Martiny Glennové A | B | C | Č | D | E | F | G | H | CH | I | J | K | L | M | N | O | P | Q | R | Ř | S | Š | T | U | V | W | X | Y | Z | Ž  
ARTMUSEUM.CZ
Domovská stránka Umělecké směry Muzea a galerie
VYHLEDÁVÁNÍ
 
  Umělecké směry:  Pieter Bruegel starší
Renesanční umění  
Díla:
Babylonská věž
Boj mezi masopustem a půstem
Dětské hry
Dulle Griet (Šílená Markéta)
Dvě opice na řetězu
Klanění králů
Lovci na sněhu (Zima)
Malíř a zákazník
Mrzáci
Návrat stáda (Podzim)
Osel ve škole
Poddanská svatba
Podobenství o slepci vedoucím slepce
Portrét staré ženy
Sčítání lidu v Betlému
Sklizeň obilí (srpen)
Sklizeň sena (červenec)
Straka pod šibenicí
Vítězství smrti
Vraždění neviňátek
Zimní krajina s bruslaři a pastí na ptáky
Související odkazy:
žádné odkazy nezadány
Použitá literatura:
Seznam použité literatury  
* 1525 - † 1569, Holandsko, 

Přesné datum narození Pietra Brueghela není známo, narodil se nejspíš někdy mezi lety 1525 až 1530 ve městě Breda na severu Brabantska. V roce 1545 nastoupil do umělecké dílny malíře, sochaře a architekta Pietra Coecka van Aelsta v Antverpách, kde zůstal až do roku 1550. Z té doby také pochází první písemná zmínka o ‚Peetru Brueghelsovi', a to když byl zapsán do cechu Svatého Lukáše v Antverpách. Další zmínka o něm, už jako o mistrovi, pochází z doby, kdy pracoval na dnes již ztraceném oltáři cechu rukavičkářů v Mechelenu. V letech 1551 až 1552 se Brueghel vydal na zkušenou do Itálie, kde maloval především krajiny, a po svém návratu žil nějakou dobu v Antverpách.

V roce 1562 se Brueghel usadil v Bruselu a rok nato se v kostele Notre-Dame de la Chapelle oženil s Mayken van Aelstovou, dceru svého bývalého mistra. V roce 1564 se jeho manželce narodil syn Pieter mladší a čtyři roky poté další syn Jan (starší). Oba Brueghelovi synové se později také proslavili ve světě umění, není však zcela jisté, zda jejich umění jejich otec nějak osobněji ovlivnil, protože když zemřel, byli oba velmi mladí. Jejich malířský styl tedy možná ovlivnil jejich dědeček Pieter Coecke van Aelst nebo jejich babička Maria Verhulst Bessemersová, která malovala akvarelem i temperou. Od roku 1559 se začal Brueghel podepisovat jako Bruegel, nicméně oba jeho synové si ve svém příjmení písmeno H ponechali.

Antverpy Brueghelovy doby byly městem s největším nárůstem počtu obyvatelstva v Evropě a byly významným obchodním i finančním centrem celého západního světa. S objevem Ameriky získaly na prestiži hlavně pro svou výhodnou zeměpisnou polohu. Město bylo rájem řemeslníků a malířů – záznamy z roku 1560 čítají zhruba 360 umělců, což s počtem obyvatel 80 tisíc dávalo na jednoho malíře na každých 250 občanů. Politická situace nicméně zdaleka tak příznivá nebyla. V roce 1556 nastoupil na nizozemský trůn Filip II. Habsburský, syn Karla V., který však záhy Nizozemí opustil a usídlil se v Madridu. Regentkou Nizozemí se pak stala jeho nevlastní sestra Margareta Parmská, které se však nijak nedařilo zastavit nepokoje poddaných. Filip tedy roku 1567 do Nizozemí vyslal 60 tisíc vojáků vedených vévodou z Alby. Margareta Parmská byla poté nucena ze své pozice odstoupit a vévoda z Alby následně odsoudil k smrti více než osm tisíc poddaných. Není známo, zda se Brueghel nějak aktivně zapojil do boje proti Španělům, nicméně historické prameny se zmiňují o tom, že kardinál Antoine Perrenot de Granvelle , jeden z rádců Filipa II., zakoupil hned několik Brueghelových pláten.

Více než 45 obrazů připisovaných Pietru Brueghelovi bylo namalováno v letech 1556 až 1568. Okolnosti a inspirace Brueghelovy tvorby mohou být rozmanité: byly objevovány zámořské země, vesmír i tajemství lidského těla. Lidé však stále věřili na démony a nadpozemské síly, které ovládaly jejich životy. Mnohé tajemné síly zapříčiňovaly tělesné deformity, nemoci a nevysvětlitelné a rychle se šířící epidemie. V umění začal tento svět čarodějnic a ďáblů popisovat Hieronymus Bosch a v jeho tradici pak pokračoval také Brueghel. Jeho obrazy byly plné postaviček plných napětí a strachu, ať již pod vlivem vyhrocené politické situace nebo pověr a báchorek.

Brueghelův nejlepší přítel, kartograf Abraham Ortelius, o něm napsal: ‚Maloval mnohem víc, než by z jeho obrazů bylo na první pohled znát. Všechny práce našeho Brueghela vždy říkají víc než ukazují.‘ Ortelius si na Brueghelových obrazech oblíbil především opravdovost, se kterou maloval, Brueghel totiž nikdy nepřikrášloval své postavy. Sám Brueghel o tom řekl: ‚Ti malíři, kteří malují vznešená stvoření na vrcholku životních sil, hledají, jak by svůj model přikrášlili nějakým zvláštním prvkem šarmu a elegance. Ale tento prvek pak hyzdí celý obraz a malíři se tak potažmo vzdalují opravdovému ideálu krásy.‘

Z posledního roku života Pietra Brueghela se nezachovaly žádné datované práce, protože nejspíš trpěl nějakým vážným onemocněním. Zemřel 9. září 1569 a byl pohřben v kostele Notre Dame de la Chapelle v Bruselu, ve stejném kostele, kde se před lety ženil.

V době svého úmrtí nebyl Brueghel zdaleka tak dobře znám jako nedávno zesnulý Michelangelo nebo Titian, od kterého vyžadoval portrét téměř každý šlechtic nebo panovník. V následujících staletích byly Brueghelovy obrazy téměř zapomenuty, neboť nebyly v souladu se žádanými estetickými pravidly. Byly namalovány jako pocta neznámým hrdinům, svatým a panovníkům, popisovaly pocity obyčejného měšťana, jehož pohled na svět byl plný romantických báchorek i surrealistických vizí.


Konečná verze – 6. 1. 2008

Všechny texty na webové stránce ArtMuseum.cz jsou chráněny autorskými právy. Pro povolení ke kopírování kontaktujte Martinu Glenn.

 visits since Dec 19, 2003

AMI
Facebook
Donate