Martiny Glennové A | B | C | Č | D | E | F | G | H | CH | I | J | K | L | M | N | O | P | Q | R | Ř | S | Š | T | U | V | W | X | Y | Z | Ž  
ARTMUSEUM.CZ
Domovská stránka Umělecké směry Muzea a galerie
VYHLEDÁVÁNÍ
 
  Umělecké směry:  Emil Nolde
Expresionismus  
Die Neue Sezession  
Die Brücke  
Der Blaue Reiter  
Díla:
žádná díla nezadána
Související odkazy:
žádné odkazy nezadány
Použitá literatura:
Seznam použité literatury  
* 1867 - † 1956, Norsko, 

Německý malíř a grafik Emil Nolde se narodil jako Emil Hansen 7. srpna 1867 v Nolde, které bylo tehdy součástí Šlesvicka-Holštýnska, nyní je součástí Dánska. Nolde pocházel z rolnické rodiny a měl tři bratry, vyrůstal na statku, který po devět generací náležel rodině jeho matky. Už jako malý chlapec velmi rád maloval a modeloval, inspiraci nacházel v Bibli, která byla pro jeho silně protestantskou rodinu nejdůležitější knihou, kterou doma vlastnili. V roce 1902 se Nolde rozhodl používat příjmení na Nolde podle místa svého narození.

V roce 1884 Nolde odešel do Flensburgu, kde se vyučil v dílně dřevorytce v továrně na nábytek. Tam zůstal celkem čtyři roky, poté odešel do Mnichova, kde chtěl původně jen navštívit výstavu průmyslového zboží. Atmosféra Mnichova ho však natolik zaujala, že se rozhodl zůstat a našel si práci v tamní továrně na nábytek. Po několika týdnech se přestěhoval do Karlsruhe, kde si našel stejnou práci a nechal se zapsat na večerní lekce kreslení. Nakonec se rozhodl přestat pracovat a na lekce umění docházet přes den, nicméně už během dvou semestrů mu došly úspory.

V roce 1889 se Nolde přestěhoval do Berlína, kde si našel práci jako nábytkový návrhář. Navštěvoval také tamní muzea, kde nacházel inspiraci pro svoji vlastní tvorbu. V roce 1890 však onemocněl, a tak strávil prázdniny na statku svých rodičů.

V lednu 1892 Nolde získal zaměstnání učitele v museu industriálního umění v St. Gallenu ve Švýcarsku, kde vyučoval kreslení. Protože jeho povolání bylo velmi náročné, mohl se své tvorbě věnovat jen o prázdninách, nicméně měl také dost času navštěvovat musea v Itálii, Rakousku i Německu. V té době také pracoval na zajímavé zakázce – měl vytvořit řadu humorných pohlednic, které by zachycovaly švýcarské hory. Jeho pohlednice pak v roce 1896 vytiskl časopis Jugend a majitel tohoto časopisu jimi byl tak potěšen, že pozval Noldeho do Mnichova. Nolde pak vydal svoje pohlednice ve vysokém nákladu a během deseti dnů jich bylo prodáno sto tisíc. Nolde tak vydělal dvacet pět tisíc zlatých franků, mohl dát výpověď a přestěhoval se do Mnichova.

Po svém příjezdu do Mnichova se Nolde chtěl zapsat na tamní Akademii, nicméně nebyl přijat, a tak místo toho docházel na dvě soukromé umělecké školy. Na podzim 1899 Nolde odjel na devět měsíců do Paříže, kde studoval na Akademii Julian a hojně navštěvoval tamní muzea.

V roce 1900 se Nolde přestěhoval do Kodaně, kde se setkal a oženil s Adou Vilstrupovou, nicméně byli stále pronásledováni nedostatkem financí a opakujícími se Adinými nemocemi. Na jaře 1903 se přestěhovali na ostrov Alsen, nicméně už v roce 1904 odešli do Berlína. Tam Ada chtěla vydělávat peníze zpíváním v kabaretech, nicméně brzy se zhroutila. Manželé Noldeovi se tedy rozhodli odjet do Itálie, kde se měla Ada zotavovat. V roce 1905 se Noldeovi vrátili do Německa, Nolde žil v jejich rybářské chatě na ostrově Alsen a Ada pobývala v různých léčebnách.

