Martiny Glennové A | B | C | Č | D | E | F | G | H | CH | I | J | K | L | M | N | O | P | Q | R | Ř | S | Š | T | U | V | W | X | Y | Z | Ž  
ARTMUSEUM.CZ
Domovská stránka Umělecké směry Muzea a galerie
VYHLEDÁVÁNÍ
 
  Umělecké směry:  Kurt Schwitters
Dadaismus  
Konstruktivismus  
Surrealismus  
Expresionismus  
Postimpresionismus  
Díla:
žádná díla nezadána
Související odkazy:
žádné odkazy nezadány
Použitá literatura:
Seznam použité literatury  
* 1887 - † 1948, Německo, Velká Británie

Německý malíř Kurt Hermann Edward Karl Julius Schwitters se narodil 20. června 1887 v Hannoveru, v domě č. p. 2 na Rumannstraße. Byl jediným dítětem majitele obchodu s dámskými šaty Edwarda Schwitterse a jeho manželky Henriette, rozené Beckemeyerové. V roce 1898 Schwittersovi svůj obchod prodali, aby v Hannoveru zakoupili pět bytů, které pak pronajímali. Díky tomuto obchodnímu rozhodnutí pak Schwitters prakticky nikdy netrpěl nedostatkem financí a mohl se plně věnovat svému umění. V roce 1901 se Schwittersovi přestěhovali na Waldhausenstraße 5, kde také Schwitters zažil svůj první epileptický záchvat.

Schwitters původně v letech 1908 až 1909 studoval na hannoverské Kunstgewerbeschule, pak v letech 1909 až 1914 studoval na drážďanské Akademii, kde v té době studovali také Otto Dix a George Grosz, nicméně žádné kontakty s nimi neměl. Po studiích se vrátil do Hannoveru, kde vytvářel hlavně postimpresionistické obrazy. Po vypuknutí první světové války začal Schwitters tvořit spíše expresionistické práce ovlivněné válečnými hrůzami, i když do bojů kvůli svému zdravotnímu stavu povolán nebyl. Válku strávil jako technický kreslíř v továrně na okraji Hannoveru.

5. října 1915 se Schwitters oženil se svou sestřenicí Helmou Fischerovou. Jejich první syn Gerd se narodil 9. srpna 1916, zemřel však týden po svém narození. Jejich druhý syn Ernst se narodil 16. listopadu 1918 a měl se svým otcem vždy ty nejlepší vztahy. Když se Schwitters se synem rozhodli odejít z Německa, zůstala Helma v Hannoveru, kde se starala o jejich majetek. Zemřela 29. října 1944 na rakovinu.

V červnu 1918 Schwitters vystavoval svoje expresionistické obrazy v berlínské galerii Der Sturm, kde se setkal s hlavním představitelem tamní avantgardy Raoulem Hausmannem, který ho následně na podzim představil Hansi Arpovi. Pod vlivem těchto dvou umělců pak Schwitters začal vytvářet svá dadaistická díla, která poprvé vystavil na své první samostatné výstavě v červnu 1919 v berlínské galerii Der Sturm.

Schwitters byl zpočátku spojován s berlínskými dadaisty a také se ucházel o členství v jejich skupině, nicméně podle Raoula Hausmanna jeho přihlášku odmítl Richard Huelsenbeck na základě Schwittersova spojení s expresionisty, které dadaisté považovali za nesmiřitelné a nenapravitelné romantiky. Huelsenbeck také Schwitterse označil za ‚Caspara Davida Friedricha dadaistické revoluce‘, což Schwitterse urazilo. Rozhodl se tedy založit si v Hannoveru vlastní odnož dadaismu. Svoje hnutí pak nazval Merz, což bylo odvozeno od názvu banky Commerzbank a ve skutečnosti vzniklo náhodně tím, že se Schwitters pouze v daném okamžiku právě podíval do novin. Merz se pak stalo jeho poznávacím znamením, které on sám překládal jako svobodu.

