnil také v dekorativním a užitném umění – pro Wiener Werkstätte navrhoval šperky a brože, nábytek, tapety, keramiku, hudební nástroje i obaly knih. Pracoval také pro celou řadu společností včetně Rheinische Glashütten, Gebrüder Schöndorff, Metallwarenfabrik Gerhardi Cie, Eduard Hueck a Oscar Winter, pro kterou navrhoval moderní sporáky, i továrnu na porcelán Wächtersbacher. Navrhl i interiéry pro zaoceánský parník Kronprinzessin Cäcilie, který vyplul na moře v roce 1907.

Olbrich zemřel na leukémii 8. srpna 1908 v Düsseldorfu. Zůstává otázkou, jakým směrem by se Olbrichova tvorba vyvíjela dál, kdyby nebylo jeho předčasného úmrtí ve věku čtyřiceti let.


Některé Olbrichovy projekty:
- Vila Maxe Friedmanna, Hinterbrühl (1898 až 1899)
- Výstavní budova Secese, Vídeň (1899)
- Budovy na Mathildenhöhe (Haus Deiters, Großes und Kleines Haus Glückert, Haus Habich, Haus Olbrich, Oberhessisches Haus a Ernst-Ludwig-Haus), Darmstadt (1901 až 1908)
- Svatební věž, Darmstadt (1906 až 1908)
- Obchodní dům pro Leonharda Tietze, Düsseldorf (1907 až 1908)
- Vila Hermanna Bahra, Vídeň
- Vila Josepha Feinhalse, Kolín nad Rýnem (1908 až 1909)
- Ornamenty na Karlsplatz Stadtbahn, Vídeň
- Kostel Sv. Antonína Paduánského, Melč, okres Opava


Konečná verze – 9. 6. 2009

Všechny texty na webové stránce ArtMuseum.cz jsou chráněny autorskými právy. Pro povolení ke kopírování kontaktujte Martinu Glenn.

 visits since Dec 19, 2003

AMI
Facebook
Donate