Martiny Glennové A | B | C | Č | D | E | F | G | H | CH | I | J | K | L | M | N | O | P | Q | R | Ř | S | Š | T | U | V | W | X | Y | Z | Ž  
ARTMUSEUM.CZ
Domovská stránka Umělecké směry Muzea a galerie
VYHLEDÁVÁNÍ
 
  Umělecké směry:  Isamu Noguchi
Abstraktní expresionismus  
Architektura 20. století  
Díla:
Coffee Table 1.
Coffee Table 2.
Coffee Table 3.
Coffee Table 4.
Coffee Table 5.
Coffee Table 6.
Související odkazy:
Isamu Noguchi Garden Museum
Použitá literatura:
Seznam použité literatury  
* 1904 - †  1988, USA, Japonsko

Americký sochař, zahradní architekt a designér japonského původu Isamu Noguchi se narodil 17. listopadu 1904 v Los Angeles. Byl nemanželským synem japonského básníka Yone Noguchiho a americké spisovatelky Leonie Gilmourové, které editovala jeho práce v angličtině. Jeho otec ještě před jeho narozením odjel do Japonska, kam je v březnu 1907 pozval. Tam také malý Noguchi konečně dostal svoje japonské křestní jméno Isamu – odvaha. Ještě před jejich příjezdem se však otec Noguchi oženil s Japonkou. Gilmourová zůstala v Japonsku, kde také vychovávala svého syna Isamu.

V roce 1918 byl Noguchi poslán do Spojených států, kde se mu mělo dostat vzdělání na pokrokové internátní škole Interlochen v Indianě. Noguchi však do školy docházel pouze krátce, neboť byla po propuknutí první světové války uzavřena a předělána na školící centrum pro rekruty. Poté odešel do LaPorte, kde docházel na tamní střední školu, na které také v roce 1922 odmaturoval.

Po ukončení střední školy se Noguchi rozhodl stát se umělcem, odešel tedy k sochaři Gutzonu Borglumovi (autorovi památníku amerických presidentů na Mount Rushmore v Jižní Dakotě), u kterého nastoupil jako učedník. Borglum však nakonec Noguchiho ze svého ateliéru uvolnil a doporučil mu, aby se raději stal lékařem.

Noguchi Borglumovy rady uposlechl a v únoru 1922 se dal zapsat jako student medicíny na Columbia University v New Yorku. Seznámil se také s japonskou tanečnicí Michio Itō, která ho později uvedla do světa umění a pomohla mu najít hodnotné kontakty. V roce 1923 se také zpět do Spojených států přestěhovala jeho matka, která mu doporučila, aby se dal zapsat na večerní hodiny umění na Leonardo da Vinci Art School, kam také Noguchi začal v roce 1924 docházet. Ředitel této školy byl jeho pracemi tak nadšen, že se rozhodl uspořádat mu první výstavu. Podpořen úspěchy z této výstavy se Noguchi rozhodl ukončit svá studia na Columbia University a stát se sochařem na plný úvazek.

Brzy po svém odchodu z Columbia University si Noguchi založil vlastní sochařský ateliér, ve kterém pracoval převážně na portrétních bustách. Svými pracemi se účastnil různých avantgardních výstav, vystavoval také v galerii Alfreda Stieglitze. Na konci roku 1926 zažádal o udělení Guggenheimova stipendia, které chtěl použít ke studiu v Paříži a na cestu po Asii. Stipendium mu bylo uděleno, i když byl o tři roky mladší, než požadovala pravidla pro udílení stipendia.

Noguchi odjel do Paříže v dubnu 1927 a brzy po svém příjezdu se seznámil s Constantinem Brancusim, se kterým začal blízce spolupracovat i když je dělila jazyková bariéra – Noguchi nemluvil francouzsky a Brancusi nemluvil anglicky. Jejich spolupráce trvala celkem sedm měsíců, nicméně Noguchi byl Brancusim významně inspirován. Jeho sochy se od Brancusiho soch lišily tím, že obsahovaly nový prvek dynamismu, ve kterém byl základem samotný materiál sochy.

