Martiny Glennové A | B | C | Č | D | E | F | G | H | CH | I | J | K | L | M | N | O | P | Q | R | Ř | S | Š | T | U | V | W | X | Y | Z | Ž  
ARTMUSEUM.CZ
Domovská stránka Umělecké směry Muzea a galerie
VYHLEDÁVÁNÍ
 
  Umělecké směry:  Jacopo Pontormo
Manýrismus  
Díla:
Anatomická studie
Cosimo il Vecchio
Dáma s košíkem vřeten
Halapartník
Halapartník (kresba)
Leda s labutí
Madona s dítětem a mladým Sv. Janem
Madona s dítětem a mladým Sv. Janem Křtitelem
Navštívení
Navštívení (kresba)
Portrét dámy v červeném
Portrét dvou přátel
Portrét rytce s polodrahokamy
Potrestání pekaře
Studie pro Vertumna
Večeře v Emausech
Související odkazy:
žádné odkazy nezadány
Použitá literatura:
Seznam použité literatury  
* 1494 - † 1556, Itálie, 

Italský malíř Jacopo Pontormo se narodil 24. května 1494 v Pontormu poblíž Empoli jako Jacopo Carucci. Jeho otcem byl malíř Bartolommeo Carucci, který však brzy po jeho narození zemřel.

O Pontormově dětství a mládí se ve svých Životech zmiňuje Vasari, který ho popisuje jako mladého, smutného a osamělého sirotka, který byl jako učedník posílán z jedné florentské malířské dílny do druhé. Po svém příchodu do Florencie se Pontormo nejdříve učil u Bernarda Vettoriho, pak byl poslán k Leonardu da Vincimu, pak k Mariottovi Albertinellimu, Pierovi di Cosimovi a konečně roku 1512 k Andreovi del Sartovi. U del Sarta Pontormo rovněž nevydržel dlouho, protože brzy poté už sám navrhoval výzdobu pro kostel služebníků Panny Marie ve Florencii.

Pontormo maloval víceméně pouze ve Florencii, kde byl podporován rodinou Medičejských, i když se patrně pro svou nesnadnou povahu nikdy nestal jejich dvorním malířem. Ve svých obrazech se Pontormo příliš nezaměřoval na detaily a užíval velice jasné, téměř průzračné barvy. Maloval dlouhé postavy, což bylo skvělým příkladem a typickým atributem vrcholného manýrismu. Pro Pontormova plátna byly také typické podivné tvary, intenzivní barevnost i dramatické grimasy postav. Svými vysoce dynamickými a intenzivními kompozicemi se Pontormo stal předchůdcem baroka a tvorby El Greca.

Když v roce 1522 vypukla ve Florencii epidemie moru, odešel Pontormo do kartuziánského kláštera Certosa di Galuzzo, kde pro tamní mnichy zachovávající slib mlčení namaloval řadu dnes již velmi poničených fresek, které se zabývaly tématikou pašijí a Kristova vzkříšení.

Jedním z nejvýznamnějších zachovaných Pontormových děl byl jeho rozsáhlý oltářní obraz Snímání z kříže, který v roce 1528 namaloval pro kapli rodiny Capponiů v kostele Santa Felicità ve Florencii. Další výzdoba dómu kaple se nedochovala, zachovaly se pouze čtyři rondely s evangelisty, na kterých Pontormo spolupracoval celé tři roky se svým nebližším žákem, následovníkem a adoptivním synem Agnolem Bronzinem.

Po roce 1540 se Pontormo zabýval téměř výhradně pracemi s náboženskou tématikou. Do dnešní doby se zachovaly skoro čtyři stovky jeho přípravných skic červenou a černou křídou, které vypovídají o jeho mistrovském kreslířském stylu i nevšední dynamice jeho tvorby. Dokládají také jeho ovlivnění stylem Michelangela a Albrechta Dürera, s jehož pracemi se Pontormo seznámil pravděpodobně z Dürerových rytin, které byly tehdy v Itálii velmi oblíbené.

Posledních deset let svého života Pontormo strávil na nedokončených freskách pro kostel San Lorenzo ve Florencii, které zachycovaly téma posledního soudu. Pontormo se do práce na těchto freskách pustil s nebývalým zápalem, pracoval sám a téměř paranoidně obrazy zakrýval před zvědavýma očima svých malířských kolegů i veřejnosti. Tyto fresky byly výjimečné také neobvyklým umístěním Boha, který byl dole u Kristových nohou místo na vrcholu celé kompozice obrazu. Tato kompozice velmi šokovala všechny Pontormovy kolegy i Vasariho, který se o této fresce rovněž zmínil ve svých Životech.

Pontormo byl výjimečnou a zajímavou postavou tehdejšího uměleckého světa. Vasari ho popisuje jako zamyšleného samotářského a tajnůstkářského neurotika, který byl hlavním malířem své doby, vyhledávaným nejvýznamnějšími patrony. Sám Pontormo si poslední dva roky svého života vedl vlastní deník, který zachycuje někdy až téměř obsesivně detaily jeho soukromého života. Podle zápisů ve svém deníku byl Pontormo melancholický a přemýšlivý, obával se však i sebemenší nemoci, která by mu mohla ubrat jeho tvůrčí sílu.

Pontormo zemřel koncem prosince 1556, byl pohřben 2. ledna 1557 ve Florencii.


Konečná verze – 26. 1. 2009

Všechny texty na webové stránce ArtMuseum.cz jsou chráněny autorskými právy. Pro povolení ke kopírování kontaktujte Martinu Glenn.

 visits since Dec 19, 2003

AMI
Facebook
Donate