Výstava Noldeho děl v roce 1906 v Berlíně byla významným zlomem v jeho umělecké kariéře. Jeho obrazy tak zapůsobily na umělce skupiny Die Brücke, že byl písemně pozván, aby se připojil k jejich hnutí. Nolde s potěšením pozvánku přijal a stal se na rok a půl jejich členem. V roce 1907 se přestěhoval do Drážďan a pod vlivem umělců Die Brücke byl fascinován městským životem restaurantů, kabaretů a kaváren. Ostatní malíři Die Brücke však byli mladší, a tak spíše samotářský Nolde pomalu ze skupiny ustupoval, i když stále zachovával přátelské vztahy s jejími členy.

Nolde si pomalu v Německu začínal získávat uznání a slávu, vystavoval s velkým úspěchem, nicméně kolem sebe také začínal šířit kontroverzi, když v prosinci 1910 napsal kritický dopis s rasistickými narážkami Maxi Liebermannovi, presidentu Berlínské secese a také Židovi. Nolde byl následně z této umělecké skupiny vyloučen, nicméně brzy poté se stal členem nově zformované skupiny Neue Sezession a byl také pozván k účasti na druhé výstavě skupiny Der Blaue Reiter v Mnichově. V roce 1912 však Nolde nebyl pozván na Mezinárodní výstavu v Bruselu, a tak se rozhořčen uchýlil do ústraní a až do roku 1927 prakticky nevystavoval a ani se na výstavy nechystal.

V letech 1913 až 1914 se Nolde účastnil německé Imperiální kolonizační výpravy na Novou Guineu, kde měl možnost studovat umění domorodců. Cestoval společně se svou manželkou, navštívili Moskvu, Soul, Tokio, Peking, Šanghaj, Hong Kong, Manilu a Jávu. Nolde svých poznatků využil k vytváření nevšedních soch a plastik ovlivněných jejich primitivní kulturou. Při jejich cestě však vypukla první světová válka, a tak se Noldeovi mohli dostat domů pouze poté, co získali dánské pasy.

Většina Noldeho prací z tohoto období byly krajiny a biblické náměty, které často odrážely jeho osobní náboženské přesvědčení. Nolde míchal nevšední barvy (jeho poznávacím znamením byla zlatožlutá a hluboká červená), spontánně pracoval se štětcem a vytvářel koberce barev ve výrazu z barev a světla. Jeho obrazy byly duševní odpovědí silám přírody, obsahovaly hluboké pocity charakteristické pro německý expresionismus, ve kterém byl Nolde jednou z největších osobností. Cílem jeho umění bylo ‚dosáhnout hlubin srdce a přetvořit přírodu spojením vlastní mysli a ducha.‘

Ve 20. letech 20. století byl Nolde sympatizantem nacistické strany a dokonce se stal členem její dánské odbočky, ze své pozice umělce dokonce kritizoval židovské umělce a prohlašoval, že expresionismus je výhradně německý umělecký styl. Jeho přesvědčení se však obrátilo v roce 1937 s nástupem nacismu v Německu, kdy Hitler zavrhl všechny typy moderního umění jako zvrhlé. Následně bylo gestapem zabaveno 1052 Noldeho pláten a v roce 1941 byl samotným Hitlerem odsouzen jako postrach společnosti. I když se Nolde osobně odvolal u samotného Baldura von Schiracha, bylo mu oficiálně zakázáno malovat, kreslit nebo tvořit jakékoliv umění, a to i v soukromí. Nolde nicméně ve své tvorbě pokračoval a namaloval stovky akvarelů, které nazýval ‚Nenamalované obrazy‘. Tyto malé akvarely měly sloužit jako skici pro jeho olejomalby v době, kdy mu mělo být dovoleno opět malovat.

V roce 1934 Nolde onemocněl rakovinou žaludku, po operaci v roce 1935 v Hamburku odjel do Švýcarska, kde se zotavoval. Tam se setkal s Paulem Kleem, který se následně stal jeho blízkým přítelem.

Po válce Nolde žil a pracoval v Německu, za svou práci získal mnohá čestná německá i mezinárodní ocenění. Jeho trvale nemocná manželka Ada zemřela v listopadu 1946, v roce 1948 se Nolde oženil s osmadvacetiletou dcerou jednoho svého přítele.

Nolde zemřel 13. dubna 1956 ve svém domě Seebüllu v nynějším Neukirchenu. Byl pohřben na zahradě svého domu po boku své manželky Ady.


Konečná verze – 6. 1. 2009

Všechny texty na webové stránce ArtMuseum.cz jsou chráněny autorskými právy. Pro povolení ke kopírování kontaktujte Martinu Glenn.

 visits since Dec 19, 2003

AMI
Facebook
Donate