Z Francie Noguchi odjel do Indie, pak pobýval v Londýně, kde studoval orientální sochařství, nicméně bylo mu zamítnuto prodloužení stipendia, a tak se v únoru 1929 vrátil do New Yorku. Po jeho příjezdu byla v galerii Eugène Schoena uspořádána jeho první samostatná výstava soch z Paříže, která však nebyla příliš úspěšná. Noguchi se tedy rozhodl přestat vytvářet abstraktní sochy a věnovat se pouze portrétním bustám. Takto získal celou řadu výhodných zakázek z řad bohatých průmyslníků i celebrit, které mu vynesly peníze na jeho další cesty za inspirací.

Noguchi se vydal na další cesty v dubnu 1930, nejdříve odjel do Paříže, odtamtud do Pekingu, kde šest měsíců studoval kaligrafii. Pak odjel do Japonska, kde studoval hrnčířství a zenové zahrady v Kjótu. Po svém návratu do New Yorku se Noguchi dále věnoval vytváření portrétních bust, které pro něho znamenaly finanční jistotu, ale vytvářel také sochy ovlivněné jeho pobytem v Japonsku.

Po útoku na Pearl Harbor v prosinci 1941 se ve Spojených státech začaly zvedat protijaponské nálady a jejich obětí byl i Noguchi. Stal se totiž jedním ze zakladatelů skupiny Nisei Writers and Artists for Democracy, která si kladla za cíl apelovat na americké vládní úřady proti jejich rozhodnutí internovat Američany japonského původu. Nechal se tedy v květnu 1942 dobrovolně zavřít do internačního tábora v indiánské rezervaci v Postonu v Arizoně, kde chtěl propagovat umění.

Noguchi v Postonu navrhl několik plánů na vylepšení tamního prostředí, ovšem brzy si uvědomil, že jeho plány nikdy nebudou realizovány. Také přišel na to, že s ostatními vězněnými nemá moc společného, protože se jednalo hlavně o zemědělce a dělníky, a snažil se tedy z tábora odejít. Zažádal o uvolnění, nicméně byl FBI označen za podezřelou osobu. Nakonec mu bylo povoleno odjet z tábora na měsíc, nicméně Noguchi se do tábora nevrátil. Brzy po vypršení lhůty obdržel příkaz k deportaci a byl FBI obviněn ze špionáže. Tato kauza skončila pro Noguchiho dobře jen díky intervenci ACLU (American Civil Liberties Union).

Noguchi byl silně ovlivněn jak západním moderním uměním, tak také tradičními japonskými naukami a japonskou kaligrafií. V jeho dílech se také velmi silně odrážel vliv buddhistické a zen-buddhistické filosofie. Noguchi věřil, že socha je ‚vnímání prostoru, kontinuum naší existence‘ (‚the perception of space, the continuum of our existence‘).

V průběhu své umělecké kariéry Noguchi vystřídal mnoho uměleckých stylů a vlivů. Pracoval také na divadelních a kostýmových designech, plánech zahrad, dokonce i plánech dětských hřišť a navrhoval také nábytek a interiéry. I když měl Noguchi poněkud složitou povahu, stal se inspirací pro mnohé mladé sochaře, spolupracoval s celou řadou amerických architektů, choreografů a malířů, se kterými plánoval svoje venkovní projekty, které se zabývaly tím, jak lidé žijí a prospívají v různých prostředích. Byl respektován mnoha významnými umělci včetně Arshile Gorkého, Fridy Kahlo, Diega Rivery a Willema de Kooninga i když sám nikdy nepatřil do žádné umělecké školy či skupiny.

V roce 1985 Noguchi otevřel pro veřejnost Isamu Noguchi Garden Museum v Queens v New Yorku, kde se nachází více než dvě stovky jeho soch.

Noguchi zemřel 30. prosince 1988 v New Yorku.


Konečná verze – 6. 1. 2009

Všechny texty na webové stránce ArtMuseum.cz jsou chráněny autorskými právy. Pro povolení ke kopírování kontaktujte Martinu Glenn.

 visits since Dec 19, 2003

AMI
Facebook
Donate