Martiny Glennové A | B | C | Č | D | E | F | G | H | CH | I | J | K | L | M | N | O | P | Q | R | Ř | S | Š | T | U | V | W | X | Y | Z | Ž  
ARTMUSEUM.CZ
Domovská stránka Umělecké směry Muzea a galerie
VYHLEDÁVÁNÍ
 
  Umělecké směry:  Antonio Canova
Klasicismus a empír  
Díla:
Cupid a Psyché
Eurydika
Hébé
Kajícná Máří Magdaléna
Orfeus
Paolina Borghese jako Venus Victrix (detail)
Theseus a Kentaur
Tři Grácie při tanci
Související odkazy:
žádné odkazy nezadány
Použitá literatura:
Seznam použité literatury  
* 1757 - †  1822, Itálie, 

Italský klasicistní sochař Antonio Canova se narodil 1. listopadu roku 1757 v Possagnu v rodině kameníka. Jeho dětství nebylo příliš veselé, neboť mu ve třech letech zemřel otec a jeho matka se takřka ihned po jeho smrti znovu provdala. Mladičký Canova byl tedy poslán na vychování ke svým prarodičům z otcovy strany, kteří mu poskytli zázemí i milující péči. Jeho dědeček Pasino Canova ho také učil svému řemeslu, a tak se mladý Canova vyučil kameníkem a sochařem. Významným zákazníkem dílny jeho dědečka byl benátský senátor Falier, který si brzy mladého Canovu velmi oblíbil a stal se jedním z jeho nejvýznamnějších obdivovatelů. Ve svých třinácti letech se také Canova seznámil s Falierovým synem Giuseppem, který se stal jeho celoživotním přítelem.

Canovův bohatý obdivovatel doporučil Canovu do sochařské dílny Giuseppe Torretta, kam třináctiletý Canova nastoupil s nadšením. V Torrettově dílně se Canova naučil novým technikám a pod vedením svého mistra byl velmi spokojený, nicméně Torretto po dvou letech zemřel. Canova tedy přešel do dílny jeho synovce v Benátkách, kde zůstal více než rok. Poté se Canova osamostatnil a založil si vlastní sochařskou dílnu, jejíž prostory mu nabídli mniši v neobývané cele jednoho benátského kláštera, kde Canova poté působil téměř čtyři roky.

28. prosince 1780 přijel Canova do Říma, kde chtěl dále studovat sochařství a zdokonalovat se ve svých dovednostech. Ve studiích mu mělo pomoci i stipendium tří set dukátů, které mu udělila benátská městská rada. Řím a jeho kulturní dědictví Canovovi poskytl velkou inspiraci a právě tam také dozrál jeho umělecký styl.

Canova dosáhl význačného postavení v Benátkách a v Římě, kde vytvořil celou řadu veřejných monumentů, náhrobků a soch, a kde pracoval nejen ve službách významných šlechticů, ale také několika papežů. Canova si získal proslulost i na ruském dvoře, kam byl několikrát pozván, nicméně pozvánky do Ruska vytrvale odmítal. Jako vyslanec ve službách papeže Canova cestoval Evropou a v roce 1815 z tohoto pověření požadoval na Francii navrácení uměleckých děl, která byla odvezena z Itálie v době napoleonských válek. Za tyto svoje služby pro papeže získal titul markýze z Ischie, který byl spojen i s vyplácením penze. V roce 1816 se Canova stal presidentem Akademie Sv. Lukáše.

Canova měl intuitivní smysl pro výtvarnou krásu, jeho tvorba je pravým příkladem klasicistního ideálu formy a povrchu. Hladká těla jeho soch vytvářela dojem mladé vášně a přirozené nevinné čistoty. Canova byl inspirován portréty antických vladařů, jejichž akty označovaly jejich božský status. Idealizovaná glorifikace hrdiny vyzařovala z povrchu a kontur díla, jejich minimální plastičnost však byla téměř lineární a podobná reliéfu, jakoby sochař, místo toho, aby oživoval mramor, obracel živé bytosti v nehybný kámen. Canovovy sochy sice působily téměř dokonale reálně, chyběla jim však jistá citovost a vřelost, jež měly renesanční sochy.

Canova byl podle vyprávění svých současníků hluboce věřícím člověkem, který se neúnavně věnoval svému umění. Nikdy nebyl ženatý, ale měl velmi dobrý vztah se svou babičkou, o kterou se láskyplně staral po tom, co ovdověla. Canova byl velmi dobrým učitelem, o čemž svědčí jeho opětovné zvolení presidentem Akademie Sv. Lukáše i jeho obliba mezi jeho studenty.

Canova zemřel 13. října roku 1822 v Benátkách, byl pohřben 25. října v kostele v Possagnu. Jeho srdce bylo vyňato a uloženo v kostele Santa Maria Gloriosa dei Frari v Benátkách.


Konečná verze – 16. 3. 2008

Všechny texty na webové stránce ArtMuseum.cz jsou chráněny autorskými právy. Pro povolení ke kopírování kontaktujte Martinu Glenn.

 visits since Dec 19, 2003

AMI
Facebook
Donate