Martiny Glennové A | B | C | Č | D | E | F | G | H | CH | I | J | K | L | M | N | O | P | Q | R | Ř | S | Š | T | U | V | W | X | Y | Z | Ž  
ARTMUSEUM.CZ
Domovská stránka Umělecké směry Muzea a galerie
VYHLEDÁVÁNÍ
 
  Umělecké směry:  Camille Pissarro
Impresionismus  
Pointilismus  
Díla:
Avenue de l'Opera, Place du Theatre Francais: Sychravé počasí
Boulevard Montmartre: Noc
Boulevard Montmartre: Ráno, šedivé počasí
Cesta do Louveciennes, na kraji lesa
Duha
Effet de neige a l’Hermitage
Krajina u Chaponval
Kvetoucí ořešáky a jabloně v Eragny
L'Hermitage
La Mere Larcheveque
Le glaneuses
L’Hermitage, Pontoise
Obracečky sena při odpočinku
Podzim, cesta lesem
Sad
Sklizeň v Montfoucault
Stanice Lordship Lane
Venkovanka ve slaměném klobouku
Související odkazy:
žádné odkazy nezadány
Použitá literatura:
Seznam použité literatury  
* 1830 - † 1903, Francie, 

Francouzský malíř Camille Pissaro se narodil 10. července 1830 v městečku Charlotte Amalie na ostrově Saint Thomas na Panenských ostrovech jako Jacob Abraham Camille Pissarro. Jeho otec Abraham Gabriel Pissarro byl sefardským Židem z Portugalska, jeho matka Rachel Manzano-Pomié byla Dominikánkou se španělskými kořeny. Jeho rodiče provozovali hokynářství v domě číslo 14 na Dronnigens Gade, bydleli nad svým obchodem. Malý Pissarro se na ostrově navštěvovaném mnoha různými obchodníky naučil kromě španělštiny a francouzštiny také anglicky.

Pissarro poprvé opustil St. Thomas, když mu bylo dvanáct let a byl poslán na internátní školu do Paříže. Jeho malířského talentu si všiml dokonce i ředitel školy, který mu doporučil, aby ‚využil svého domova v tropech a maloval palmové stromy‘. Po dostudování v roce 1847 se Pissarro vrátil na St. Thomas, kde pracoval v obchodu svých rodičů a přes jejich nesouhlas dál rozvíjel svoje nadání.

V roce 1852 Pissarro odjel bez vědomí svých rodičů na dva roky do Venezuely, kam ho doprovázel dánský malíř Fritz Melbye, se kterým se seznámil při skicování v přístavu a který ho pravděpodobně také přesvědčil, aby se dál věnoval umění. Jeho rodiče postupně překonali svou nedůvěru k tomu, aby se Pissarro stal malířem, a nakonec ho také v jeho snaze podporovali.

V roce 1855 se Pissarro rozhodl odejít do Paříže, kde se dal zapsat na École des Beaux-Arts a na Académie Suisse. Mezi jeho největší inspirace tehdy patřil jeho přítel a profesor Camille Corot, kterého Pissarro uváděl do katalogu jako svého učitele při výstavách v Salonu v letech 1864 a 1865. Několik let po Pissarrově příjezdu do Paříže se tam přestěhovali i jeho rodiče.

I když se Pissarro pravidelně účastnil výstav v Salonu, v roce 1863 se také zúčastnil legendárního Salonu odmítnutých, Salonu des Refusés. Už tehdy se seznámil s Claude Monetem, Pierre Auguste Renoirem a Alfredem Sisleyem, se kterými maloval v krajině. Společně pak zkoumali vliv světla a barev, nanášeli drobné plochy barev na plátno a o těchto efektech pak společně diskutovali. Jejich umělecký kroužek byl však kvůli válečným událostem roku 1870 rozpuštěn. V tomto roce se také Pissarro naposledy účastnil Salonu.

