Martiny Glennové A | B | C | Č | D | E | F | G | H | CH | I | J | K | L | M | N | O | P | Q | R | Ř | S | Š | T | U | V | W | X | Y | Z | Ž  
ARTMUSEUM.CZ
Domovská stránka Umělecké směry Muzea a galerie
VYHLEDÁVÁNÍ
 
  Umělecké směry:   Caravaggio
Realismus  
Renesanční umění  
Baroko  
Manýrismus  
Les artistes maudits  
Díla:
Chlapec kousnutý ještěrkou
Chlapec s košem ovoce
David
David s hlavou Goliáše
Ecce Homo
Falešný hráč
Jan Křtitel (chlapec s beranem)
Judita popravující Holofernése
Koš ovoce
Madona s hadem
Medusa
Narcis
Nemocný Bacchus (autoportrét)
Nevěřící Tomáš
Portrét Alofa de Wignacourta
Povolání Sv. Matouše
Sv. Kateřina Alexandrijská
Svatý Jan Křtitel
Ukládání do hrobu
Večeře v Emauzích
Věštkyně budoucnosti
Vítězný Amor
Související odkazy:
žádné odkazy nezadány
Použitá literatura:
Seznam použité literatury  
* 1571 - † 1610, Itálie, 

Italský malíř Caravaggio se narodil jako Michelangelo Merisi v rodině Ferma Merisiho a Lucii Aratori 29. září 1571 v Miláně. Caravaggiův otec zemřel mladý, své rodině ale jako architekt a stavební mistr působící ve službách vévody Francesca Sforzy zanechal poměrně veliké jmění. Jeho matka pocházela ze zámožné rodiny. Caravaggio jako dítě vyrůstal v městečku Caravaggio, kam jeho rodina odešla před morem, který v té době řádil v Miláně.

V roce 1584 mladý Caravaggio vstoupil do dílny průměrného milánského malíře a žáka Titiana Simona Peterzana, kde zůstal celé čtyři roky. Po dokončení studia začal pracovat samostatně, ve svém umění vykazoval tradiční lombardské znalosti, zvláštní specifický styl a esenci, zájem o přírodu a vztah mezi předměty a světlem. Poprvé také prokázal svou schopnost práce s konstrukcí světla v šerosvitu. V obrazech otevřel nový náhled na vztah mezi divákem a předmětem a získal si tak obrovský úspěch.

Koncem roku 1592 Caravaggio odešel do Říma, podle všeho bez peněz a jakéhokoliv dalšího zajištění. V Římě pracoval ve službě u malíře Cesariho, pro kterého maloval většinou kytice a zátiší s ovoci. Zdokonaloval se ve svém stylu a brzy si pro své nevšední umění získal odběratele. Za své obrazy také začal dostávat více peněz, takže už nemusel pro své obrazy pózovat před zrcadlem sám. Kolem roku 1595 se také seznámil s náboženskou tématikou, ve které citlivě užíval barvu ve vztahu se světlem jako základní stavební prvek svých obrazů.

Caravaggiovo pojetí umění bylo nadčasové – ostatní malíři jeho doby mu nebyli schopni porozumět a dokonce ho považovali za kacíře. Caravaggio totiž odmítal studené tradice minulosti, snažil se být pečlivým pozorovatelem a učit se z pravosti a ryzosti života. Caravaggio byl mistrem šerosvitu a dramatických kompozicí, nicméně jeho realismus byl mnohými považován za vulgární a nepřijatelný, a tak mnoho jeho zákazníků jeho obrazy odmítalo a Caravaggia zatracovalo. Aby dosáhl co největšího realismu, Caravaggio hledal svoje modely v ulicích a je známo, že modelkou pro jeho obraz Smrt Panny Marie pro karmelitánský kostel Santa Maria della Scala byla vyhledávaná prostitutka. Původní zadavatelé této zakázky obraz odmítli, nicméně brzy ho na doporučení Rubense zakoupil vévoda z Mantui, pak obraz přešel do sbírek anglického krále Karla I. a v roce 1671 byl zakoupen do francouzských královských sbírek. Tehdejší kritik Bellori v roce 1672 o Caravaggiovi napsal: ‚Caravaggio nezná jiného mistra než model sám. Když mu ukázali známé sochy Feidiase a Glycona, aby je mohl studovat, jeho jedinou odpovědí bylo, že vztáhl ruku k zástupu lidí, prohlašujíce, že mu příroda kolem již poskytla dost mistrů. Aby dodal důraz svým slovům, ze zástupu si vybral jednu cikánku a přivedl si ji do svých pokojů. Tam ji namaloval při věštění z ruky, přesně tak jako to po stovky let dělávaly její prabáby. Namaloval k ní mladého muže s jednou rukou v rukavici na rukověti meče, druhou rukou nataženou k cikánce, která ji vzala do svých rukou a četla z ní. Obě postavy byly namalovány podle skutečnosti tak dobře a pravdivě, že pevně potvrdily přesně to, co Caravaggio řekl.‘

