Martiny Glennové A | B | C | Č | D | E | F | G | H | CH | I | J | K | L | M | N | O | P | Q | R | Ř | S | Š | T | U | V | W | X | Y | Z | Ž  
ARTMUSEUM.CZ
Domovská stránka Umělecké směry Muzea a galerie
VYHLEDÁVÁNÍ
 
  Umělecké směry:  Egon Schiele
Expresionismus  
Wiener Werkstätte  
Vídeňská secese  
Les artistes maudits  
Díla:
Autoportrét s roztaženýma rukama
Autoportrét s rukou na tváři
Autoportrét, stojící
Dvě ženy
Eduard Kosmack
Gerti Schiele
Ležící roznožený ženský akt
Ležící žena se zelenými punčochami
Matka se dvěma dětmi
Objetí (Milenci II.)
Portrét Ericha Lederera
Portrét sedící umělcovy ženy
Rodina
Rváč
Sedící pár (Egon a Edith Schieleovi)
Sedící žena s ohnutým kolenem
Smrt a panna
Stojící mužský akt s rudou bederní rouškou
Stromeček (Kaštan u Bodamského jezera)
Těhotná žena a smrt
Utrpení
Ženský akt I.
Ženský akt II.
Související odkazy:
žádné odkazy nezadány
Použitá literatura:
Seznam použité literatury  
* 1890 - †  1918, Rakousko, 

Rakouský malíř Egon Leo Adolf Schiele se narodil 12. června 1890 v Tullnu. Jeho otec Adolf pracoval jako přednosta stanice pro rakouské dráhy, jeho matka Marie, rozená Čiháčková, pocházela z Českého Krumlova. Jako chlapec docházel do církevní školy v Klosterneuburgu, kde ho nejvíce bavilo právě malování. V roce 1905 zemřel po delším období nervového rozkladu na syfilis Schieleho otec, což mladý Schiele nesl velmi těžce. Byl velmi fixován na svou o čtyři roky mladší sestru Gerti, se kterou ho údajně pojil i více než sourozenecký vztah.

V roce 1906 se Schiele zapsal na vídeňskou Kunstgewerbeschule, nicméně po roce byl na naléhání členů pedagogického sboru poslán na tradičnější Akademii der Bildenden Künste, kde však nebyl kvůli zkostnatělé atmosféře příliš spokojen. V roce 1907 se o přijetí na Akademii ucházel také mladý Adolf Hitler, který byl pro nedostatek uměleckého talentu odmítnut.

V roce 1907 se Schiele seznámil s Gustavem Klimtem, který byl tehdy pro mladé začínající umělce velkou inspirací a jakousi otcovskou postavou. Schiele ho svým talentem ihned zaujal, a tak se mezi oběma umělci rozvinulo hodnotné přátelství, které mělo za výsledek další rozvoj Schieleho nevšedního umění. Schiele se po Klimtově příkladu také začal zabývat erotickými kresbami a skicami. Je pravděpodobné, že těmito kresbami zásoboval trh s pornografií, která byla tehdy ve Vídni v rozkvětu. Klimt Schieleho představil svým přátelům z Vídeňské secese i Wiener Werkstätte a Schiele následně s oběma skupinami rovněž spolupracoval. V roce 1908 se pak konala v Klosterneuburgu u Vídně první Schieleho samostatná výstava a v roce 1909 odešel z Akademie. Následně ještě s několika nespokojenými studenty založil uměleckou skupinu Neukunstgruppe (Nová umělecká skupina), která však neměla dlouhého trvání. Hitler členem jeho skupiny nebyl.

V roce 1911 se Schiele seznámil se sedmnáctiletou Valerií Neuzilovou, zvanou Wally, která se stala jeho modelkou a milenkou. Protože Wally byla předtím také Klimtovou milenkou, rozhodl se Schiele odejít s ní raději do Českého Krumlova, kde žili jeho příbuzní z matčiny strany. Ani tam se nesetkali s pochopením, spořádaným obyvatelům Krumlova se nelíbilo, že spolu žijí na hromádce a že Schiele maluje v erotických pózách také tamní děvčata, a tak musel Schiele s Wally Český Krumlov brzy opustit.

