Martiny Glennové A | B | C | Č | D | E | F | G | H | CH | I | J | K | L | M | N | O | P | Q | R | Ř | S | Š | T | U | V | W | X | Y | Z | Ž  
ARTMUSEUM.CZ
Domovská stránka Umělecké směry Muzea a galerie
VYHLEDÁVÁNÍ
 
  Umělecké směry:  Georges Seurat
Pointilismus  
Postimpresionismus  
Díla:
Cirkus
Kanál v Gravelines, večer
La Maria, Honfleur
Le chahut
Le Pont de Courbevoie
Les ve Pontaubert
Modelky
Nedělní odpoledne na ostrově Grande Jatte
Paysage au piquet
Pobřeží v Bas-Butin, Honfleur
Představení
Seina u Grande Jatte
Seina v Courbevoie
Večer, Honfleur
Zákoutí zálivu v Honfleur
Žena sedící u malířského stojanu
Související odkazy:
žádné odkazy nezadány
Použitá literatura:
Seznam použité literatury  
* 1859 - † 1891, Francie, 

Francouzský malíř Georges-Pierre Seurat se narodil 2. prosince 1859 v Paříži v rodině majetného právníka. Společně se svými rodiči Antoine-Chrisostomem Seuratem a Ernestinou, rozenou Faivre, bratrem Émilem a sestrou Marií-Berthe žil v domě číslo 100 na Boulevardu Magenta. Jeho prvním učitelem kreslení byl sochař Justin Lequien, který za ním docházel v roce 1875. Umění pak studoval od března 1878 do listopadu 1879 na École des Beaux-Arts, kde se zpočátku zaměřil na sochařství. Nějakou dobu strávil ve vojenské službě v Bretaňsku a do Paříže se vrátil v roce 1880, kdy si založil svůj první ateliér, který sdílel ještě se dvěma začínajícími malíři.

V Salonu Seurat poprvé vystavoval v roce 1883. Následujícího roku už byly jeho obrazy v oficiálním Salonu odmítnuty, a tak se zúčastnil první výstavy v Societé des Artistes Indépendants, kterou pomáhal zakládat. Od této doby se také začal vyhýbat různým oficiálním výstavám a dával úřednost raději nezávislým akcím.

V roce 1884 se Seurat na výstavě Societé des Artistes Indépendants seznámil s Paulem Signacem, který s ním sdílel jeho nadšení pro použití barev. Seurat Signaca zaujal hlavně svou nevšední technikou nanášení malých plošek barev, ze které se následně vyvinul pointilismus. Oba malíři pak ve své tvorbě usilovali o podání co nejharmoničtějšího, nejsvětlejšího a nejbarevnějšího zobrazení přírody, ve svých malbách používali základních spektrálních tónů míchaných na základě fyzikálních pouček o skladbě světla, které se nemíchaly na plátně, ale v oku diváka. Čistě pointilistickou techniku začal Signac používat v březnu 1885, dříve než Seurat, který je považován za jejího objevitele a který ji začal používat až na podzim 1885. Camille Pissarro tuto techniku začal používat až někdy v lednu nebo únoru 1886.

V roce 1884 Seurat začal pracovat na svém rozsáhlém obrazu Nedělní odpoledně na ostrově La Grande Jatte, ve kterém použil jakousi kombinaci impresionistických a pointilistických technik. Tento obraz sklidil pochvalu jeho přátel, ale nadšení ze strany kritiků se nedočkal, na jedné výstavě v Belgii byl dokonce označen za ‚nesrozumitelné blábolení aplikované na vznešené umění malby‘.

Seurat byl jedním z nejvýznamnějších představitelů pointilismu, zabýval se teoriemi linií, barev a tónů. Když poprvé vystavoval své obrazy složené z detailních kompozic barevných bodů, byl hrubě odmítnut u většiny kritiků i umělců. Seuratovy obrazy obsahují magický chvějící se opar brilantních barev, které jsou vytvořeny pečlivou a namáhavou technikou nanášení bodů čisté barvy. Celý svůj krátký život studoval různé teorie o barvách, zkoumal barevné efekty a struktury. Věřil, že umělec by měl používat barvu tak, aby obrazu dodával emoce a harmonii, stejně jako hudebníci vytvářejí podobnou harmonii v hudbě. Chtěl tak dokázat, že pravidla optiky mohou vytvořit nový umělecký jazyk založený na barvách, liniích, barevném spektru a jeho kombinacích. Svůj nový umělecký jazyk pak Seurat nazval chromoluminarismus a později z něj vyvinul pointilismus, někdy také nazývaný divisionismus nebo peinture optique.

Seurat byl mezi umělci spíše samotář, Degas mu pro jeho vážný zjev dokonce přezdíval notář. Nijak nevyhledával společnost, a když se se svou novou malířskou technikou ocitl na výsluní slávy, přijímal obdiv spíše rozpačitě. Když se objevil pochvalný článek o něm v nově vzniklém časopise Vogue, stáhl se do bezpečí svého ateliéru. Navíc neuměl jednat se svými zákazníky, jako majetný člověk nikdy neměl potřebu svoje díla prodat a dělat jim nějakou reklamu. Na druhou stranu také svoje obrazy prodával velmi levně, měl pro určování jejich ceny poněkud pragmatický postoj – ceny stanovoval podle toho, kolik času mu obraz zabral, ne podle umělecké hodnoty, kterou by mu přisuzoval. Když se kritici snažili v jeho dílech hledat poezii, odbyl je se slovy, že pouze aplikuje svoje metody, které si velmi střežil. Neměl rád velkou společnost, a když už se někdy s někým rozpovídal, mluvil pouze o svém umění.

Seurat nikdy se svými přáteli malíři nemluvil o svém soukromém životě – o jeho milence a družce se dozvěděli až po jeho smrti. Byla jí jeho modelka Madeleine Knoblochová, která mu také 16. února 1890 porodila syna Pierre-Georgese, jehož přijal za vlastního. Jeho rodiče se s Madeleine a svým vnukem setkali až dva dny před jeho smrtí, krátce po Seuratově smrti Madeleine porodila jeho druhého syna.

V polovině března 1891 Seurat ještě pomáhal s přípravou výstavy Indépendants, kde věšel svoje obrazy a obrazy svých kolegů. Náhle však onemocněl a 29. března patrně na meningitidu zemřel. Byl pohřben na hřbitově Père Lachaise v Paříži.


Konečná verze – 18. 3. 2009

Všechny texty na webové stránce ArtMuseum.cz jsou chráněny autorskými právy. Pro povolení ke kopírování kontaktujte Martinu Glenn.

 visits since Dec 19, 2003

AMI
Facebook
Donate