Martiny Glennové A | B | C | Č | D | E | F | G | H | CH | I | J | K | L | M | N | O | P | Q | R | Ř | S | Š | T | U | V | W | X | Y | Z | Ž  
ARTMUSEUM.CZ
Domovská stránka Umělecké směry Muzea a galerie
VYHLEDÁVÁNÍ
 
  Umělecké směry:  Hieronymus Bosch
Renesanční umění  
Díla:
Alegorie obžerství a chtíče
Autoportrét
Dvě karikatury hlav
Dvě obludy
Ecce Homo
Kristus nesoucí kříž
Léčba bláznovství (Vyjímání kamene šílenství)
Loď bláznů
Loď bláznů v plamenech - studie
Pokušení Sv. Antonína
Pokušení Sv. Antonína - studie
Poslední soud – centrální část
Smrt a lakomec
Stromový muž
Triptych Pokušení Sv. Antonína
Ukřižování s donorem
Zahrada rajských potěšení – centrální část
Související odkazy:
žádné odkazy nezadány
Použitá literatura:
Seznam použité literatury  
* 1450 - † 1516, Holandsko, 

Předkové Jeronima van Aekena zvaného Bosch pocházeli z Německa, jejich rodinné jméno van Aken bylo odvozeno od názvu německého města Aachen (Cáchy). V s'Hertogenboschi, tichém brabantském městečku nedaleko belgických hranic, se usadili pravděpodobně koncem 14. nebo počátkem 15. století. První písemná zmínka o Janu van Akenovi (z. 1454), Boschově dědečkovi, pochází z roku 1430. Jan van Aken měl pět synů, čtyři z nich byli malíři a malířem byl i Hieronymův otec Antonius van Aken (z. 1478). Sám Hieronymus se narodil pravděpodobně kolem roku 1450, nicméně první údaje o něm pocházejí z roku 1474 z obecních záznamů s'Hertogenbosche. Neudávají žádné přesnější údaje o něm ani bližší datum narození. Oženil se někdy mezi lety 1479 a 1481 s Aleyt Goyaerts van den Meervenne, která byla starší než on a pocházela z dobré a poměrně majetné rodiny.

V letech 1486 až 1487 se Boschovo jméno poprvé objevuje na členských listinách Bratrstva Naší Paní, se kterým byl spojován po zbytek svého života. Tato rozsáhlá a majetná náboženská skupina uctívala Panu Marii a byla katolického založení. Její členové se významně podíleli na náboženském a kulturním životě města, byli to významní zpěváci, varhaníci a skladatelé a často podporovali mladé umělce ve výzdobě svých kaplí. Většina Boschovy rodiny byla členy bratrstva a pracovala pro ně, otec Antonius dokonce nejspíš pracoval jako jakýsi jejich umělecký poradce. Bosch začal malovat pravděpodobně pod vedením svého otce nebo jednoho ze svých strýců. Poslední záznam o Boschovi je v knize účtů Bratrstva o jeho úmrtí 9. srpna 1516. Jeho smuteční mše se konala v kostele Sv. Jana a účastnilo se jí mnoho jeho přátel.

Boschovy obrazy od věků fascinovaly diváky, jeho díla sbíral pro duchovní rozptýlení také španělský král Filip II. Jeho tvorba je však svou individuálností zcela jedinečná. Zatímco práce jeho součastníků byly úzce zakořeněny v tradici a každodenní zkušenosti, Boschovo umění bylo dramaticky kontrastní. Obsahuje hluboké významy a bylo učiněno mnoho pokusů o vysvětlení jeho příčin a původu alegorií. Vysvětlení a poznání Bosche však leží v poznání všech okolností jeho života a doby.

Bosch bývá často označován za surrealistu 15. století, nicméně jeho tvorbu nelze vysvětlit na základě principů moderní psychoanalýzy, které by byly středověkému myšlení zcela nepochopitelné. Moderní psychologie může jeho podvědomí vysvětlit pro nás a naši dobu, nemůže však popsat a poznat příčiny Bosche ve středověku, Bosch totiž nikdy nechtěl ukázat diváku svoje podvědomí – chtěl pronést jisté morální a duševní pravdy. Jako prostředky mu sloužily promyšlené významy, přirovnání a vizuální podoby slovních hříček, jeho prameny byly jazyk, soudobý folklór a tradice ve spojení s náboženskými vlivy.