Caravaggiova první velká oficiální církevní zakázka přišla od monsignora Tiberia Cerasiho, pro kterého vyzdobil kapli San Luigi dei Francesi a po jejím dokončení kapli Santa Maria del Popolo. Jeho život byl v té době plný tvořivosti a nových myšlenek v umění. Caravaggiův pobyt v Římě byl však také časem, ve kterém se jeho zvětšující se sláva a věhlas umělce střetávaly s kriminálními příběhy, do kterých ho zaháněla jeho tvrdohlavá a divoká povaha. Caravaggio byl nesmiřitelným extremistou, vášnivě a za každou cenu se chtěl ve všem odlišovat. Bohužel naprosté postrádání sebeovládání, které v kombinaci jeho touhy zničit všechny, kteří mu v něčem odporovali, mělo za výsledek to, že Caravaggio často vyprovokovával krvavé bitky. Jedna z jeho potyček dokonce skončila tragicky a Caravaggio musel před pronásledováním utéct z Říma, toulat se bez konce po světě a nakonec najít osamělou smrt na toskánském pobřeží.

Nezastavitelná touha po slávě a aférách Caravaggiovi zavinila mnoho šarvátek mezi římskými občany. Hned, jak měl dost peněz, procházel se po městě v nákladných šatech s pážetem držícím jeho meč. K soubojům vyzýval každého, kdo se na něj třeba jen křivě podíval. Zpočátku byly jeho spory celkem neškodné, avšak po roce 1600 začaly být stále vážnější, krvavější a násilnější.

19. listopadu 1600 byl Caravaggio žalován pro útok klackem na jistého Girolama Stamu, 7. února 1601 vážně zranil mečem drába v zámku San Angelo. V roce 1603 na něj byla podána žaloba za urážku na cti, kvůli které dokonce strávil nějaký čas ve vězení. 25. dubna 1604 byl žalován hostinským, neboť mu vyhrožoval mečem a nakonec vmetl talíř artyčoků do tváře. Celý spor začal kvůli tomu, že hostinský artyčoky usmažil na oleji místo na másle. V říjnu a listopadu 1604 byl Caravaggio zatčen dvakrát dráby, neboť je bezdůvodně vyzval, aby ‚šli do prdele‘. 28. května 1605 mu byla zabavena dýka a meč, po měsíci urazil obscénnostmi jistou dámu Lauru a její dceru, čtyři dny poté byl žalován za zpohlavkování notáře Pasqualoneho a 1. listopadu byl přistižen při házení kamenů do oken své bývalé domácí. 24. října byl nalezen zraněn na ulici a vyslýchán dráby, kde přišel ke svým zraněním. Typickým mafiánským stylem na jejich dotazy odpověděl: ‚Sám jsem se jen tak z ničeho nic pořezal na krku a levém uchu svým vlastním mečem. Spadl jsem na ulici, už si nepamatuji kde a nikdo tam jako svědek nebyl.‘ Jeho nekonečné potyčky se však vyhrotily, když 31. května 1606 na tenisovém kurtu společně se sedmi přáteli probodl a smrtelně ranil jistého Ranuccia Tommasoniho z Terni. Následně utekl z Říma do Neapole a schovával se u rodiny svého přítele Colonny, kde i přes svoje kriminální přestupky maloval a získal si široké řady obdivovatelů.

