Martiny Glennové A | B | C | Č | D | E | F | G | H | CH | I | J | K | L | M | N | O | P | Q | R | Ř | S | Š | T | U | V | W | X | Y | Z | Ž  
ARTMUSEUM.CZ
Domovská stránka Umělecké směry Muzea a galerie
VYHLEDÁVÁNÍ
 
  Umělecké směry:   Parmigiano
Renesanční umění  
Manýrismus  
Díla:
Autoportrét ve vypouklém zrcadle
Cupid
Gian Galeazzo Sanvitale,hrabě z Fontanellata
Madona s dítětem
Madona s dítětem a Svatými
Madonna dal Collo Lungo (Madona s dlouhym krkem)
Obrácení Sv. Pavla
Pallas Athéna
Panna s dítětem
Panna s dítětem a andělem
Portrét mladíka
Portrét muže
Související odkazy:
žádné odkazy nezadány
Použitá literatura:
Seznam použité literatury  
* 1503 - † 1540, Itálie, 

Italský malíř Parmigiano se narodil jako Francesco Mazzuola (také Girolamo Francesco Maria Mazzuoli, Mazzola nebo Mazzoli, někdy také Parmigianino) 11. ledna oku 1503 v Parmě – odtud jeho jméno Parmese. Byl synem malíře Filippa Mazzuoly, který byl znám také pod jménem Filippo dell'Erbette. Parmigianův otec zemřel už rok po tom, co se Parmigiano narodil, a tak ho vychovávali strýcové Michele a Pierilario, kteří byli rovněž malíři. Už od dětství Parmigiano ukazoval velký malířský talent a svůj vzor viděl v Correggiovi, který byl nejslavnějším parmským malířem té doby.

Už jako devatenáctiletý mladík měl Parmigiano za sebou freskovou výzdobu sedmi kaplí v kostele Sv. Jana Křtitele v Parmě, které mu získaly oblibu veřejnosti. Parmigianovým vzorem byl v této době hlavně Michelangelo, a se rozhodl odejít do Říma, kde chtěl studovat Michelangelova mistrovská díla.

V Římě si Parmigiano získal obdiv a Vasari o něm dokonce tvrdil, že „duše Rafaela vstoupila do Parmigianova těla“. V Římě pracoval ve službách papeže Klementa VII., který se o jeho talentu přesvědčil už v několika drobných malbách, které mu Parmigiano zaslal, když se ucházel o jeho zakázky. Papež zadal Parmigianovi výzdobu Saly de' Pontefici, nicméně konec Parmigianovy kariéry ve službách papeže přišel už v roce 1527, kdy byl Řím vypleněn německými žoldáky. Podle pověsti prý Parmigiano zrovna pracoval na jednom ze svých monumentálních obrazů, když do jeho domu vtrhli vojáci. Parmigiano prý dál nerušeně maloval, zatímco žoldáci v úžasu nad jeho obrazem ztichli a nechali ho dál v klidu malovat.

Po nešťastných událostech v Římě se Parmigiano rozhodl odejít do Parmy, kam se chystal odejít také jeho strýc. Do Parmy nedošel, protože se rozhodl usadit v Bologni, kde nakonec zůstal čtyři roky a namaloval několik oltářních cyklů. V roce 1531 Parmigiano přesídlil do Parmy, kde pracoval na zakázkách pro kostel S. Maria della Steccata.

Parmigiano byl velkým ctitelem alchymie a provozoval pokusy se rtutí, které ho připravily nejen o čas potřebný na malování, ale také o peníze a zdraví, a hlavně mu zabránily v tom, aby dokončoval své zakázky. Právě to ho v roce 1537 přivedlo do vězení, když za práci pro kostel S. Maria della Steccata vzal předem peníze a obrazy nenamaloval. Po tom, co slíbil, že obrazy dokončí, byl z vězení propuštěn, nicméně obrazy nedokončil a tak musel uprchnout do Casal Maggiore.

Parmigiano byl mistrem kontrastů a elegantního manýrismu, i jeho obrazy s náboženskou tématikou obsahují zajímavý prvek jakési lehkovážnosti a hravosti. I když jeho tvorba zpočátku vycházela z Correggia, Parmigiano si brzy našel svůj vlastní malířský styl, spíše ovlivněný Rafaelem a Giuliem Romanem. Je známo, že Parmigiano prakticky neustále pracoval na skicách svých postav, které chtěl zachytit v co nejelegantnějším gestu či formě, s dokonalými záhyby všech šatů, jež byly jeho největší předností. Parmigiano za svůj krátký život namaloval mnoho slavných obrazů, které dnes zdobí muzea po celém světě.

Parmigiano zemřel opuštěný a v chudobě na horečku 24. srpna 1540 v Casal Maggiore. Podle svého posledního přání byl pohřben nahý v tamním kostele La Fontana.


Konečná verze – 26. 1. 2009

Všechny texty na webové stránce ArtMuseum.cz jsou chráněny autorskými právy. Pro povolení ke kopírování kontaktujte Martinu Glenn.

 visits since Dec 19, 2003

AMI
Facebook
Donate