Martiny Glennové A | B | C | Č | D | E | F | G | H | CH | I | J | K | L | M | N | O | P | Q | R | Ř | S | Š | T | U | V | W | X | Y | Z | Ž  
ARTMUSEUM.CZ
Domovská stránka Umělecké směry Muzea a galerie
VYHLEDÁVÁNÍ
 
  Umělecké směry:  Le Corbusier
Bauhaus  
Architektura 20. století  
Díla:
žádná díla nezadána
Související odkazy:
žádné odkazy nezadány
Použitá literatura:
Seznam použité literatury  
* 1887 - †  1965, Francie, Švýcarsko

Francouzský architekt a designér švýcarského původu Le Corbusier se narodil 6. října roku 1887 jako Charles-Edouard Jeanneret-Gris v hodinářském městečku La-Chaux-de-Fonds ve Švýcarsku. Jeho otec byl hodinářem a jeho matka vyučovala hru na piano. Ve věku třinácti let začal studovat glazurování a rytectví hodinových ciferníků, nicméně jeho učitel mu doporučil, aby se stal architektem. Le Corbusier se tedy dal zapsat na uměleckou školu v La-Chaux-de-Fonds, kde studoval pod vedením Charlese L’Éplatteniera a René Chapallaze.

Na Le Corbusierův umělecký rozvoj měly vliv jeho cesty po celé Evropě. V roce 1907 navštívil Paříž, kde nějakou dobu pracoval v kanceláři Auguste Perreta, který byl jedním z prvních architektů, kteří ve svých stavbách používali beton. V letech 1910 a 1911 Le Corbusier krátce pobýval v Německu, kde se seznámil se známými architekty Peterem Behrensem, Ludwigem Miesem van der Rohe a Walterem Gropiusem, kteří bezpochyby významně ovlivnili také jeho vlastní tvorbu. V průběhu první světové války se Le Corbusier vrátil do svého rodného města, kde vyučoval umění. V této době také společně se svým bratrancem Pierre Jeanneretem (1896 – 1967) založil vlastní kancelář, která působila až do roku 1940.

V roce 1918 se Le Corbusier usadil v Paříži. Zde si také za svůj umělecký pseudonym zvolil jméno Le Corbusier, což bylo příjmení jednoho jeho předka. Le Corbusier se chtěl touto změnou oprostit od své minulosti a stát se moderním člověkem, který by tak myslel pouze na budoucnost a moderno. V Paříži se Le Corbusier seznámil s Amédé Ozenfantem, se kterým ho spojoval skepticismus k hnutí kubismu, který oba odmítali jakožto ‚romantický‘ a iracionální směr snílků. Společně pak založili nové umělecké hnutí purismus, což byl směr založený na moderních technologiích a možnostech architektury v budoucnosti. Le Corbusier také v jednom ze svých prohlášení o purismu prohlásil, že aby architektura měla smysl, nesmí v žádném případě vycházet z principů minulosti, ale musí začínat od nuly.

Raná díla Le Corbusiera zahrnují rovněž teoretické plány na města mrakodrapů a paneláků podle jeho teze, že ‚dům je stroj k žití‘. Mnoho Le Corbusierových spisů se stalo zásadními pro světové avantgardní hnutí, jehož byl Le Corbusier zakladatelem. Le Corbusier věřil, že jeho budovy moderních architektonických forem zlepší kvalitu života nejen vyšších tříd obyvatelstva, jeho stavby byly apelující na široké vrstvy a Le Corbusier se v nich vždy snažil objevit nové možnosti architektury. Svoje myšlenky Le Corbusier formuloval v roce 1923 ve své knize Vers Une Architecture (K nové architektuře), která je dosud také nejprodávanější knihou o architektuře.

Le Corbusier byl velkým vizionářem architektury, ve svých teoretických plánech dokázal navrhovat města, která v mnoha prvcích zcela přesahovala možnosti tehdejší techniky a průmyslu. Své radikální plány Le Corbusier navrhoval až do konce života, i když se jeho výrazové prostředky od poválečných dob výrazně změnily. Le Corbusier však vždy dokázal být o několik kroků před možnostmi doby, ve které tvořil. Příkladem Le Corbusierovy představy o dokonalém městě je i fakt, že když v roce 1935 navštívil New York City, zdály se mu mrakodrapy na Manhattanu příliš malé, protože tehdy nedosahovaly oněch šedesáti pater, které navrhoval on sám ve svých plánech pro Paříž.

Le Corbusier se však také setkal s kritikou svého díla a svých plánů – mnoho jeho kritiků ho nařklo z toho, že se svými stavbami snaží oddělit světy chudých a bohatých tím, že oběma skupinám přiřadí jiná místa a prostory k bydlení a podpoří tak vznik jakýchsi vysoce architektonicky refinovaných ghett – jeho představa o dokonalém městě byla totiž postavena na myšlence, že by měly být odděleny nejen sociální vrstvy obyvatelstva, ale také bydlení, kulturní zázemí, práce a odpočinkové zóny, což spíše vyvářelo izolovanost a do jisté míry nepodporovalo soužití lidí ve městě.

Jeho plány také nepodporovaly individualitu lidí a omezovaly jejich svobodnou vůli, která podléhala uniformitě společnosti, jež by podle Le Corbusiera vyřešila všechny problémy lidstva té doby. Problémem také byla Le Corbusierova náklonnost k pravicové politice a jeho otevřený zájem o fašismus ve 30. letech 20. století. Velkým problémem byl také fakt, že se Le Corbusier snažil přesvědčit Mussoliniho, aby mu zadal zakázku na návrh na architektonické řešení hlavního města Etiopie po tom, co Mussolini přepadl v roce 1935 Etiopii. Mussolini tehdy použil nervový plyn, což tehdy odsuzoval celý civilizovaný svět.

Le Corbusier se od roku 1928 také zabýval navrhování nábytku, v čemž ho ovlivnila především architektka Charlotte Perriand, která nějakou dobu působila v jeho ateliéru. Nejznámějšími Le Corbusierovými kusy nábytku jsou jeho dva modely židlí – LC2 a LC4, jejichž nejvýraznějšími prvky byly čisté chromované trubky. Výhradním výrobcem Le Corbusierových židlí se v roce 1964 stala milánská firma Cassina S.p.A.

Le Corbusier se v roce 1930 oženil s monackou modelkou a módní návrhářkou Yvonne Gallis, kvůli které také přijal francouzské občanství. Měli spokojené manželství, které vydrželo až do roku 1957, kdy Yvonne zemřela.

27. srpna 1965 si Le Corbusier šel proti doporučení svého lékaře zaplavat ve Středozemním moři poblíž Roquebrune-Cap-Martin. Jeho tělo bylo nalezeno náhodnými plavci a v jedenáct hodin dopoledne byl prohlášen mrtvým. Pitva ukázala, že příčinou jeho smrti byl infarkt.


Konečná verze – 22. 4. 2008

Všechny texty na webové stránce ArtMuseum.cz jsou chráněny autorskými právy. Pro povolení ke kopírování kontaktujte Martinu Glenn.

 visits since Dec 19, 2003

AMI
Facebook
Donate