Martiny Glennové A | B | C | Č | D | E | F | G | H | CH | I | J | K | L | M | N | O | P | Q | R | Ř | S | Š | T | U | V | W | X | Y | Z | Ž  
ARTMUSEUM.CZ
Domovská stránka Umělecké směry Muzea a galerie
VYHLEDÁVÁNÍ
 
  Umělecké směry:  Jorge Oteiza
Nová baskická socha  
Díla:
žádná díla nezadána
Související odkazy:
žádné odkazy nezadány
Použitá literatura:
Seznam použité literatury  
* 1908 - † 2003, Španělsko, 

Španělský sochař a spisovatel Jorge Oteiza (baskicky Jorje Oteiza Enbil) se narodil 21. října 1908 v Oriu v Baskicku. Je považován za jednoho z největších současných baskických umělců. Původně se chtěl stát lékařem, dokonce tři roky studoval v Madridu medicínu, nicméně poté se rozhodl věnovat se umění a začal studovat na madridské Akademii. Pod vlivem Jacoba Epsteina také začal vytvářet svoje první sochy, které i vystavoval.

Oteizova sochařská kariéra začala ještě před občanskou válkou ve Španělsku a jeho sochy tehdy měly jasné znaky primitivního umění. V letech 1935 až 1948 také pobýval v latinské Americe, kde hledal inspiraci v tamní předkolumbovské kultuře. Po válce začal Oteiza objevovat organické expresionistické principy sochařství a později se přiklonil spíše k racionálnímu pojetí abstraktního experimentu.

Oteizovy sochy jsou neoddělitelné od kulturního, společenského a uměleckého prostředí, stejně jako jeho bezpočetné eseje a teoretické studie o Baskicku, z nichž je nejznámější esej ‘Quousque tandem, Ensayo de interpretación del alma vasca‘ (Esej o vysvětlení baskické duše), vydaná v roce 1963, která se zabývala estetikou vrozenou do duše baskického lidu. Proslulost mu získala také kniha Ejercicios espirituales en un tunel (Duchovní cvičení v tunelu, 1965).

Oteiza sám popisoval svůj vztah k umění takto: ‘Jsem zcela absorbován cílem své práce jakožto metafyzické služby lidstvu. I když je to jenom osamělé duchovní místo pro duši dívajícího se […], chci, aby socha trochu prolomila zdi tohoto života, aby unikla z této neutuchající závislosti. Sám za sebe pro své sochy potřebuji svobodné duchovní místo po svém boku, prázdné, nepohyblivé, vzdálené… a transcendentní.‘

Oteizovy sochy se už v době svého vzniku vymykaly kategorizaci – byly inspirovány nejen primitivními kulturami, ale také americkým minimalismem, který vznikl až dlouho poté, co Oteiza začal vytvářet svoje jednoduché a přesto vypovídající kovové sochy. Oteizovy sochy byly rovněž inspirované pravěkým sochařstvím, ale také myšlenkami a formami neoplasticismu a konstruktivismu.

V 50. letech 20. století začal Oteiza experimentovat s působením světla a stínu a perforacemi v sochách, které měly představovat duchovní světlo vycházející z dané sochy. V roce 1957 Oteiza za svůj přinos modernímu sochařství získal na čtvrtém bienále v São Paulu velkou mezinárodní cenu za sochařství, která byla hlavně oceněním jeho řady osmadvaceti soch, tzv. rodin.

Od roku 1959 se Oteiza prakticky přestal věnovat sochařství, procházel totiž jakousi duchovní krizí, která měla svůj původ v tom, že si uvědomil, že opravdu expresivní socha nemůže být spojena s člověkem nebo civilizací. K sochařství se pak krátce vrátil v letech 1972 až 1975, kdy dokončil některé svoje dřívější experimentální řady. V době tvůrčího odpočinku se Oteiza věnoval hlavně estetickému a lingvistickému výzkumu baskické kultury, začal se aktivně zajímat o politické a společenské problémy Baskicka, o kterých i rozsáhle psal.

Oteizovo umění se dostalo do povědomí veřejnosti až v roce 1988, kdy byla zorganizována v Madridu, Bilbau a Barceloně Nadací Caja de Pensiones rozsáhlá retrospektiva jeho díla.

Oteiza zemřel 9. dubna 2003 v Donostii.


Konečná verze – 6. 1. 2009

Všechny texty na webové stránce ArtMuseum.cz jsou chráněny autorskými právy. Pro povolení ke kopírování kontaktujte Martinu Glenn.

 visits since Dec 19, 2003

AMI
Facebook
Donate