V červenci 1870 propukla Franko-Pruská válka, a tak byl následujícího září Pissarro nucen uprchnout ze svého domova v Louveciennes. Nejdříve se se svou rodinou skrýval u přátel v Montfoucaltu, v prosinci pak odešli do Londýna, kde se usadili na Westow Hill v Upper Norwoodu. V této době se také Pissarro seznámil s prodejcem umění Paulem Durand-Ruelem, který od něho odkoupil všechny jeho obrazy, které v Londýně namaloval. Po svém návratu v červnu 1871 Pissarro našel svůj dům vydrancovaný pruskými vojáky, s jeho obrazy nenávratně zničenými.

Po návratu do Francie se Pissarro usadil v Pontoise, kde se ve svém domě setkával s mladými malíři, kteří vyhledávali jeho rady. Společně pak zformovali svoje nauky, aby v roce 1874 mohli uspořádat svou společnou výstavu – první impresionistickou. Pissarro se pak společně s Degasem stal hlavním kritikem oficiálního Salonu a obhájcem impresionismu.

Pissarro byl skrze svůj vliv na ostatní malíře považován za otce impresionismu, za svého mentora ho označovali hlavně Paul Gauguin a Paul Cézanne. Byl vždy nadšeným obhájcem impresionistických nauk, do kterých přinášel mnohé nové myšlenky a zlepšení. Byl přátelský ke všem členům impresionistické skupiny a byl uznávaný například i Edgarem Degasem, který byl znám svou nesmiřitelnou povahou. Pissarro rovněž na sklonku života poskytoval rady Henrimu Matissovi a Francisi Picabiovi, kteří byli přáteli jeho synů Luciena a Georgese.

Pissarro byl klíčovou postavou v hnutí impresionistů, i když se téměř neúčastnil jejich setkání v Café Guerbois, nebydlel totiž v Paříži, ale v Louveciennes, vzdáleném třicet kilometrů. Kdykoliv však mezi ně přišel, byl vítán s otevřenou náručí. Jako jediný také vystavoval na všech jejich výstavách. Společně se Sisleym se plně věnoval krajinářství a zobrazování přírody a jeho oblíbeným předmětem byly venkovské scenerie.

Pissarrovo umění charakterizují tiché krajiny a drobné tahy štětcem. Za svá témata si často volil velmi jednoduché předměty, které zachycoval co nejjemnější paletou barev. Pocit intimity a klidu pak jen dotvářel dojem osobního kontaktu malíře se scenerií, inspirovaný uměním Camille Corota.

I když Pissarro na sklonku života trpěl problémy s očima, namaloval právě v této době svoje největší díla. Zajímal se také o pointilismus, který zajímavě rozšířil jeho umělecké spektrum. Pointilismus Pissarro nazýval ‚vědeckým impresionismem ‘, který byl jakýmsi opakem ‚romantického impresionismu ‘, který prosazoval například Renoir.

Pissarrovou manželkou byla Julie Vellay, která pocházela z Burgundska a byla původně služebnou jeho matky. Z jejich osmi dětí se jich dospělosti dožilo šest (Lucien, Georges, Félix, Ludovic-Rodolphe, Paul Emile a dcera Jeanne), všichni z nich se později věnovaly malování. Nejvíce se proslavil jeho syn Lucien, který ve své době platil za velkou malířskou autoritu, o jejich vztahu a názorech na umění svědčí také jejich rozsáhlá korespondence.

Pissarro zemřel na otravu krve 12. listopadu 1903 v Érany-sur-Epte v severní Francii. Byl pohřben na hřbitově Père Lachaise v Paříži.


Konečná verze – 26. 1. 2009

Všechny texty na webové stránce ArtMuseum.cz jsou chráněny autorskými právy. Pro povolení ke kopírování kontaktujte Martinu Glenn.

 visits since Dec 19, 2003

AMI
Facebook
Donate