Martiny Glennové A | B | C | Č | D | E | F | G | H | CH | I | J | K | L | M | N | O | P | Q | R | Ř | S | Š | T | U | V | W | X | Y | Z | Ž  
ARTMUSEUM.CZ
Domovská stránka Umělecké směry Muzea a galerie
VYHLEDÁVÁNÍ
 
  Umělecké směry:  Sandro Botticelli
Renesanční umění  
Díla:
Kristus s trnovou korunou
La Primavera ('Alegorie jara', detail)
Madona moře
Madona s dítětem (Madonna della Loggia)
Madona s dítětem s andělem
Mystické zrození
Nářek nad mrtvým Kristem
Panna s dítětem a dvěma anděli a mladým Sv. Janem Křtitelem
Portrét mladé ženy I.
Portrét mladé ženy II.
Portrét mladého muže
Primavera
Síla ducha
Sv. Šebestián
Utrpení v zahradě
Zrození Venuše
Související odkazy:
žádné odkazy nezadány
Použitá literatura:
Seznam použité literatury  
* 1444 - † 1510, Itálie, 

Alessandro di Mariano di Vanni Filipepi, nazývaný Sandro Botticelli, se narodil 1. března 1444 ve florentské čtvrti Ognissanti v rodině barviče kůží Mariana di Vanni di Amedea Filipepiho a jeho manželky Smeraldy. Je zajímavé, že jeho otci bylo v době jeho narození padesát a jeho matce čtyřicet let, což byl tehdy poměrně pokročilý věk. Protože byl Botticelli za svého života často nemocný a neduživý, sváděli lékaři vinu na vysoký věk jeho rodičů při jeho narození. Botticelli měl celkem tři bratry a byl z nich nejmladší. Nejstarší Botticelliho bratr Giovanni se stal úspěšným florentským bankéřem, Antonio byl zlatníkem a Simone pracoval v Neapoli jako obchodník s látkami mezi Španělskem a bohatou rodinou Rucellaiů.

O Botticelliho životě je známo jen velmi málo jistých údajů. Rovněž původ jeho přezdívky Botticelli je zahalen tajemstvím. Existuje několik vysvětlení, nejpravděpodobnější se však zdá být odvození od slova ‚battigello‘ (zlatotepec), které se za Botticelliho života vyvinulo v ‚boticella‘ – Sandro totiž nějaký čas pracoval jako učedník ve zlatnické dílně svého bratra Antonia. Dalším možným vysvětlením je přezdívka podle jeho bratra Giovanniho, který byl tak tlustý, že mu lidé říkali ‚botticelli‘ – vana nebo soudek.

Botticelli původně pracoval ve zlatnické dílně svého bratra Antonia přibližně až do roku 1464, kdy nastoupil do malířské dílny Fra Filippa Lippiho, který byl v té době nejvýznamnějším florentským malířem. Ke studiu byl patrně doporučen malířem Vespucciem, který byl sousedem Botticelliho rodiny. V Lippiho dílně Botticelli zůstal až do roku 1467, kdy si otevřel vlastní dílnu, ve které pracoval společně se sochařem Verrochiem. Jejich dílna vytvářela jak malířská, tak sochařská díla – na obrazech pracoval Botticelli a na sochách Verrochio. O několik let později si Botticelli založil vlastní samostatnou dílnu, pracoval na zakázkách rodu Medičejských, pro které vyhotovil bezpočet krásných lyrických maleb plných harmonických barev.

Botticelli vytvořil i celou řadu zakázek pro různé kaple a kostely. V roce 1481 byl s mnoha jinými malíři papežem Sixtem IV. povolán, aby se podílel na výzdobě stěn Sixtinské kaple. Při této výzdobě mu pomáhal jeho mladý student Rafael. Po svém návratu do Florencie byl Botticelli ještě více vyhledáván mnohými významnými zákazníky, přičemž jeho nejznámější zakázkou byl rozsáhlý freskový cyklus pro vilu Lorenza Medičejského poblíž Volterry, na které spolupracoval s Peruginem a svým nejznámějším žákem Filippinem Lippim.

Nejvýznamnějšími obrazy, které Botticelli namaloval, je Svěcení jara (kolem r. 1478) a Zrození Venuše (kolem r. 1485). O obou těchto obrazech se zmiňuje o několik desítek let později Vasari, který je viděl při svojí návštěvě vily Lorenza di Pierfrancesca Medičejského v Castellu, kam byly umístěny v roce 1499.

Na sklonku života Botticelli pracoval výhradně jen na obrazech s křesťanskými tématy, zachycoval momenty křesťanského smutku i radosti, pronikal do hloubky lidské povahy v sobě vlastním vysoce osobním stylu. Za tímto jeho vývojem lze vystopovat vliv toho, že se Botticelli stal jedním z následovníků náboženského vůdce a dominikánského mnicha Girolama Savonaroly. Jeho učení rovněž Botticelliho přesvědčilo, aby spálil několik svých obrazů s tématikou pohanské mytologie.

Botticelli zemřel 17. května 1510 a brzy upadl v zapomnění, aby mohl být znovuobjeven Prerafaelity na konci devatenáctého století.


Konečná verze – 25. 2. 2008

Všechny texty na webové stránce ArtMuseum.cz jsou chráněny autorskými právy. Pro povolení ke kopírování kontaktujte Martinu Glenn.

 visits since Dec 19, 2003

AMI
Facebook
Donate