Martiny Glennové A | B | C | Č | D | E | F | G | H | CH | I | J | K | L | M | N | O | P | Q | R | Ř | S | Š | T | U | V | W | X | Y | Z | Ž  
ARTMUSEUM.CZ
Domovská stránka Umělecké směry Muzea a galerie
VYHLEDÁVÁNÍ
 
  Umělecké směry:  Paul Signac
Postimpresionismus  
Pointilismus  
Díla:
Bonaventurova borovice v Saint-Tropez
Domy v přístavu, Saint-Tropez, Opus 237
Dva cypřiše, mistrál, Opus 241
Grand Canal, Benátky
Jídelna, Opus 152
Nad Saint-Tropez, cestička k celnici
Neděle
Portrét Felixe Feneona, Opus 217
Přístav La Rochelle
Sníh, Boulevard de Clichy, Paříž
Večer, Avignon (Chateau des Papes)
Západ slunce, Herblay, Opus 206
Zátiší s knihou a pomeranči
Ženy u studny, Opus 238
Související odkazy:
žádné odkazy nezadány
Použitá literatura:
Seznam použité literatury  
* 1863 - † 1935, Francie, 

Francouzský malíř, grafik a teoretik umění Paul Victor Jules Signac se narodil 11. listopadu 1863 v Paříži v rodině Julese Signaca, majetného obchodníka s koženými výrobky. Jeho dědeček i otec prodávali luxusní jezdecká sedla a mezi jejich zákazníky patřil i Napoleon III. Rodina Signacových bydlela na rue Frochot na Montmartru, kde bydlela celá řada tehdejších celebrit a umělců. Signac byl jedináčkem a na rozdíl od svých malířských kolegů nikdy netrpěl finančním nedostatkem.

Signac se původně chtěl stát architektem, nicméně zajímal se i o malířství – velmi rád navštěvoval různé výstavy umění a oblíbil si hlavně impresionisty, kteří byli v té době považováni za velké rebely. V roce 1880 byl Signac vyhozen z páté impresionistické výstavy – to když se pokoušel udělat skicu podle jednoho Degasova obrazu.

V roce 1880 zemřel na tuberkulózu Signacův milovaný otec, což pro něj byla velká osobní rána. Když pak jeho matka Heloise prodala rodinnou firmu a přestěhovala se do Asnieres na venkovském předměstí Paříže, rozhodl se mladý Signac odejít ze studií a pronajmout si pokoj na Montmartru, odkud chodíval na procházky městem, za inspirací pro svoje první díla. Navštěvoval také svoji matku na venkově a začal malovat krajinu kolem Seiny, kde pravděpodobně začala jeho malířská fascinace vodními plochami a plavením se na lodích. Svou první kanoi nazval Manet Zola Wagner, což odráželo jeho mladický obdiv ke všemu nespoutanému a nezávislému, ale také jeho nerozhodnost o jeho budoucím povolání.

Kolem roku 1881 začal Signac chodit do kabaretu Chat Noir, kde se scházel s různými zajímavými postavami z uměleckého, především pak literárního světa. Jeho obzory rozšířila jejich dekadentní symbolistická a naturalistická tvorba, kterou začal také sbírat – během několika málo let už vlastnil rozsáhlou knihovnu plnou nákladně vázaných knih svých přátel. Dále se zajímal o výtvarné umění a navštěvoval pravidelně výstavy, ale zapletl se i s tehdy módními anarchisty, inspirovanými myšlenkami ruského anarchisty a komunisty knížete Kropotkina. Nebyl nijak militantní, i když anarchisty finančně podporoval. Obdivoval je také pro jejich touhu po svobodě v uměleckém vyjádření a osvobození od oficiálních buržoazních uměleckých soutěží. Po vypuknutí první světové války se Signac s anarchisty rozešel, podporovali totiž válku, coby prostředek k vyčištění společnosti. Signac byl natolik zbaven iluzí, že tři roky téměř nemaloval.

