Martiny Glennové A | B | C | Č | D | E | F | G | H | CH | I | J | K | L | M | N | O | P | Q | R | Ř | S | Š | T | U | V | W | X | Y | Z | Ž  
ARTMUSEUM.CZ
Domovská stránka Umělecké směry Muzea a galerie
VYHLEDÁVÁNÍ
 
  Umělecké směry:  Paolo Uccello
Renesanční umění  
Díla:
Bitva u San Romana
Disputace Sv. Štěpána
Lov v lese – levá část
Lov v lese – pravá část
Namalovaná jezdecká socha Giovanniho Acuta
Pohřební pomník Sira Johna Hawkwooda
Portrét dámy
Portrét mladého muže
Sv. Jiří a drak
Víra
Související odkazy:
žádné odkazy nezadány
Použitá literatura:
Seznam použité literatury  
* 1397 - † 1475, Itálie, 

Italský renesanční malíř, mozaikář, dekoratér a mistr vykládaných truhlářských prací Paolo Uccello se narodil ve Florencii roku 1397 jako Paolo di Dono. Jeho přezdívka Uccello vznikla proto, že velmi často a rád maloval ptáky. Jeho otec Dono di Paolo byl lazebníkem a felčarem z vesnice Pratovecchio u Arezza a jeho matka se jmenovala Antonia. Sám Uccello je považován za jednoho z nejnadanějších a nejsvědomitějších umělců a řemeslníků svého doby.

Když bylo Uccellovi deset let, odešel se učit do dílny známého sochaře Lorenza Ghibertiho, která byla velmi vyhledávaná mnohými zákazníky i učedníky. V Ghibertiho dílně se také seznámil s Donatellem, se kterým ho pak pojilo celoživotní přátelství. V roce 1414 byl Uccello přijat do malířského cechu Sv. Lukáše (Compagnia di San Lucca) a už o rok později se stal se stal členem oficiálního florentského malířského cechu Arte dei Medici e degli Speziali.

Uccello byl fascinován způsobem zobrazování prostoru a zeširoka věnoval svou pozornost umění perspektivy a jemného dojmu stínu, který se stal předzvěstí šerosvitu. Uccello byl také jedním z prvních renesančních malířů, jež se hluboce zajímal o perspektivu a její využití ve výtvarném umění. Podle Vasariho byl prý Uccello tak nadšeným badatelem v perspektivě, že často býval k nelibosti svojí manželky celou noc vzhůru.

Uccellův talent je zřetelný v provedení detailu a pečlivých forem, perspektivě obrazu a důrazu na vypracování pozadí a trojrozměrnosti díla. Zprvu pracoval podle tradic pozdní gotiky, avšak později dokázal svoje díla přenést do nových principů renesance. Od svých součastníků se však lišil svým citem k barvám a svým poněkud vágním přístupem k realismu, čímž nebyl příliš oblíbený a tudíž neměl mnoho žáků a následovníků. Naopak jeho poznatky v perspektivě se staly inspirací pro mnoho dalších umělců pozdější doby.

K Uccellově tvorbě se váže i jedna humorná příhoda: když v kostele San Miniato na kopci nad Florencií maloval fresku s tématikou životů církevních otců, opat kostela mu podával velmi prostá a jednotvárná jídla – hlavně různé sýrové koláče a sýrovou polévku. Aby ho Uccello upozornil na svoji nespokojenost, namaloval louku modře a domy červeně, nicméně opat nepovolil a dál mu vařil podle sebe. Uccello byl z opatovy stravy nakonec tak zoufalý, že z kostela utekl a vrátil se až po tom, co opat před svědky slíbil, že začne vařit lépe.

Uccello se v roce 1453 oženil s Tomassou Malficiovou a už v tom samém roce se mu narodil syn Donato, kterého pojmenoval po svém blízkém příteli Donatellovi. V roce 1456 se pak narodila jeho dcera Antonia, která se později stala karmelitánskou jeptiškou. Podle Vasariho byla Antonia také malířkou, což bylo také napsáno na jejím úmrtním listě, když v roce 1491 zemřela. Z její tvorby se však do dnešního dne nic nezachovalo, a tak nelze porovnat její styl se stylem jejího otce a zjistit tak, zda po něm zdědila svůj talent a do jaké míry se jím nechala inspirovat.

V srpnu roku 1469 prohlásil Uccello ve svém daňovém přiznání, že: „Jsem starý a všechno mě bolí, moje žena je také nemocná a už nemohu dál pracovat“ a od té doby už nemaloval. Uccello zemřel takřka sám a v úplném zapomnění 10. prosince 1475 ve Florencii. Byl pohřben v rodinné hrobce v kostele Santo Spirito tamtéž.


Konečná verze – 23. 10. 2007

Všechny texty na webové stránce ArtMuseum.cz jsou chráněny autorskými právy. Pro povolení ke kopírování kontaktujte Martinu Glenn.

 visits since Dec 19, 2003

AMI
Facebook
Donate