Schwittersovy první koláže vytvořené v roce 1918 byly vlastně jakousi snůškou smetí – lístků z autobusu, korkových zátek, obnošených bot. Jeho náhodný výběr objektů na plátně pak boural tradiční pojetí umění jakožto výrazového prostředku nebo něčeho, co má určitý význam. Schwitters vytvářel umění z neuměleckých předmětů a vyráběl vyrovnané abstraktní kompozice vytvořené z bezvýznamných fragmentů, byl jakýmsi předchůdcem dnešních uměleckých instalací. Stavěl také bizardní místnosti, které nazýval Merzbau – stavby Merz.

V letech 1923 až 1932 Schwitters vydával svůj vlastní časopis Merz, kde nacházel prostor k uplatnění svého typografického nadání, v letech 1929 až 1934 byl dokonce jmenován hlavním typografem hannoverské městské rady. Od roku 1924 Schwitters provozoval svou vlastní reklamní kancelář, kterou nazval Merzwerbe. V roce 1927 pak experimentoval s fonetickou abecedou a vymyslel nový druh fontů, které pak používal ve svých grafických pracích.

Pod hrozbou nastupujícího nacismu Schwitters 2. ledna 1937 uprchl do Norska, což se ukázalo jako prozíravé rozhodnutí, neboť ještě toho roku bylo jeho umění vystaveno na nechvalně známé mnichovské výstavě zvrhlého umění Entartete Kunst. Schwitters se pak přestěhoval do Lysakeru na předměstí Osla, kde začal vytvářet další instalaci Merzbau, nicméně po okupaci Norska nacisty uprchl 8. června 1940 se svým synem na palubě ledoborce Fridtjof Nansen do Skotska. Jeho norské Merzbau shořelo při požáru v roce 1951.

Po svém odchodu do Anglie Schwitters nejdříve žil rok a půl v uprchlickém táboře Douglas na ostrově Man, byl propuštěn až 21. listopadu 1941. Poté nějaký čas pobýval v Londýně a 27. června 1945 se přestěhoval do Ambleside v Lake District, kde v tamním přírodním prostředí začal pracovat na svém posledním Merzbau, které nazval Merzbarn – chata Merz. Jeho společnicí tehdy byla Edith Thomasová, známá jako Wantee, neboť se neustále ptala jejich hostů, zda nechtějí čaj (Want tea?). Mezi svými přáteli v Ambleside byl Schwitters znám jako poněkud excentrický umělec v exilu, nevěděli nic o jeho slávě v kontinentální Evropě a ani si neuvědomovali obrovský vliv, který měl na tehdejší i budoucí umění.

Schwitters v průběhu svého života nebyl prakticky vůbec uznáván jako umělec, nicméně dnes je mu přiznán jeho nezpochybnitelný přínos moderní avantgardě, především pak konceptuálnímu a instalačnímu umění a pop artu. Ve své tvorbě se zabýval celou řadou různých žánrů i médií – skládal zajímavé básně, zkoumal zvuk a jeho působení, maloval, dělal koláže a sochy, pracoval v grafickém designu a typografii. Jako svou hlavní inspiraci ho uváděl Robert Rauschenberg, Ed Ruscha i Damien Hirst.

Schwitters zemřel na infarkt 8. ledna 1948 v Kendalu, byl pohřben Ambleside. Jeho hrob byl neoznačený do roku 1966, kdy na něj byl postaven náhrobek s nápisem Kurt Schwitters – Stvořitel Merz. Jeho tělo bylo později vyzvednuto a znovu pohřbeno v Hannoveru, kde jeho hrob zdobí jedna z jeho soch.

V roce 2003 napsal hudební skladatel Michael Nyman o Schwittersově fiktivním životě v Londýně operu Man and Boy: Dada.


Konečná verze – 26. 2. 2009

Všechny texty na webové stránce ArtMuseum.cz jsou chráněny autorskými právy. Pro povolení ke kopírování kontaktujte Martinu Glenn.

 visits since Dec 19, 2003

AMI
Facebook
Donate