Signac neměl prakticky žádné formální vzdělání, naučil se víceméně malovat samostudiem podle prací Claude Moneta, Édouarda Maneta, Edgara Degase a Gustave Caillebotteho. Na začátku roku 1882 také začal kromě krajin malovat ženské postavy, ke kterým mu seděla jeho mladá přítelkyně kloboučnice Berthe Roblès, jeho budoucí manželka.

V roce 1884 se Signac poprvé svou tvorbou účastnil prvního Salonu des Artistes Indépendants, kde se seznámil s Georgesem Seuratem, který ho ihned zaujal svým použitím barev. Seurat ho fascinoval hlavně svou nevšední technikou nanášení malých plošek barev, ze které se následně vyvinul pointilismus. Pod Seuratovým vlivem Signac usiloval o podání co nejharmoničtějšího, nejsvětlejšího a nejbarevnějšího zobrazení přírody. Ve svých malbách používal základních spektrálních tónů míchaných na základě fyzikálních pouček o skladbě světla, které se nemíchaly na plátně, ale v oku diváka.

Čistě pointilistickou techniku začal Signac používat v březnu 1885, dříve než Seurat, který je považován za jejího objevitele a který ji začal používat až na podzim 1885. Camille Pissarro tuto techniku začal používat až někdy v lednu nebo únoru 1886.

Oblíbeným Signacovým místem byla jižní Francie, kde strávil malováním nejvíc času. Každé léto odjížděl z dusné Paříže, aby se inspiroval barvami středomořského pobřeží, které obdivoval hlavně v St. Tropez, kde si zakoupil vilu nazvanou La Hune. V březnu 1889 také v Arles navštívil Vincenta van Gogha. V roce 1892 si Signac pronajal malou plachetnici, se kterou navštívil téměř všechny přístavy jižní Francie, plul celým Středomořím a byl až v Istanbulu. Tato jeho cesta byla pro jeho umění velkou inspirací, především svými nevšedními barvami a jejich kombinací se středomořským světlem. Signac na cestě vytvořil celou řadu výtečných akvarelů, které pak sloužily jako předloha pro jeho práci v ateliéru, kde podle svých zkušeností maloval pečlivě pointilistické oleje.

Signac kromě olejomaleb a nevšedních akvarelů vytvářel také rytiny, litografie a práce inkoustem, v kterých rovněž prostřednictvím pečlivých malých teček využíval principů pointilismu, jehož byl jedním z hlavních představitelů. Klíčovou publikací pro hnutí pointilismu se stala Signacova kniha Od Eugène Delacroixe k neoimpresionismu, vydaná roku 1899. Signac svou tvorbou i teoretickými spisy o umění a teorii barev inspiroval vznik fauvismu, byl velkým vzorem André Deraina i Henriho Matisse. Ze své pozice presidenta Société des Artistes Indépendants, kterou zastával od roku 1908 až do své smrti, podporoval celou řadu nastupujících mladých malířů.

Signac se 7. listopadu 1892 v Paříži oženil s Berthe Roblès, svědky na jeho svatbě byli mimo jiné také Maximilien Luce a Camille Pissarro. V září 1913 se Signac přestěhoval do pronajatého domu v Antibes, kde se usadil s Jeanne Selmersheim-Desgrange, která tam 2. října 1913 porodila jejich nemanželskou dceru Ginette. Signac Ginette legitimizoval v roce 1927. Se svou manželkou Berthe Signac udržoval přátelské kontakty, Berthe mu jeho nevěru odpustila.

Signac zemřel na sepsi 15. srpna 1935 v Paříži, byl pohřben o tři dny později na hřbitově Père-Lachaise.


Konečná verze – 26. 2. 2009

Všechny texty na webové stránce ArtMuseum.cz jsou chráněny autorskými právy. Pro povolení ke kopírování kontaktujte Martinu Glenn.

 visits since Dec 19, 2003

AMI
Facebook
Donate