Boschovo podvědomí se zrcadlí v našeptávání dobra a zla, odráží naděje a obavy středověku, který byl plný alchymie, astrologie, čarodějnictví a kacířství. Představil motiv společný celé středověké kultuře – zrcadlo, ve kterém je možno vidět odraz lidského bláznovství a falešný ráj, jehož zdánlivá krása vede lidstvo do zkázy a prokletí. Maloval krajiny zamořené ďáblem, sny a noční můry, které se mihotaly a měnily před očima, a ve srovnání s jeho součastníky vykazovaly mimořádnou originálnost promyšlených teorií v neobyčejně živých výjevech.

Určit chronologii Boschových obrazů je velmi složité, žádné z nich totiž nejsou datovány. Některé z nich jsou tak poničené a byly tolikrát přemalovány, že není možné zakládat chronologii na jemných nuancích stylu a techniky. Jeho tvorba pak musí být zákonitě dělena podle zobrazovaných předmětů, přičemž Boschova představivost vykazuje jakýsi vnitřní pohled do jeho uměleckého vývoje.

Boschova počáteční tvorba je představena v biblických výjevech. Bosch je maloval v relativně jednoduchých kompozicích v duchu tradice – věnoval pozornost detailu i výrazu tváří a gest, ale jeho celkový dojem a fyzické typy a proporce byly čistě tradiční. Jeho plochá modelace a nedostatečnost prostorovosti připomínala pašijové scény v holandských náboženských rukopisech. Z mezí tradiční ikonografie vybočují jenom některé z jeho ranných maleb, ale tyto výjimky se významně podílejí na inovacích v jeho pozdějších dílech.

I když některá Boschova díla jakoby odrážejí renesančně optimistickou víru v možnosti člověka, Bosch žil uprostřed stínu středověku, který se na lidskou přirozenost díval daleko temněji a lidstvo samo o sobě považoval za zkažené skrze počáteční hřích Adamův. Ve středověku člověk nemohoucně bojoval proti ďábelským vlivům, jeho nevyhnutelnou posmrtnou budoucností bylo spíše než vzlétnutí s anděli klesnutí do pekel. Hříchy lidstva se rozmnožily tak, že Poslední soud musel přijít každou chvílí. Epidemie moru, povodně a jiné přírodní katastrofy byly považovány za projevy hněvu Božího a všechny tehdejší politické události byly pečlivě zkoumány pro znaky Posledního vládce a Antikrista. Tento typický středověký přístup k člověku inspiroval Bosche k smyslovějšímu popisu stavu a osudu lidstva. Začal malovat svá první podobenství, začal se dotýkat fantazie prostřednictvím alegorie středověku, která ho vedla k bizardním kombinacím smrti, bláznovství a hříchu. Některé z jeho příšer a monster pocházejí z tradičních literárních a vizuálních pramenů (Dantovo Inferno) a některá jsou čistě ovocem Boschovy fantazie.

Ve svých vrcholných dílech Bosch představuje nové a daleko hrůznější typy postav a kombinací postav, jež jsou definovány precizním popisem. Mnohé z nich vykazují výstřední sloučení lidských a zvířecích prvků – středověké koncepce, kde se božsky nařízené zákony přírody zhroutily do chaosu, představují agonii prokletých duší, a dílo tak získává na intenzitě a varovně promlouvá k diváku. Bosch vypráví o hříchu a bláznovství, což přímo popisuje univerzální stav lidstva, jehož společným osudem byly ohně pekelné. Žádný jiný umělec před Boschem nedokázal zobrazit svoje dílo s tak jedinečnou vizuální formou a silou.


Konečná verze – 15. 1. 2008

Všechny texty na webové stránce ArtMuseum.cz jsou chráněny autorskými právy. Pro povolení ke kopírování kontaktujte Martinu Glenn.

 visits since Dec 19, 2003

AMI
Facebook
Donate