Po odchodu z Čech se Schiele přestěhoval do malého městečka Neulengbach u Vídně. Založil si tam ateliér, kam se začala scházet tamní rebelská mládež, a problémy na sebe nenechaly dlouho čekat – v dubnu 1912 byl Schiele zatčen pro poměr s nezletilou dívkou. Při policejní prohlídce jeho bytu a ateliéru byla také nalezena více než stovka jeho erotických kreseb, které policejní úředníci považovali za pornografické. Schiele byl souzen a osvobozen z podezření pro poměr s onou dívkou, nicméně byl odsouzen pro ukazování erotických kreseb nezletilým. Soudce pak pro výstrahu spálil nad plamenem svíčky jednu jeho kresbu a poslal Schieleho na tři dny do vězení – do jeho trestu totiž započítal i jednadvacet dní, které Schiele strávil ve vazbě.

V roce 1915 se Schiele ve Vídni seznámil s Edith Harmsovou, dcerou zámečníka. Když se pak v dubnu onoho roku zasnoubili, Schiele se poněkud chladně rozešel s Wally, která ho až do té doby vždy podporovala v jeho umění: sešel se s ní v jejich oblíbené kavárně Eichberger, kde jí předal dopis, ve kterém navrhoval, aby i přes rozchod společně a bez Edith trávili letní dovolenou, což Wally samozřejmě odmítla. Následně se nechala zaměstnat v Červeném kříži jako zdravotní sestra a nakonec zemřela před Vánoci 1917 na spálu ve vojenském lazaretu u Splitu v Dalmácii. 17. června 1915 se Schiele i přes protesty rodiny Harmsových oženil s Edith, svůj povolávací rozkaz do armády dostal o čtyři dny později.

V době první světové války Schiele tvořil stejně jako předtím, válečné nepokoje jeho činnost nijak nezastavily. Byl povolán jako koordinátor transportů ruských zajatců do Vídně, později pracoval jako úředník v zajateckém táboře pro ruské důstojníky, od ledna 1917 byl zaměstnán ve Vídni ve skladu proviantu. V roce 1918 byl Schiele pozván na výstavu Vídeňské secese, kde vystavil padesát svých děl. Tato výstava byla velkým úspěchem a znamenala pro Schieleho řadu nových zakázek. Dále onoho roku vystavoval také v Drážďanech, Praze a Curychu.

Akutní nervózní intenzita Schieleho stylu ho zařadila mezi nejznámější expresionisty, i když se nikdy sám formálně k tomuto hnutí nehlásil. Schiele byl hluboce ovlivněn učením Sigmunda Freuda o podvědomí, jeho práce byla formována jeho vlastními strachy a posedlostmi. Mnohé ze Schieleho prací obsahovaly výrazný a hluboký eroticismus, mimořádnou sílu výrazu a životnosti i nervózní energii zmučených těl. Hlavními body jeho uměleckého zájmu byly ruce a krk, ve kterých se soustřeďoval celkový dojem z obrazu – právě ony vyjadřovaly výraz lidských pocitů. Pohledy a pózy jeho postav byly hluboce erotické a přibližovaly zvláštní svět dekadence počátku století.

Schieleho umělecká kariéra byla plodná, ale krátká. Jeho poslední výstava mu konečně přinesla vytoužený ohlas a Schiele se dostal do povědomí veřejnosti. Díky své neklidné povaze, neobvyklé tvorbě a předčasně ukončenému životu se stal jakýmsi prototypem prokletého umělce.

Schieleho slibný život umělce byl ukončen epidemií španělské chřipky, zemřel 31. října 1918 ve Vídni, jen pár dní po své manželce Edith, která byla v šestém měsíci těhotenství.


Konečná verze – 12. 3. 2009

Všechny texty na webové stránce ArtMuseum.cz jsou chráněny autorskými právy. Pro povolení ke kopírování kontaktujte Martinu Glenn.

 visits since Dec 19, 2003

AMI
Facebook
Donate