Z Neapole Caravaggio náhle odešel na Maltu. Jeho rozhodnutí bylo naprosto impulzivní a ničím nepodmíněné, neboť v Neapoli byl poměrně dobře zajištěn a dostával dost zakázek. Jeho neklidná duše ho však hnala z místa na místo. Na Maltě si získal pro svůj talent obdiv Maltézských rytířů, především pak jejich hlavního mistra rytíře Alofa de Wignacourta, a 14. července 1608 byl prohlášen Maltézským rytířem. Pobyt na Maltě by pro Caravaggia mohl být rájem, kdyby však nebylo jeho tvrdohlavé a neústupné povahy dobrodruha. Pouhé tři měsíce po přijetí titulu se dostal do hádky s nadřízeným, byl uvězněn a nakonec z vězení utekl oknem. Byl prohlášen za ‚zkaženého a prohnilého‘, z řádu rytířů následně vyloučen a pronásledován mstou. Z Malty utekl na Sicílii, kde pracoval na různých církevních zakázkách.

Ze Sicílie Caravaggio odešel do Itálie, kde se potuloval a skrýval po hostincích a nevěstincích. Žil v neustálém strachu o svůj život a prý spal oblečený a se zbraní po svém boku, nicméně ani v této situaci nepřestal vyvolávat konflikty, když se vysmíval svým malířským kolegům za jejich omezenost. V této době se však také snažil urovnat vztahy s Maltézskými rytíři, když pro de Wignacourta namaloval obraz Salome s hlavou Jana Křtitele, přičemž na talíři namaloval svoji vlastní hlavu. V říjnu 1609 byl však v hostinci poblíž Neapole pobodán několika rytíři z Malty. V předtuše blízké smrti zažádal papeže o udělení milosti ke vstupu do Říma, nicméně přemožen horečkou zemřel 18. července 1610 na toskánském pobřeží v Porto Ercole u Grosseta.

Caravaggio měl celou řadu následovníků: prvními následovníky byli Giovanni Baglione (i když jeho obdiv ke Caravaggiovi neměl dlouhého trvání) a Orazio Gentileschi, dalšími mladšími následovníky pak byli Carlo Saraceni, Bartolomeo Manfredi, Orazio Borgianni a dcera Orazia Gentileschiho Artemisia. Caravaggio měl nadšené následovníky také v Neapoli, jednalo se především o Battistella Caracciolu a Carla Sellittu, nicméně jejich nadšení ukončila v roce 1656 epidemie moru, ve které všichni zemřeli. Protože ale byla Neapol v té době ve vlastnictví španělské koruny, rozšířil se odtud Caravaggiův vliv i do Španělska. Caravaggio měl své následovníky také v Utrechtu, byli to malíři, kteří na začátku 17. století cestovali za vzděláním do Říma. Nositeli Caravaggiova malířského vlivu se pak stali Hendrick ter Brugghen, Gerrit van Honthorst a Dirck van Baburen. Vliv Caravaggiova šerosvitu je pak k vidění také v dílech Rubense, Vermeera, Rembrandta, Velázqueze i Ribery.

Caravaggio byl malířem nové doby, nikdy nemaloval nic, co by nebylo realitou. Jeho nezaměnitelný styl zanechal hlubokou stopu ve vývoji světového umění. Otevřel novou zaslíbenou cestu pro budoucnost, která vedla k realismu, dokázal spojit zkušenosti minulosti s jeho vlastním novým pojetím umění. Jeho život však byl od samého počátku poznamenán silnou touhou po sebezničení, která zkrátila jeho život a omezila jeho vliv na další generace malířů.


Konečná verze – 22. 4. 2008

Všechny texty na webové stránce ArtMuseum.cz jsou chráněny autorskými právy. Pro povolení ke kopírování kontaktujte Martinu Glenn.

 visits since Dec 19, 2003

AMI
Facebook
Donate